Rozhovory z Cannes: Mezi Majdanem a gymnastikou není rozdíl, připouští režisér Elie Grappe

Rok 2013. Patnáctiletá špičková gymnastka Olga je rozpolcená volbou mezi Švýcarskem, kde trénuje na mistrovství Evropy v gymnastice a připravuje se na olympijské hry, a Ukrajinou, kde zůstala její matka, novinářka pronásledovaná kvůli článkům proti prezidentu Viktoru Janukovyčovi. A pak přijdou události na Majdanu… Film Olga natočil podle svého scénáře švýcarský režisér Elie Grappe a uvedl v sekci Týden kritiky v Cannes. Na festivalu také poskytl rozhovor webu ČT24.

Když jste se potkal poprvé s lidmi z Ukrajiny a s jejich politickými názory a obavami v době událostí na Majdanu, věděl jste, o čem mluví?

Musel jsem si všechno dohledat. Když jsem se rozhodl, že natočím film o hlavní hrdince z Ukrajiny, chtěl jsem ve filmu vystihnout situaci šířeji. A také intenzivně pracovat na charakterech, čemuž přikládám velkou důležitost.

Kdy tedy přišel prvotní moment, který vás přivedl k realizaci vašeho prvního celovečerního filmu?

Na konci roku 2015 jsem spolurežíroval dokument o orchestru, kde byla ukrajinská houslistka, která přišla do Švýcarska těsně před událostmi na Majdanu. Hluboce mě dojalo, jak byla rozrušená, když mi řekla o revoluci a o tom, jak na ni působily obrazy z médií a sociálních sítí.

Našel jsem něco, co mě oslovilo už během mého prvního krátkého filmu: natáčení vášně teenagerky, profesionálky, jejího těla v akci a konfrontace jejích osobních problémů s kolektivními. Zajímalo mě, zda je možné propojit geografické a osobní hranice. Chtěl jsem natočit film o exilu s hrdinkou, která má pocit, že k exilové zemi nepatří a její loajalita je rozpolcená.

Může mladá generace na Západě vůbec pochopit, co se dělo na Majdanu a jaké problémy má dnešní východní Evropa?

Oni tomu moc nerozumí, ale můžou se snažit to pochopit. Já nejsem komentátor ani novinář. Můj postoj je nic nevysvětlovat, ale přistoupit k tématu prostředky filmu. Pracoval jsem s neprofesionálními herci, jejich názory jsou ve snímku obsaženy. Jsou to Ukrajinci. A já vím, že jsem Francouz, a ne Ukrajinec, ale vycházel jsem z jejich postojů. Při psaní scénáře jsem se seznamoval s ukrajinskými sociology a s vojáky, kteří byli na Majdanu. Ale když se mě někdo ptá na Ukrajinu, nekomentuju to, protože to neznám.

Proč jste si za hlavní hrdinky zvolil neherečky, profesionální sportovkyně – a kde jste je našel?

Herečky nedělají gymnastiku na nejvyšší profesionální úrovni, jenže to jsme potřebovali nejvíc. A zároveň naše hrdinky musí znát víc – nejen o gymnastice, ale i o své zemi, o tom, v čem a jak žili jejich rodiče a prarodiče. Také musely vědět, co je tréninkový stres. Jaký je denní život takové sportovkyně. Co dělají, když mají volno.

A jak jsem je vybral? To je tajemství castingu. Mluvili jsme s nimi i o tom, jak se cítí a co očekávají od života. Myslím, že umět dobře vybrat herce je největší část režijní práce.
Olgu hraje Anastasia Budiashkina. Je klíčem k emocím filmu. Právě hlavní postavu a z části i další gymnastky jsem nechtěl obsazovat profesionálními herci. Proto jsem si vybral mladé elitní sportovce zvyklé na rizika spojená s tréninkem, na život v centru a na tvrdou povahu šampionátu.

Dívky, které hrají Olgu a Sašu, jsou součástí ukrajinského národního týmu. Trenéři a někteří sportovci, včetně Steffi a Zoe, jsou členy švýcarského národního týmu. Se všemi jsem se při psaní scénáře setkal. S jejich výpověďmi jsem dokázal napsat přesnější a bohatší scénář, i když postavy zůstávaly fiktivní.

Gymnastika, stejně jako hudba, ztělesňuje úsilí, které od sebe mladí lidé mohou požadovat ve jménu vášně. Jde o kolektivní i individuální sport, který odráží Olžino dilema. U takto profilového sportu je také zajímavé natočit jeho vypjaté momenty – dech před provedením úkonu, oči, zaváhání, chyby. Právě v těchto okamžicích můžete cítit zranitelnost gymnastů, tedy jejich lidskost. A uvědomíte si rizika, která podstupují. Natáčím disciplínu, ve které slova nejsou ústřední.

Vy jste se narodil ve Francii a teď žijete ve Švýcarsku, je vám kolem třiceti let… Co jste se při natáčení filmu naučil o východních zemích z pohledu mladé západní generace?

O problémech Ukrajiny a Ruska vím. Vím, že Rusové anektovali Krym a teď mají Ukrajinci ruskou armádu u hranic a podobně. Ukrajina je plná paradoxů, které vycházejí z jejich historie. Kdyby byl můj film za ukrajinské peníze, musel by být v ukrajinštině. Ale já musel do filmu integrovat i ruštinu. Někdo totiž mluví rusky, někdo ukrajinsky, někdo mixem obojího. Naučil jsem se, že když jsem ze západní země, nemůžu aplikovat naši politiku na ně. A naučil jsem se být pokorný.

Ve filmu hojně používáte originální záběry z událostí na Majdanu. Kde jste je vzal a jaké to pro vás bylo se na ně dívat?

Obzvlášť na mě působilo z Majdanu to, že demonstranti pocházeli ze všech politických stran a společenských tříd a že tam byl cítit velký příval solidarity. Použil jsem pouze videa, která demonstranti vytvořili pomocí svých telefonů v samém centru dění. Fascinovala mě intenzita těch záběrů. A snažil jsem se tuto intenzitu zprostředkovat ve filmu. Strašně se mě dotklo, že někdo měl potřebu točit i velmi násilné scény – to je velké politické gesto filmu.

Tu intenzitu jsem se snažil zprostředkovat intenzitou pohybů gymnastek, protože v jistém smyslu není žádný rozdíl mezi Majdanem a gymnastikou. Obojí je magické. A pro moji hrdinku Olgu, Ukrajinku, není možné dělat gymnastiku, aniž by nemyslela na Majdan. Je sužována oběma magiemi. Já jsem zároveň chtěl, aby její postoje přinášely důležitá sdělení i pro dnešek.

O magičnosti a intenzitě mluvíte sám s velkým zápalem. Je pro vás tedy důležité, aby vás látka pro film naprosto zaujala? A co dalšího tedy připravujete?

Ano, začínám nový projekt. Není to v ničem podobné Olze, je to úplně jiný film. Ale to hlavní, co jsem se i naučil právě z Olgy, je to, že se snažím najít podobný vztah k postavám. To je pro mě velmi důležitý kus mé režisérské práce.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 17 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 21 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...