Recenze: Ó, páchne tu krví, páchne tu slzami

Výstava Jiřího Sozanského, jež je do 17. ledna k vidění v pražském Obecním domě a jež je věnovaná deseti obětím nacistické a bolševické zvůle, nese výstižný název: Amnézie. Připomínat je totiž třeba neustále. A všemi prostředky.

Pro malby a kresby, ale i sochařské objekty Jiřího Sozanského (1946) je typická výrazně expresivní tvorba, další víceméně konstantou je zapojení lidské figury. Nahé, tedy obnažené, tedy nijak chráněné. Nechráněné proti násilí ze strany prostředí, společnosti. A třeba dodat: totalitní společnosti. Postavy v sevření. Ztrýzněné.

Sozanského tvorba je tak výrazně humanistická a současně angažovaná, v tom nejlepším slova smyslu. A jdoucí skutečně na dřeň, nic zde totiž není ani zbytečného, ani na efekt. Byť právě ten by se jistě nabízel, proč – přece – nešokovat. Jak by to bylo snadné. 

Ze jmen osobností, jimž Sozanský skládá hold, je jasné, že ve svém výběru kladl především důraz na jejich morální kvality, jež, bohužel, s sebou logicky nesly střet s totalitní mocí: nacistickou a(nebo) bolševickou. Střet, který v lepším případě skončil „pouhým“, leckdy mnohaletým vězněním, v horším smrtí. Jan Zahradníček, Záviš Kalandra, Milada Horáková, Jiří Stránský, Emil Filla, Josef Čapek, Jan Zajíc, Jan Palach, Ivan Martin Jirous a Václav Havel.

Jsem sám a v druhých celách jsou také sami.A hloupost ďáblova, psí štěkot…(…)Vyslýchá se.Ve všech čtyřiadvaceti pokojích najednou.(…)Tak začínáHodina Bičování. Zde slovanemají smyslu. Zde o barváchhovoří slepí.To nadpřirozená prostřednost všechno rovnák obrazu svému…
ze sbírky Jana Zahradníčka Dům Strach

Citlivě instalovaná výstava začíná blokem věnovaným Janu Zahradníčkovi, vězněnému devět let. Rozměrné malby Dům Strach (název sbírky, již Zahradníček napsal v kriminále) jsou malované silnými nánosy barvy, jež vytváří plastickou strukturu ještě umocňující tísnivý dojem vyvolaný jak převážně šedými odstíny (ostatně šedá v různé sytosti zcela převládá na celé výstavě), tak „kulisami“ řítícími se na jednu jedinou postavu. Jako by člověka drtily. Podobně v další kresbě, byť doplněné malbou, průsečíky čar svírají – vězní – ztrýzněnou postavu.

Sozanský přitom pracuje nejen se Zahradníčkovými básněmi, ale i s jeho dopisy. Práce s textem je další konstantou výstavy. Slova se objevují jak v dílech samotných, tak na průvodních panelech, kde najdeme citace té či oné osobnosti, ale i texty historiků či literárních vědců. Divák tak může přecházet z řeči faktů k jejich uměleckému ztvárnění. Ani v jedné poloze přitom není špetka didaktismu. 

Na obraze Den dvacátý sedmý, věnovaném Miladě Horákové, postava téměř splývá s šedivým prostředím, podobně jako u obrazů věnovaných Jiřímu Stránskému, jejichž součástí jsou i jeho básně, ovšem psané jakýmsi ne-písmem. Sice nečitelné, ne však mlčící. 

Malby věnované Emilu Fillovi zachycují v jakémsi leteckém pohledu koncentrační tábor Buchenwald, Sozanský zde opět pracuje s mimořádnou pastozitou.

Stavební plány domu, v němž žili rodiče Jana Palacha, zase Sozanský interpretuje v rudých půdorysech na tmavém podkladě, jakoby se zde předznamenával Palachův konec. Také Signum actus, tři malby věnované Palachovi, pracují s předlohou. Tvoří je vlastně deformované, poznamenané státní vlajky, zdá se, že rozčísnuté hořící „postavou“. Podobných barev se drží i obrazy věnované Janu Zajícovi.

