Riefenstahlová nacismus jen nepropagovala, i mu věřila, tvrdí dokument

Leni Riefenstahlová zůstává zapsána jako Hitlerova oblíbená režisérka. V době nacistického Německa byla protežovanou filmařkou, po válce tvrdila, že při natáčení propagandistických filmů o zločinech, jako je holocaust, netušila. Že byla apolitickou filmařkou oddanou umění. Autor nového německého dokumentu s názvem Riefenstahlová, uvedeného na festivalu v Benátkách, je ale na základě režisérčina soukromého archivu přesvědčen, že nebyla oportunistkou. Nacistické ideologii skutečně věřila.

Filmařský talent Leni Riefenstahlové nikdo neupírá. Její dokumenty znalci kinematografie a marketingu z řemeslnického hlediska považují za povedené. Problematicky ale působí účely, k nimž své nadání využila – k propagaci nacismu. 

Adolf Hitler označil její filmy za průkopnické. Na Hitlerovo přímé přání vytvořila dokumenty o sjezdu NSDAP v roce 1933, kdy se stal německým kancléřem, a o rok později. Točila i o olympijských hrách, které se konaly v roce 1936 v Berlíně pod hákovým křížem a které nacisté využili k propagandě své ideologie.

Kult dokonalosti

Záběry pořízené Riefenstahlovou oslavují kult těla a nadřazenost vítězů. Podnětem pro natočení dokumentu o této kontroverzní filmařce byl pro autora snímku, německého režiséra Andrese Veiela, kontext současnosti.

„To, co jsme našli v jejích archivech, se nám zdálo tak aktuální, tak relevantní pro to, co se děje právě teď, ať už jde o její pohled na určitou formu hrdinského nacionalismu, její oslavu krásy nadřazených, vítězů, nebo její pohrdání slabými a nemocnými,“ cituje Veiela list The Hollywood Reporter.

Dokument Riefenstahlová se na festivalu promítal mimo soutěž. Před necelými devadesáti lety se po Benátkách procházela i protagonistka snímku. Za svou tvorbu tu obdržela Mussoliniho pohár, dobovou cenu pojmenovanou po italském fašistickém diktátorovi.

Točila bych i pro Roosevelta nebo Stalina, tvrdila

Riefenstahlová zůstává ztělesněním otázky, zda lze talent oddělit od politických názorů. Jaké přesně byly ty její, o tom režisérka mlžila. Bránila se tím, že při natáčení sjezdů NSDAP v polovině třicátých let nemohla předvídat, co vše se stane.

Po válce tvrdila, že o zločinech nacismu, včetně holocaustu, nevěděla. Přestože dokumentovala i německou invazi do Polska. Její žádost o odvedení Židů kvůli lepšímu záběru lze vykládat jako nevinnou režijní poznámku, anebo také ne.

Z dokumentu Riefenstahlová
Zdroj: Beta Cinema

Odmítala nařčení o přátelství s Hitlerem. Dokonce občas nechtěla přiznat autorství svých filmů o sjezdech NSDAP. Kdyby mě Roosevelt nebo Stalin požádali, pracovala bych pro ně, namítala, že její snímky byly čistě práce a láska k umění a neodrážejí autorčinu sympatii k obsahu.

Podle německého listu Die Welt stojí dokument za pozornost ani ne tak kvůli nepřekvapivému usvědčení Riefenstahlové ze sympatií k nacismu, jako spíš právě kvůli ukázce toho, jak se chovají ambiciózní a oportunističtí umělci v době, která v lidech probouzí to nejhorší.

„V Německu se stala takovým plakátem lži,“ uvedla kurátorka Ina Brockmannová u příležitosti výstavy o Riefenstahlové, kterou před deseti lety připravila pro pražskou Galerii Louvre. S filmařkou řadu let spolupracovala, stejně jako spoluautor výstavy Peter Reichelt. „Byla to velmi obtížná osobnost, své postoje měnila stejně často jako nálady,“ charakterizoval Riefenstahlovou.

Co prozradil osobní archiv

Jak se jí podařilo stát se oficiální režisérkou Říše, a zároveň tvrdošíjně popírat jakékoli úzké vazby na nacistického vůdce Hitlera a ministra propagandy Goebbelse, podivuje se Andres Veiel. Při hledání odpovědi vycházel z osobního archivu filmařky, procházel její soukromé záběry, fotografie, dopisy i nahrávky telefonických hovorů uložené v sedmi stovkách krabic.

Veiel má jasno v otázce, zda Riefenstahlová byla přesvědčenou nacistkou, nebo „jen“ oportunistkou, která těsné kontakty s nacistickými špičkami využívala pragmaticky pro svou kariéru. Podle režiséra byla filmařka „hluboce zapojena“ do nacistické ideologie, a to nejen sílu a nadřazenost oslavující estetikou ve svých snímcích, vzdálené ji prý nebylo ani antisemitské přesvědčení.

