AP: Saúdská Arábie prošla od útoků z 11. září změnami, vůči kritikům ale zůstává represivní

Teprve před pěti lety začalo království ustupovat od náboženské ideologie, na níž bylo založeno a kterou zastávalo na své půdě i za svými hranicemi – doktríny vahhábismu, což je striktní interpretace islámu, jež se podílela na vzniku několika generací mudžáhidů.

Mnoho Američanů si Saúdskou Arábii bude navždy spojovat s 11. zářím, pádem mrakodrapů Světového obchodního centra a smrtí skoro tří tisíc lidí. Dodnes se rodiny obětí snaží vládu Saúdské Arábie pohnat k odpovědnosti v New Yorku a naléhaly i na prezidenta Joea Bidena, aby odtajnil určité dokumenty související s útoky.

Vláda Saúdské Arábie naopak označila veškerá obvinění, která zemi viní z podílu na útocích, za „kategoricky nepravdivá“.

Trest za spojenectví s Washingtonem

Blízký vztah mezi Saúdskou Arábií a Spojenými státy, včetně přítomnosti amerických vojáků v království po první válce v Zálivu, učinilo saúdskoarabské vedení terčem extrémistických skupin.

„Je důležité si uvědomit, že teroristé, kteří zasáhli USA 11. září, se také několikrát zaměřili na saúdskoarabský lid, vedení, vojáky a dokonce i na naše nejposvátnější náboženská místa v Mekce a Medině,“ řekl AP mluvčí ambasády Saúdské Arábie ve Washingtonu, Fahad Názir. Poznamenal také, že spolupráce mezi Rijádem a Washingtonem na boji s terorismem zachránila tisíce životů.

I přestože Saúdská Arábie bojovala proti al-Káidě a později také útokům skupiny Islámský stát (IS), vládci země nadále dávali ultrakonzervativním duchovním monopol v kázání a vlivu na společnost výměnou za jejich neochvějnou podporu monarchie.

Umírněný islám

Toto po desetiletí silné pouto se začalo rozkládat v roce 2017, kdy korunní princ Muhammad bin Salmán před zahraničními investory vyhlásil návrat k „umírněnému islámu“. O rok dříve přitom s podporou svého otce krále Salmána přistřihl křídla náboženské policii, která dříve pronásledovala mladé muže a ženy v království za družení se v parcích, trestala řidiče aut hrajících hudbu a nutila obchody zavírat v době modliteb.

„Je to nová země. Je to země, která se utváří, “ uvedla americká novinářka libanonského původu Raghida Derghamová na adresu současné monarchie. Dodala, že v Saúdské Arábii v posledních letech došlo k velkému potírání extremismu, což nebylo snadné.

Korunní princ v dubnu v saúdskoarabské televizi poznamenal, že saúdská identita je postavena na islámském a arabském dědictví. Podle AP se zdálo, že jeho slova tyto dvě věci dávají na roveň a poukazují na širší úsilí, které stát vyvinul k potvrzení národní saúdské identity, jež už není spojena s panislámskými záměry ani náboženskými ideologiemi Muhammada ibn Abdala Vahhába, který byl zakladatelem striktního sunnitského směru vahhábismu.

„Pokud by šajch Muhammad Abdal Vahháb vstal z mrtvých a zjistil, že se držíme jeho textu a zavíráme oči před nezávislým uvažováním (idžtihádem) nebo jej zbožšťujeme, byl by prvním, kdo by se proti něčemu takovému postavil,“ uvedl princ.

Tvrdé represe kritiků a rivalů

Umírněnost však neřeší vše. Zatímco se Saúdská Arábie snaží změnit svůj vnější obraz a kontrolovat výklad své historie, zůstává politicky represivní.

Princovy náhlé změny provázela také jeho snaha posílit vlastní moc a odsunout své rivaly na vedlejší kolej. AP v této souvislosti mimo jiné zmiňuje zákroky proti kritikům či vraždu saúdskoarabského novináře Džamála Chášukdžího, kterého v roce 2018 v Turecku zabili princovi agenti.

Bývalý dlouholetý pracovník americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) Bruce Riedel poznamenal, že americko-saúdské vztahy během let prošly zásadními změnami. I v těch nejlepších časech je však podle něj těžké Saúdskou Arábii vykreslit jako nejlepšího přítele Ameriky.

Ačkoliv země zdaleka není otevřenou společností, některé dlouholeté společenské restrikce v království již neplatí. Ženy v zemi už mohou usednout za volant a jít na koncert či do kina už není nemyslitelné. V posledních dvaceti letech Saúdskou Arábii také ovlivnil nástup internetu a zejména sociálních sítí.

Země prochází i masivní generační proměnou. Více než třetině jejích obyvatel je méně než čtrnáct let a šedesáti procentům méně než pětatřicet. V době útoků z 11. září tito lidé dospívali či ještě nebyli na světě.

Podobně jako šestatřicetiletý princ nebyli na světě v době íránské islámské revoluce, která svrhla šáha a nastolila protiamerický a protisaúdský šíitský režim. V tentýž rok muslimští extremisté obsadili Velkou mešitu v Mekce. Saúdští vládci reagovali na události toho roku zmocněním zastánců tvrdé linie a umožnili vahhábismu dále formovat život v Saúdské Arábii. Začal boj o moc mezi Saúdskou Arábií a Íránem, který pokračoval v sektářských zástupných válkách na Blízkém východě.

Hořká historie

Sdílené úsilí Spojených států, Saúdské Arábie a Pákistánu v 80. letech nicméně dnes může být považováno za nejvýznamnější moment v historii spolupráce obou zemí – s ohledem na to, co následovalo.

Mnoho let předtím, než strůjce zářijových útoků Usáma bin Ládin přišel o saúdskoarabské občanství, ho totiž vyzbrojovali Saúdové i Američané. Se svými spolubojovníky měl pomáhal porazit Sověty v Afghánistánu. O mnoho let později bin Ládin ze základny al-Káidy v Afghánistánu naplánoval teroristické útoky na východní pobřeží Spojených států. Těšil se přitom ochraně Talibanu, který je teď v Afghánistánu po stažení amerických a spojeneckých vojsk opět u moci.

Při posuzování Saúdské Arábie je podle Derghamové nutné brát zřetel na širší strategické zájmy, které dlouhodobě podepírají vztahy mezi Washingtonem a Rijádem. „Američané si prostě myslí, že Saúdská Arábie se rovná 11. září,“ poznamenala. „Víte co? Proberte se, přivoňte si k růžím. Toto je partnerství, spojenectví se Spojenými státy, které trvá již roky.“