Luděk Labík byl jedním z pěti mladých mužů, kteří se tři dny po začátku okupace vojsky Varšavské smlouvy pokusili v Hradci Králové zapálit památník osvobození města Rudou armádou. Polští vojáci skupinu zadrželi a Labík následně skončil ve výchovném ústavu. Jeho život od té doby poznamenal cejch kriminálníka.
Luďkovi Labíkovi bylo v srpnu 1968 sedmnáct let. Proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy prý chtěl spolu s kamarády nějak bojovat a nesedět s rukama v klíně. Bylo jich pět, Luděk byl nejmladší. „Nejdřív jsme ničili značky, aby byli (vojáci) dezorientovaní. Praha, Pardubice – ukazatele na druhou stranu. A pak nás napadlo, že půjdeme podpálit tank,“ vzpomíná.
Čtyřiadvacátého srpna si mladí muži sehnali kanystr s hořlavinou a vydali se k památníku osvobození Rudou armádou, na kterém stál sovětský tank T-34. „Šli jsme podél Labe, naproti byl polský tábor, tanky a obrněná vozidla Poláků. Rusové byli až na letišti,“ vybavuje si. „Přišli jsme k tanku, vylili jsme tam kanystr, dali tam pneumatiky, noviny – a já jsem to zapálil.“
„Ptali se, kdo akci řídil, kdo nás tam poslal“
Polští vojáci je ale zahlédli. Dlouhovlasí mladíci utíkali do Pionýrských sadů. „Oni už tam byli schovaní se samopaly. Museli jsme si lehnout na zem, ruce nahoru. Odvezli nás do jejich tábora a tam jsme stáli s rukama nahoře celou noc. Ostříhali nás dohola, sundali pásky ze samopalů a každého ještě několikrát přetáhli,“ popisuje Luděk Labík.
Polští vojáci nakonec druhý den mladíky předali příslušníkům Veřejné bezpečnosti. Luděk Labík skončil ve výchovném ústavu pro mladistvé v Libčicích. „Tam za mnou přišli dva estébáci a chtěli vědět, jestli nás někdo řídil, nebo kdo nás tam poslal. Já jsem řekl, že nás to napadlo všechny. Pak už nepřišli,“ vzpomíná.
Od té doby prý žil s cejchem kriminálníka. Do sametové revoluce byl ve vězení několikrát. „Pořád mě zavírali a věřím, že i ten tank na tom měl svůj podíl. Za co by jiný dostal podmínku, mě zavřeli,“ říká. O srpnové události pak prý dlouho s nikým nemluvil – až nyní.
Po srpnové okupaci 1968 se stal památník se sovětským tankem terčem i dalších drobných útoků. Lidé na něj psali nápisy proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Pod datum osvobození připisovali i „21. 8. 1968 okupace“ nebo „Vraťte se domů, okupanti“.
V listopadu pak někdo polil tank rudou a bílou barvou, pachatele se vypátrat nepodařilo. Památník osvobození města Rudou armádou stál na náměstí Osvoboditelů v Hradci Králové až do roku 1991.
