Zemřela Jana Synková známá z Ypsilonky a Saturnina

Jana Synková pocházela z rodiny pražského advokáta, po prarodičích z matčiny strany v sobě ale nese umělecké geny – dědeček Richard Josef Menšík a babička Emílie Herrmannová-Menšíková byli významnými osobnostmi Vinohradského divadla ještě před vznikem republiky.

Celoživotní členka Ypsilonky

Synková se od dětství věnovala recitaci a navštěvovala dramatický kroužek, po maturitě se na jeden rok stala elévkou mladoboleslavského divadla. Následně začala studovat hereckou výuku na DAMU, studium dokončila v roce 1967.

Ještě v průběhu studií prošla experimentálním divadlem Maringotka, po absolutoriu získala angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Tady si odehrála vedlejší role v moderním i klasickém repertoáru, za zmínku stojí jeji role Evy v Kunderově hře Ptákovina, která měla v Liberci světovou premiéru.

V roce 1969 přešla Synková do souboru Naivního divadla Liberec. To se později přeměnilo v Ypsilonku a od konce sedmdesátých let působí v Praze. Na této originální scéně Synková po léta uplatňovala své komediální vlohy, temperamentní projev a smysl pro grotesku. Z jejích divadelních rolí stojí za zmínku ty ve hrách Král Ubu, Třináct vůní, Dvanáct křesel nebo Rusalka.

Jejím manželem byl zakladatel Studia Ypsilon Jan Schmid, významný divadelník zemřel letos v červnu.

Hrála u Chytilové i v Saturninovi

Před filmovou kamerou stála Synková poprvé již za studií, kdy hrála v roce 1965 ve studentském filmu FAMU s názvem Motýl. Stejně jako jiné výrazné osobnosti Ypsilonky, tak i Synková začala pracovat pro film a televizi častěji až s příchodem divadla do Prahy. Uplatnila se ve vedlejších postavách četných filmů sedmdesátých a osmdesátých let, příležitosti dostala například od Věry Chytilové (Hra o jablko, Kalamita).

Devadesátá léta jí přinesla větší, zejména komediální role. Pro mnoho diváků se stala především tetou Kateřinou z filmové i seriálové adaptace humoristického románu Saturnin. „Ve své roli v Saturninovi se nejvíce přiblížila slavným českým komediím z třicátých a čtyřicátých let,“ míní Ondřej Havelka, který si s Janou Synkovou v této adaptaci zahrál. S herečkou se potkal také na prknech Ypsilonky. „Vždycky vynikala velice specifickým, expresivním hereckým projevem, který dokonale zúročila právě v roli tety Kateřiny,“ dodal.

Hrála také v komediích Byl jednou jeden polda, v Babovřeskách a pokračováních těchto filmů. K jejím posledním rolím patřila ta ve filmu Chata na prodej, za což byla nominována na Českého lva. Jednu nominaci na prestižní české filmové ocenění má také za Saturnina.

Synková napsala rovněž divadelní hru Začarovaný vůl a byla autorkou písňových textů a esejů.