Pražské metro – myšlenka 19. století

První úvahy o potřebě přesunu části městské dopravy z ulic, které začínaly být přehlcené tramvajemi, do podzemí, se v Praze objevily již koncem 19. století. K Rottovu návrhu se ale Elektrické podniky vyjádřily jednoznačně – podzemní dráha není potřeba. Reálné projekty metra se objevily ve 20. letech. V období první republiky už začínaly být ulice tramvajemi přeplněné, v některých obdobích ze souprav viseli lidé. Literatura označuje za nejznámější návrh Bohumila Belady a Vladimíra Lista, kteří rovněž přišli s názvem metro.

Tehdy by již nebyla podzemní dráha v milionové metropoli ničím převratným, metro již jezdilo napříč světem – nejstarší evropské provozy jsou v Londýně a Budapešti, v Americe je nejstarší chicagský a v Asii tokijský. Ve 20. letech již bylo metro například i v Paříži, Berlíně, ale i Buenos Aires. Na sklonku 30. let se plány na pražskou podzemní dráhu začaly měnit v realitu a začaly sondážní práce, upřesňovalo se vedení tratí. Měly být tři a jejich trasa odpovídala podobě dosažené o mnoho desetiletí později.

Nejstarší podzemní dráhy světa:

• nejstarší na světě: Lodnýn (1890)
• nejstarší v kontinentální Evropě: Budapešť (1894, celkem 2. nejstarší metro)
• nejstarší v Severní Americe: Chicago (1896, celkem 4. nejstarší)
• nejstarší v Jižní Americe: Buenos Aires (1913)
• nejstarší v Asii: Tokio (1927)
• nejstarší v Sovětském svazu: Moskva (1935)
• nejstarší v Československu: Praha (1974)
• nejstarší v Africe: Káhira (1987)
• nejstarší otevřená ve 21. století: Brasília (2001)

I okupační moc počátkem 40. let stavbu metra podporovala a nacistické plány na budoucí podobu Prahy s ním počítaly. Pavel Fojtík v publikaci Fakta a legendy o pražské MHD poukázal, že dokonce okupační plány pro Prahu počítaly s výstavbou čtvrté linky z Holešovic do Dejvic, která měla nahradit část Buštěhradské dráhy navržené ke zrušení. Jak ale válka postupovala, šly plány na podzemní rychlodráhu stranou a koncem 40. let nová komunistická moc usoudila, že Praha zatím žádné metro nepotřebuje. Hlavně na ně nebyly peníze. V roce 1949 byly plány na metro odsunuty do doby po roce 1960.

Zatímco metro ze 30. až 40. let upadlo v zapomnění, dílčí realizace se dočkal plán podpovrchové tramvaje z páté dekády minulého století. Podle původního projektu měly tramvaje v centru jezdit pod povrchem, ovšem jednalo by se o standardní součást tramvajové sítě. Vláda koncepci schválila v roce 1965 s tím, že výhledově by bylo možné podzemní tramvajové dráhy přestavět na klasické metro. V 60. letech již bylo jasné, že jiná možnost než přesun části dopravy do podzemí neexistuje. Jak uvádí dobová reportáž Československé televize, po Václavském náměstí projelo za hodinu 384 tramvají. Jak plné tehdy jezdily, se mohou i dnes přesvědčit diváci ve filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“ z roku 1974, který se točil v době krátce před dokončením podzemní dráhy. Zatímco v návalu v nových velkokapacitních tramvajích T3 praskala vajíčka schovaná v kapsách, ze starších vozidel jezdících s otevřenými dveřmi lidé v 60. a na počátku 70. let doslova viseli do ulice.

To, co začalo pod Prahou v roce 1974 jezdit, však už nebyla podpovrchová tramvaj. V roce 1967 se projekt podzemní dráhy jako součásti tramvajové sítě, kde by jezdily soupravy vozů T3, změnil na těžké metro. Změnily se parametry již rozestavěných úseků i Nuselského mostu, jímž měly vést jak podpovrchová tramvaj, tak nově schválené metro. ČKD Tatra začala koncem 60. let namísto dodatečných tramvají vyvíjet vůz podzemní dráhy a celá Praha se začala chystat na to, že po roce 1970 budou pod zemí jezdit těžké vlaky.

Jak to dopadlo, objasní speciální vysílání ČT24 k 40. výročí zahájení provozu metra ve čtvrtek 8. května od 20:00.

Později než Praha otevřely podzemní dráhu například:

• Charkov (1975)
• Vídeň (1976, předtím ale existovala tzv. městská dráha)
• Marseille (1977)
• Neapol (1993)
• Varšava (1995)