Z dokumentu Riefenstahlová
Zdroj: Beta Cinema

„Našli jsme rozhovor, který poskytla v roce 1934 The Daily Express, kde řekla, že četla Mein Kampf už v roce 1931. ‚Po jedné stránce jsem se stala nadšenou národní socialistkou,‘ říká – což celý život popírala,“ předkládá Veiel argument pro svůj pohled.

V korespondenci ani při telefonátech s přáteli a kolegy po válce prý Riefenstahlová neprojevuje známky lítosti. Lituje pouze „zavražděných ideálů“, nicméně odhaduje, že za jednu nebo dvě generace nacistická ideologie opět najde v Německu své stoupence. Podle recenzenta Variety Veielův dokument předkládá více důkazů než jakékoliv dosavadní počiny, že Riefenstahlová byla pevně zapletená s nacistickým režimem. Přesto jde o důkazy nepřímé.

Vnímala se jako oběť

Minulost se k ní ovšem neustále vracela. Nálepky Hitlerovy přisluhovačky se Riefenstahlová nikdy nezbavila. Po skončení války několik let točit nemohla, v šedesátých letech začala fotografovat, prosadila se snímky núbijských domorodců ze Súdánu. Nesprávně jí bývají přisuzovány už fotografie ze třicátých let, například z berlínské olympiády.

Po sedmdesátce se nadchla pro potápění a věnovala se podmořské fotografii. „S potížemi po válce to nemělo nic společného,“ tvrdila. „Podvodní svět je pro mě velmi zajímavý, protože je tajemný a plný překvapení.“

Když se jí agentura Reuters u příležitostí stých narozenin zeptala, zda se cítila ve své profesi zavržena neprávem, odpověděla: „Rozhodně, na sto procent.“ Podle novinářky a producentky dokumentu Sandry Maischbergerové dovedla Riefenstahlová způsobem, jakým popírala jakékoliv své povědomí o nacistických zločinech, zahrát „dokonalou oběť“.

Maischbergerovou podle jejích slov šokovalo, když se Riefenstahlové po jednom z televizních rozhovorů dostalo podpory od stovek diváků. Stejně tak se pozastavuje nad tím, jak někdejší tvůrkyni nacistické propagandy stále více akceptovala umělecká obec. Oceňována byla jako vzor pro ženské režisérky.

Žaloba od romské organizace

Ne všichni ale na rehabilitaci Leni Riefenstahlové přistoupili. Ke stým narozeninám dostala také žalobu od romské organizace z Kolína nad Rýnem. Ta obvinila filmařku na základě jejího rozhovoru pro list Frankfurter Rundschau z popírání holocaustu.

Riefenstahlová si ve čtyřicátých letech při filmové adaptaci opery Nížiny jako statisty „vypůjčila“ zhruba sto dvacet Romů jako statisty z koncentračního tábora. Romská organizace uvedla, že většina z nich po návratu do tábora zahynula, Riefenstahlová však v rozhovoru prohlásila, že se jim nic nestalo a že je všechny po válce zase viděla.

Z dokumentu Riefenstahlová
Zdroj: Beta Cinema

Podle státního zastupitelství sice filmařka naplnila podstatu trestného činu znevažování mrtvých, protože zlehčovala jejich smrt, avšak s ohledem na to, že se písemně zavázala, že už to nikdy nebude opakovat, a s ohledem na její velmi vysoký věk bylo rozhodnuto zastavit další vyšetřování.

V problematickém rozhovoru se Riefenstahlová rovněž zmínila, že se cítí unavená a nechce už dlouho žít. „Při stálých bolestech, které mám, by pro mě smrt byla vysvobozením. Doufám, že usnu a už se neprobudím,“ nechala se slyšet. Zemřela rok poté, v září 2003.

Jak funguje přitažlivost nacismu

Hrané filmy o Leni Riefenstahlové chtěli točit Steven Soderbergh či Jodie Fosterová (přičemž Riefenstahlová by se prý na plátně ráda viděla ztvárněná Sharon Stoneovou). Veiel zdůrazňuje, že jeho dokument vznikl i s ohledem na současnou situaci.

„Poskytla nám hluboký vhled do prototypu fašismu, možnost pochopit něco o sílících pravicových hnutích, která nyní vidíme nejen v Německu, ale i v celé Evropě a ve Spojených státech,“ vysvětil. Doufá, že psychologický portrét nejznámější německé propagandistky pomůže nahlédnout do přetrvávající přitažlivosti nacismu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 12 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 15 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...