Recenze: Náš jazz rock zbytečný nebyl, díru do světa však neudělal

Dvojalbum Jazz Rock Line 1971–1981 přináší s odstupem let výběr jazzrockových nahrávek domácích souborů. Nabízí se tak možnost ke zpětnému pohledu na tuto etapu naší rockové, ale i jazzové scény. Ohlédnutí to ale příliš potěšující není.

„Druhdy amatérští vlasáči se propracovali na takovou instrumentální a improvizační úroveň, že již byli nepřeslechnutelně přínosní,“ píše se v bookletu o přesouvání původně rockových hráčů směrem k jazzrocku či, jak se také říkalo, k fusion. 

Kde končí inspirace a začíná kopie

Nelze s tím než souhlasit, ovšem s jedním důležitým připodotknutím – platí to především pro zahraniční, tedy angloamerickou scénu. Při zpětném pohledu na tu naši, domácí, se totiž, obecně vzato, ukazují velká omezení. Nešlo přitom ani tak o hráčské dovednosti, v tom naši muzikanti rozhodně nezaostávali, ale spíše o původnost. Zkrátka, zahledění a zcela oprávněný obdiv k zahraničním vzorům, jako byly kapely Mahavishnu Orchestra, Weather Report či Return To Forever, byly až příliš veliké. A svůdné… 

Poslech dvojalba Jazz Rock Line 19711981 tak logicky vybízí k zamyšlení: Kde ležely původní hodnoty a kde narážíme spíše jen na zručné uzpůsobení zahraničních podnětů či přímo vlivů? A zároveň vede k pokusu o zpětný pohled na tuto etapu vývoje naší rockové scény – protože odtud vycházely impulsy k syntéze s jazzem především –, k pokusu o pohled zbavený pamětnických resentimentů. A také u nás tak oblíbenému sebezahledění se. 

Dobří hudebníci, ne tak dobré nahrávky

Úvodní Blue Effect, provázený v ukázkově našlápnuté skladbě Popínavý břečťan Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu, ovšem striktně vzato žádný jazzrock není. Spíše rocková kapela s dobře zaranžovaným a zapojeným big bandem. Což platí i pro následující Skládanku, se Stivínovým prožívaným flétnovým sólem plným lehkých ujekávání, která jako by vypadla z některého z alb Jethro Tull. 

Jazz Q, vedený zručným a šikovným Martinem Kratochvílem, zastupuje na kompilaci hned pět nahrávek, přičemž například Ztracené lásce by jistě prospěly střihačské nůžky (bolest řady nahrávek!) a Druhý dech je spíše cvičením se syntezátorem. Pochvalu naopak zaslouží náladotvorný Trifid s krásným a promyšleným Andrštovým sólem na kytaru a funkčním zpěvem Joan Duggan.

Energit, v němž se sešlo hned několik výrazných osobností (z jazzu přišedší hráč na klávesy Emil Viklický a saxofonista Rudolf Ticháček a původně rockový kytarista Luboš Andršt) možná právě díky, či kvůli, velkým hráčským kompetencím a všestrannosti – jež je zde spíše omezující a svádějící – nepůsobí zrovna originálně. Ať v impresionistickém Ránu (Part II.), či v Paprsku ranního slunce, jenž, přes veškerou úctu ke všem zúčastněným, až příliš připomíná tvorbu americké skupiny Mahavishnu Orchestra, u nás tehdy velice oblíbené, jistě i pro účast českého hráče na klávesy Jana Hammera. 

Kompoziční novotou nevynikají ani nahrávky skupiny Impuls, navzdory hráčské virtuozitě všech muzikantů, byť i zde – samozřejmě a naštěstí – najdeme zajímavé momenty, problém je ovšem v jejich poskládání a jakémsi nadhledu. 

Skupina Bohemia byla vlastně obměněným pokračováním Flamenga z jeho poslední fáze, singl Návštěva ve Zverexu / Bulgaria Express je sympatický svým spíše rockovým nasazením a nesnažením se za každou cenu hrát „jazz“, nemluvě o balkánské inspiraci v druhé skladbě. Další dvě skladby, King Gong a U studánky, nijak nevybočují.  Což bohužel platí i pro Etc… a jejich Mlýn

Kocábův – tehdy ještě jazzový – Pražský výběr trpí, i přes skvělé obsazení, absencí skutečných kompozic a nějaké vize, jedná se tak spíše o školní etudy. Album kapely Mahagon bylo nenápadité a odvozené již v době vzniku, a časový odstup se na celkovém dojmu jen podepsal. 

