Zemřel Milan Lasica. Profesní život strávil vedle Satinského, znaly ho celé generace

Nedělní koncert známého orchestru Bratislava Hot Serenaders k výročí dvaceti let spolupráce právě s Milanem Lasicou se odehrál ve Štúdiu L+S. „Okolnosti jeho smrti mají velký, symbolický, osudový rozměr, a toho si tady na Slovensku mnozí všímají. Zdůrazňují, že Milan Lasica zemřel při činnosti, které se celý život věnoval a pro kterou ho milovaly generace diváků a posluchačů. Na jevišti strávil šest desítek let,“ sdělil z Bratislavy zpravodaj ČT Petr Obrovský.

Ve dvojici s Júliem Satinským hrál Lasica přes padesát let. Jeho společnost vyhledával – psaní autorských textů a jejich uvádění měl na divadle nejraději. Oblíbenými se stali už v 60. letech v televizním pořadu Hovory H. Oba také získali angažmá na bratislavské Nové scéně, nejprve v operetě, později pak i v činohře. „Nemysli si, že já stále vystupuju jen s tebou. Už sis toho mohl všimnout – já vystupuju s ledaským – měl by ses občas dívat na televizi,“ říkal s ironií sobě vlastní Satinskému. Pravidelně hrál také s Bolkem Polívkou.

Rodák ze Zvolena ale herectví nevystudoval, po maturitě se přihlásil na studium dramaturgie na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě a později to ocenil. „To mi umožnilo věnovat se divadlu podle mých představ – ne podle toho, jak mě k tomu někdo vede,“ sdělil. Právě během studií se také seznámil se Satinským.

Problémy s komunisty i s mečiarismem

Se Štúdiem L+S, které vzniklo pod názvem Štúdio Š v roce 1982, byl Lasica spojen jako výrazná osobnost i umělecký šéf. Ve dvojici se Satinským tam pokračoval v tradici autorského divadla, do kterého vnášel humor, noblesu i jemnou společenskou kritiku. „Potýkali se se dvěma režimy. Několik let měli zákaz vystupovat v éře komunismu, v 90. letech v době mečiarismu se potom Lasica dostal znovu do nemilosti vládnoucích elit společně se satirikem Milanem Markovičem,“ dodal Obrovský. V divadle měl Lasica ještě hodně plánů.

Lasica hovořil i o tom, jak ho fascinovalo psát texty a současně si pro ně vymýšlet hudbu. Písně psal například pro Hanu Hegerovou nebo Petera Lipu. Nejen s ním si rád zazpíval. Autorsky zaštítil řadu představení a inscenací, například Večer pre dvoch, Soirée či Radostná správa pre všetkých.

Hrál také v mnoha filmech, například Vážení přátelé, ano, Obsluhoval jsem anglického krále, Saturninovi nebo Třech veteránech. Spolu se Satinským si zahrál například ve filmech Srdečný pozdrav ze zeměkoule či Nekonečná –⁠ nevystupovat. A role dědečka ve snímku Jak jsme hráli čáru byla jedna z jeho posledních.