Hra začala, řekl k soupeření velmocí v Arktidě analytik z Bushovy vlády

„Nejagresivnější kroky přicházejí ze strany Ruska, které během posledních dvou a půl desetiletí region militarizovalo. Toho poté využívá k provádění takzvaných hybridních operací, jde o přerušování kabelů, rušení signálu GPS a jiné formy zastrašování a agrese. Ať se jedná o situaci v Severním moři, nebo přerušování linek na Špicberky,“ sdělil Brzezinski, který v současnosti působí jako výzkumný pracovník think tanku Atlantic Council, během panelové diskuse na bezpečnostní konferenci Globsec Forum.

K poškození kabelu mezi Norskem a souostrovím Špicberky došlo v lednu 2022. Podle norské veřejnoprávní stanice NRK před incidentem ruská loď zkonstruovaná k vlečení rybářských sítí po mořském přeplula kabel u Špicberků více než desetkrát. Majitelé lodi popřeli, že by s poškozením měli cokoliv společného.

„Dalším aktérem je Čína, která s Ruskem vede v této oblasti společná cvičení,“ poznamenal šéfanalytik francouzského ministerstva zahraničí Tristan Aureau během diskuse s Brzezinskim. Dalším strategickým signálem podle něj je, že Rusové uvádějí do provozu bývalé sovětské základny v Arktidě. „Když si uvědomíte, že Rusko bude mít brzy k dispozici asi deset ledoborců s jaderným pohonem, jedná se bezpochyby o významnou kapacitu,“ dodal.

V současnosti Rusko disponuje v polární oblasti flotilou pětačtyřiceti ledoborců, z nichž osm je poháněno jadernou energií. Čína má pět ledoborců a obě země plánují své kapacity ještě rozšířit, napsal server Business Insider.

Nové obchodní cesty a nerostné bohatství

Klimatické změny v Arktidě postupují až čtyřikrát rychleji než je globální průměr, což zpřístupňuje některé oblasti a zvyšuje strategický význam regionu na křižovatce ekonomických, vojenských a diplomatických zájmů, napsal server Le Monde.

Podle odhadů americké geologické služby se v tomto regionu nachází třináct procent dosud neobjevených světových zásob ropy a třicet procent dosud neobjevených zásob zemního plynu, což odpovídá třem, respektive šesti letům celosvětové spotřeby.

„Máme tu Severozápadní průjezd a Severní mořskou cestu, které skýtají obrovský ekonomický potenciál. A hra už začala,“ věří Brzezinski.

V říjnu 2025 dokončila kontejnerová loď plující pod čínskou vlajkou plavbu z Číny do Evropy přes Arktidu bez použití ledoborců. Čínská média označila její dvacetidenní plavbu po Severní námořní cestě za „nejrychlejší přepravu v historii kontejnerové lodní dopravy“, připomněl The Economist.

Běžná cesta, která vede přes Jihočínské moře, Indický oceán, Malacký průliv a Suezský průplav, podle dopravní společnosti Maersk obvykle trvá mezi 30 a 45 dny.

Na podzim 2025 navíc podepsaly Rusko a Čína dohodu o společném rozvoji Severní námořní cesty, čímž formalizovaly dlouholetou spolupráci a záměr proměnit ji v severní páteř takzvané Polární hedvábné stezky.

Co na to NATO?

Oproti tomu NATO chybí ucelená a jasně formulovaná bezpečnostní strategie v Arktidě, míní Brzezinski. Daná oblast je přitom jakousi vstupní bránou, pokud jde o strategické trasy mezi Amerikou a Evropou, které slouží k přepravě přírodních zdrojů nebo vojenského vybavení, doplnil na konferenci Globsec Forum analytik Tomasz Smura z Casimir Pulaski Foundation.

„Tento region je obzvláště zranitelný, pokud jde o ruské hybridní operace. V dané oblasti panují náročné podmínky a kvůli blízkosti ruského území je velmi obtížné provádět mise leteckého dohledu a hlídkování,“ míní Smura. „Některé státy mají dostatečný arzenál a rozsáhlou flotilu ledoborců, ale nemyslím si, že Aliance jako celek má dostatečný počet ledoborců,“ upozornil.

„Máme se ještě hodně co učit od našich finských, islandských a severských přátel o tom, jak operovat na dalekém severu, kde panují extrémní teploty a kde se mnoho našeho vybavení prostě rozpadá,“ sdělil Brzezinski. Zmínil například špatné fungování neizolovaných baterií, vojenské techniky nebo potřebu osvojit si krytí jednotek v otevřeném prostoru. „Obávám se, že v tomto ohledu jsou Rusové lépe připraveni,“ dodal.