Nahrávám video

Malby věnované Ivanu Martinu Jirousovi zachycují nahou postavu s rukama sepjatýma v zátylku jako při prohledávání, či snad popravě u zdi. A obrazy Valdice jsou složeny z velice plasticky působícího „plánu“ kriminálu s koridory, drtícími klenbami. 

Závěrečná část je věnována Václavu Havlovi, jistě zajímavé je opět zapojení jeho textů z Dopisů Olze, ale i deset asambláží Depozitář V. H., kdy Sozanský, podobně jako například Jiří Kolář, doplňuje ve velkých kazetách fotografie (i negativní) Havla běžnými předměty.

Výstavní memento

Výstava, jako je právě Amnézie, by měla být hojně navštěvována školami – a to nejen pro svou výsostnou uměleckou kvalitu, ale zejména pro své „neumělecké“ poselství. Obrazy Jiřího Sozanského zprostředkovávají předlistopadový bolševický teror daleko intenzivněji než některá pojednání historiků. 

A zvláště by měla být Sozanského výstava navštěvována teď, v době listopadových oslav. Jako zcela nutné a potřebné memento. I přesto (nebo právě proto), že to vše, řečeno Zahradníčkovými verši, „ó, páchne tu krví, páchne tu slzami. /Není to nic tak nevinného, /jak by se zdálo.“  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřel herec Vincent Pastore, známý ze seriálu Rodina Sopránů

Ve věku 80 let zemřel americký herec Vincent Pastore, známý především jako představitel mafiánů a gangsterů. Nejvíce se proslavil rolí Salvatora „Big Pussy“ Bonpensiera v seriálu Rodina Sopránů. O úmrtí umělce informovala agentura AP.
před 19 hhodinami

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
včera v 11:58

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
včera v 10:00

Noc na Karlštejně a postel na safari. Horko posiluje nocturismus

Usnout ve venkovní posteli pod hvězdným nebem v Africe. Prohlédnout si Karlštejn po setmění. Nebo se procházet v chladnoucích římských uličkách. Vzestup takzvaného nocturismu pokračuje. Lidé při svých cestách na dovolenou nebo za kulturními zážitky totiž stále častěji prchají před spalujícím denním žárem a odsouvají své aktivity na večerní a noční hodiny.
31. 7. 2026

K-popoví idolové BTS nestojí o ceny Grammy, vadí jim asijská škatulka

Jedna z celosvětově nejpopulárnějších kapel korejského popu (K-popu) BTS stáhla svou hudbu z příštích amerických cen Grammy. Vyjadřuje tak nesouhlas s tím, že pořadatelé v šedesátém devátém ročníku zavedli novou kategorii pro nejlepší asijský pop. Podle BTS tak asijské popové umělce vyčlenili. Grammy naopak argumentují snahou dát stále oblíbenějšímu žánru prostor, jaký si zaslouží.
31. 7. 2026

Dovolená v Českém ráji nedopadne podle představ

Chtěli exotiku u moře, nakonec tráví léto v kempu a ve stanu. Předobrazem hlavních hrdinů nové komedie Dovolená v Českém ráji jsou tuzemské rodiny na prázdninových cestách. Film od režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského, koprodukovaný ČT, hrají od čtvrtka tuzemská kina.
31. 7. 2026

Cizinci se učí češtinu kvůli životu v tuzemsku, kultuře i návratu ke kořenům

Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
30. 7. 2026

VideoFilmové premiéry: Spider-Man, František Skála či Dovolená v Českém ráji

V nové kapitole filmového Spider-Mana s podtitulem Zbrusu nový den zasvětil Peter Parker svůj život ochraně New Yorku na plný úvazek. V hlavní roli se opět představuje Tom Holland. Dalším zahraničním počinem je německo-maďarsko-francouzská koprodukce Tichá přítelkyně. Podmanivá meditace pojednává o vztahu člověka k přírodě, času a smyslu lidské existence. Českou kinematografii zastupuje komedie Dovolená v Českém ráji, v níž se manželé vydají na prázdniny s cílem zachránit svůj vztah. V hlavních rolích účinkují Tomáš Jeřábek a Magdaléna Borová. A do kin vstupuje také dokument Veřejný prostor Františka Skály zachycující jednu z nejvýraznějších osobností současného českého výtvarného umění.
30. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.