Recenze: Studenti HAMU si nechali to nejlepší na začátek

Pražské divadlo Ponec uvedlo v pátek 13. května komponovaný večer mladých choreografů z Hudební a taneční fakulty AMU. Své práce představili tři začínající umělci: Markéta Jandová, Uladzimir Ivanov a Petra Hájková. Pojetím i kvalitou to byla díla velmi různorodá.

Jako první byla uvedena inscenace Markéty Jandové, kterou její autorka nazvala Pukání. Zabývá se v ní tématem osamělosti člověka v dnešní době, kdy může být jedinec sice zdánlivě obklopen lidmi, ale přesto se vnitřně cítit zoufale sám. Asi čtyřicetiminutové dílo večer otevřelo a bylo také jeho zdaleka nejlepším kusem. Představila se v něm silná a soudržná skupina tanečnic, všechny přesné a velmi suverénní v pohybu. Tři z nich jsou členkami Pražského komorního baletu (Jitka Tůmová, Lenka Bílková a Sabina Bočková), do čtveřice je doplnila Hana Turková.

Markéta Jandová přetavila do jevištní podoby vidění světa založené na určité zkušenosti. Její choreografie není jen sérií po sobě jdoucích popisných pohybů. V zšeřelém sále se jí podařilo z několika úhlů vykreslit lidskou melancholii a v jednotlivých sekcích analyzovat vnitřní stavy, které prožívá osamělý člověk, a to tak reálně, až se emocionální rozpoložení, v němž se nacházely čtyři ženy na jevišti, zeširoka neslo do publika.

Večer HAMU: Pukání
Zdroj: Divadlo Ponec/Michal Hančovský

To brzy po začátku vcelku přirozeným způsobem přivyklo pomalým, plynulým pohybům a konstantní dynamice díla. Dívky, ať už v sólech, či skupinových partech, po většinu času tak nějak vzdáleně připomínají mladá, bezbranná, ohrožená ptáčátka. Zakrývají se a brání se dotekům zvenčí, setkání se světem kolem nich, nepochopení. Při jakýchkoli, často fyzicky náročných pohybech, jsou ve svém napětí stále velmi vizuálně elegantní. Ať už by je fotograf zachytil v jakémkoliv momentu, chtě nechtě by připomínaly nějakou skulpturu či výtvarné dílo.

Vyznění choreografie podporují nápadité tmavé kostýmy (Kateřina Soukupová), které jsou nadmíru funkční, dívky se do nich choulí, ukrývají a využívají je i jako rekvizity, jsou její významnou složkou. Stejně tak i elektronická hudba, jednou rytmická, podruhé melancholicky rozervaná v disharmoniích, dodává tanečnímu sdělení na naléhavosti.

Inscenace plyne ve vlastním tempu, nemá hluchá místa a nenudí. Díky délce je ale myslím pro leckoho obtížné udržet stoprocentní pozornost až do jejího konce, byť vzdálenost hlediště od scény je v Ponci minimální a diváci jsou tím pádem do intimního dění na jevišti vtaženi daleko lépe než v jiném prostoru. Markéta Jandová každopádně patří k nejmladší generaci českých choreografů, která má do budoucna velký tvůrčí potenciál.

Večer HAMU: Pukání
Zdroj: Divadlo Ponec/Michal Hančovský

Další dvě díla už vysoko nastavenou laťku první části zdaleka nepřekonala. Autor druhé choreografie nazvané KoloЯRamA, Uladzimir Ivanov, ke své nové tvorbě říká: „Je to něco jako kaleidoskop nebo paleta, hra a přehlídka barev. Uvnitř tohoto seskupení se odehrává příběh.“

Ano, barevné kostýmy, celotrikoty a vzdušné sukýnky, v nichž bylo devět tanečnic a tanečníků oblečeno, souzněly s melodickou hudbou Johanna Sebastiana Bacha. Tanec jakoby se ale odehrával jen na povrchu a nezašel vůbec hlouběji. Situace a pohyby na jevišti sice nenuceně plynuly v jednom barevném vodopádu, ale nebyly v ničem příliš originální. Pohybové vzorce byly zastaralé a ani gesta samotná netryskala přímo ze srdcí tanečníků. Po smyslu nebo nějakém přesahu této choreografie jsem pátrala jen těžko.

