Výstava Oči kůže propojuje tvůrčí generace Akademie výtvarných umění v Praze. Potkává se na ni tvorba studentů, absolventů a pedagogů ze sochařských ateliérů, která se obrací k tělesnosti a smyslovému vnímání.
Za místo výstavy byl vybrán Bastion XXXI – U Božích muk. Primárním záměrem je prezentace sochařského umění vytvářeného na Akademii výtvarného umění, vystavena je tvorba pětadvaceti autorů.
Výběr děl ovlivnila kniha Oči kůže, podle níž se výstava i jmenuje. Finský architekt a teoretik Juhani Pallasmaa se v publikaci věnuje vnímání prostoru v souvislosti s naší tělesností. „Sochařství je obratem k našemu vnímání, k životu v dynamickém vývoji vizuálního světa. Tím, že se jedná o pomalé médium, tak nás vrací k vnímání našeho těla. Neprezentujeme zde nic provokativního, ale jdeme do hloubky,“ poznamenal odborný asistent z ateliéru Figurální socha a medaile Matouš Lipus v Událostech, komentářích moderovaných Martinem Řezníčkem.
Formování prostředí
K sochařství se vztahuje i název výstavy Oči kůže. „Vypovídá o tom, že materiál nebo hmota, výsledek naší práce, má určitou výpovědní hodnotu. Jako kdyby nás pozoroval,“ vysvětluje. Dodává, že sochařství formuje detail v prostředí, v němž žijeme. Jako příklad uvádí sochu svatého Václava na Václavském náměstí. „Je součástí dějin našeho státu, je to jakýsi meeting point. Kdyby tam ta socha nebyla, je tam určitá absence středobodu, ke kterému se orientujeme,“ upřesnil.
„Meeting point“ se dá podle studenta sochařství Michaela Jana Bublíka najít i na výstavě AVU, což umožňuje její umístění na bývalých městských hradbách. „Lidé sem přicházejí na procházku nebo na event a kongres, setkává se tady běžný a společenský život s uměním, to je obrovský přínos pro návštěvníky – jak pro turisty, tak naše občany. Mají možnost setkat se s exponáty, které mají obrovskou kulturní společenskou hodnotu,“ uvedl.
Oči kůže zůstanou přístupné až do konce května příštího roku.