Ne všechno zestárlo

Hezká je navzdory (a vlastně i díky!) své ani ne dvouminutové stopáži skladba (jazzového) trombonisty Bohuslava Volfa Muž na křižovatce v provedení Pražského big bandu – neupovídaná, k věci, témata logicky přecházejí z jednoho do druhého. Stejně tak nezestárly nahrávky Comba FH, sympaticky krátké (do tří minut), plné nápadů, hravé – jako by se hudebníci nebrali zase až tak vážně, což ovšem nevylučuje kvalitu. 

Jak tedy z ohlédnutí po, řekněme, čtyřiceti letech, náš jazz rock vyšel? Nelze přímo mluvit o slepé uličce či o zbytečném snažení, to ne – byla to potřebná fáze, jež logicky odezněla. Z tohoto pohledu tedy zbytečný nebyl. Jen ta úroveň… 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřel herec Vincent Pastore, známý ze seriálu Rodina Sopránů

Ve věku 80 let zemřel americký herec Vincent Pastore, známý především jako představitel mafiánů a gangsterů. Nejvíce se proslavil rolí Salvatora „Big Pussy“ Bonpensiera v seriálu Rodina Sopránů. O úmrtí umělce informovala agentura AP.
před 15 hhodinami

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
včera v 11:58

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
včera v 10:00

Noc na Karlštejně a postel na safari. Horko posiluje nocturismus

Usnout ve venkovní posteli pod hvězdným nebem v Africe. Prohlédnout si Karlštejn po setmění. Nebo se procházet v chladnoucích římských uličkách. Vzestup takzvaného nocturismu pokračuje. Lidé při svých cestách na dovolenou nebo za kulturními zážitky totiž stále častěji prchají před spalujícím denním žárem a odsouvají své aktivity na večerní a noční hodiny.
31. 7. 2026

K-popoví idolové BTS nestojí o ceny Grammy, vadí jim asijská škatulka

Jedna z celosvětově nejpopulárnějších kapel korejského popu (K-popu) BTS stáhla svou hudbu z příštích amerických cen Grammy. Vyjadřuje tak nesouhlas s tím, že pořadatelé v šedesátém devátém ročníku zavedli novou kategorii pro nejlepší asijský pop. Podle BTS tak asijské popové umělce vyčlenili. Grammy naopak argumentují snahou dát stále oblíbenějšímu žánru prostor, jaký si zaslouží.
31. 7. 2026

Dovolená v Českém ráji nedopadne podle představ

Chtěli exotiku u moře, nakonec tráví léto v kempu a ve stanu. Předobrazem hlavních hrdinů nové komedie Dovolená v Českém ráji jsou tuzemské rodiny na prázdninových cestách. Film od režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského, koprodukovaný ČT, hrají od čtvrtka tuzemská kina.
31. 7. 2026

Cizinci se učí češtinu kvůli životu v tuzemsku, kultuře i návratu ke kořenům

Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
30. 7. 2026

VideoFilmové premiéry: Spider-Man, František Skála či Dovolená v Českém ráji

V nové kapitole filmového Spider-Mana s podtitulem Zbrusu nový den zasvětil Peter Parker svůj život ochraně New Yorku na plný úvazek. V hlavní roli se opět představuje Tom Holland. Dalším zahraničním počinem je německo-maďarsko-francouzská koprodukce Tichá přítelkyně. Podmanivá meditace pojednává o vztahu člověka k přírodě, času a smyslu lidské existence. Českou kinematografii zastupuje komedie Dovolená v Českém ráji, v níž se manželé vydají na prázdniny s cílem zachránit svůj vztah. V hlavních rolích účinkují Tomáš Jeřábek a Magdaléna Borová. A do kin vstupuje také dokument Veřejný prostor Františka Skály zachycující jednu z nejvýraznějších osobností současného českého výtvarného umění.
30. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.