Večer uzavřela taneční choreografie Petry Hájkové Congenita. Autorka se v ní pokusila nahlédnout do zákoutí nemoci motýlích křídel. Téma představila na situaci postižené ženy, která se svým stavem bojuje, seč může, a snaží se začlenit do společnosti. Stále dokola se střetává s nějakými překážkami a opakovaně si připomíná svou bezmoc. Námět to byl zajímavý, forma jeho zpracování už méně.

Dílo sice nabídlo dobré nápady jako například originální kostýmy (Eva Justichová). Tanečnice měly oblečeny průsvitné plastové šatičky, v dolních lemech jejich sukní se skrývaly stovky plastových víček. Ty pak dívky v jednu chvíli ze šatů vysypaly, víčka se rozkutálela po celém jevišti a hrála coby rekvizity. Po choreografické stránce ale nebyl kus nijak výrazný ani se jakkoliv nevymykal běžným trendům. Autorce se nepodařilo vystavět nosnou strukturu díla, chybělo i jeho vyvrcholení.

Ve večeru se tedy, jak už to u podobných studentských představení bývá, představily choreografie plnohodnotně profesionální i díla, jejichž autoři svůj umělecký výraz teprve hledají.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Rusové ničí starověký Chersonés, UNESCO ho zařadilo mezi ohrožené památky

Výbor pro světové dědictví UNESCO zařadil na seznam ohrožených památek starověký Chersonés na Ruskem okupovaném ukrajinském Krymu. Rusové pozůstatky řeckého města ničí nejen rozsáhlými nelegálními vykopávkami, ale také ilegální výstavbou nového muzejního a chrámového komplexu. Chersonés, spojený s christianizací středověké Kyjevské Rusi, je důležitou součástí imperiální mytologie, kterou Moskva ospravedlňuje své domnělé nároky na nadvládu nad Ukrajinou včetně Krymu.
před 12 hhodinami

Zemřel herec Vincent Pastore, známý ze seriálu Rodina Sopránů

Ve věku 80 let zemřel americký herec Vincent Pastore, známý především jako představitel mafiánů a gangsterů. Nejvíce se proslavil rolí Salvatora „Big Pussy“ Bonpensiera v seriálu Rodina Sopránů. O úmrtí umělce informovala agentura AP.
2. 8. 2026

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
1. 8. 2026

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
1. 8. 2026

Noc na Karlštejně a postel na safari. Horko posiluje nocturismus

Usnout ve venkovní posteli pod hvězdným nebem v Africe. Prohlédnout si Karlštejn po setmění. Nebo se procházet v chladnoucích římských uličkách. Vzestup takzvaného nocturismu pokračuje. Lidé při svých cestách na dovolenou nebo za kulturními zážitky totiž stále častěji prchají před spalujícím denním žárem a odsouvají své aktivity na večerní a noční hodiny.
31. 7. 2026

K-popoví idolové BTS nestojí o ceny Grammy, vadí jim asijská škatulka

Jedna z celosvětově nejpopulárnějších kapel korejského popu (K-popu) BTS stáhla svou hudbu z příštích amerických cen Grammy. Vyjadřuje tak nesouhlas s tím, že pořadatelé v šedesátém devátém ročníku zavedli novou kategorii pro nejlepší asijský pop. Podle BTS tak asijské popové umělce vyčlenili. Grammy naopak argumentují snahou dát stále oblíbenějšímu žánru prostor, jaký si zaslouží.
31. 7. 2026

Dovolená v Českém ráji nedopadne podle představ

Chtěli exotiku u moře, nakonec tráví léto v kempu a ve stanu. Předobrazem hlavních hrdinů nové komedie Dovolená v Českém ráji jsou tuzemské rodiny na prázdninových cestách. Film od režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského, koprodukovaný ČT, hrají od čtvrtka tuzemská kina.
31. 7. 2026

Cizinci se učí češtinu kvůli životu v tuzemsku, kultuře i návratu ke kořenům

Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
30. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.