Smura proto apeluje na rozsáhlejší strategické investice. Vzhledem k tomu, že USA plánují omezit svůj příspěvek k obraně v Evropě, je podle něj potřeba využít dostupné finanční zdroje, jako je například program SAFE spuštěný Evropskou komisí.

Sedm z osmi arktických států je v NATO

Aureau připomněl, že v minulých letech do Aliance vstoupily dva státy, jejichž území leží za severním polárním kruhem. „Nyní je sedm z osmi arktických zemí členy NATO, což vytváří zcela novou strategickou perspektivu,“ dodal.

Vstup Finska a Švédska do NATO propojil oblast Baltského moře s Arktidou. Jedná se tedy o jakousi společnou zónu pro obranu a bezpečnost, řekl finský poslanec Johannes Koskinen během panelové diskuse.

„Myslím si tedy, že je důležité si uvědomit, že severské země mají dohromady poměrně mnoho společných postupů a také cvičení. Například letectvo je v rámci našich tří zemí, zejména Finska, Švédska a Norska, ale také Dánska, poměrně dobře synchronizováno,“ řekl Koskinen.

Podle Smury je arktický region součástí širšího evropské dějiště, které „se táhne od Černého moře až na daleký sever“, protože tam umístěné ruské síly jsou vybavené raketami, které mohou zasáhnout i cíle v Polsku, Německu nebo Francii.

Trumpův zájem o Grónsko

Bezpečnost v Arktidě zdůrazňuje také snaha amerického prezidenta Donalda Trumpa získat Grónsko, které je poloautonomním územím Dánska. Šéf Bílého domu na začátku letošního roku například prohlašoval, že „něco udělá ohledně Grónska, ať se jim to líbí, nebo ne“. Argumentoval také tím, že USA potřebují čelit rostoucímu vlivu Pekingu a Moskvy v regionu.

Spojené státy i Dánsko jsou členy NATO, takže Trumpova slova vyvolala uvnitř Aliance krizi, která postupně utichla v závěru ledna, ale její dozvuky jsou stále patrné. „Myslím, že ta snaha nezmizí, dokud bude Trump ve funkci,“ míní Brzezinki.

Koncem května přicestoval na arktický ostrov, který disponuje rozsáhlými nerostnými zdroji a má strategickou polohu v regionu, Trumpův zvláštní zmocněnec a guvernér Louisiany Jeff Landry. Deklaroval, že cestu podnikl, aby „navázal přátelské vztahy“, ale také kvůli tomu, že nastal čas, aby v regionu Washington „znovu zanechal svou stopu“.

Na grónských ulicích se Landry nedočkal příliš přátelského přijetí. Guvernéra provázely výkřiky „Vypadni!“ a někteří místní mu dokonce ukazovali prostředníček.

Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují, že Gróňané americkou anexi drtivou většinou odmítají. Analytik veřejného mínění Sune Steffen Hansen v únoru uvedl, že 76 procent respondentů je proti a pouze osm procent tento návrh podporuje.

V posledních čtyřech měsících vyjednavači ze Spojených států, Grónska a Dánska, které má na starosti grónskou zahraniční politiku, vedou ve Washingtonu důvěrná jednání o budoucnosti ostrova. Od ledna se sešli asi pětkrát. Trump se v poslední době plně soustředí na konflikt v Íránu, nicméně Bílý dům naznačil, že o Grónsko má stále velký zájem.

USA usilují o „věčnou klauzuli“

Zástupci Trumpovy administrativy v rozhovorech požadují, aby americké jednotky mohly zůstat v Grónsku na dobu neurčitou, a to i v případě, že by se Grónsko osamostatnilo. Jedná se v podstatě o „věčnou klauzuli“ ke smlouvě z roku 1951, která umožňuje Američanům umístit své vojáky se souhlasem představitelů ostrova a Kodaně, zjistil server The New York Times od svých zdrojů ve Washingtonu, v Kodani i v Nuuku.

Gróňanům se však požadavek na další rozšíření takových možností nelíbí. Spolu se zástupci Dánka argumentují, že dohoda z padesátých let poskytuje USA dostatečnou flexibilitu.

Americký generál Gregory M. Guillot, který má v Pentagonu odpovědnost za severní velitelství, popsal, že by se Grónsko mohlo stát součástí řetězce propojených radarových stanic a vojenských základen, jehož součástí jsou také lokality na Aljašce a v Kanadě. Dodal, že americká armáda potřebuje hlubokovodní přístav a základnu pro vojáky speciálních jednotek, kteří by se v Grónsku střídali kvůli výcviku.

Pentagon nedávno vyslal důstojníka námořní pěchoty do Narsarsuaqu, města na jihu Grónska, aby zhodnotil stav letiště z období druhé světové války, přístav a místa, kde by mohly být ubytovány americké jednotky.

Obchod ano, ale i environmentalismus, řekl Nielsen

Spojené státy jednají s Grónskem o spolupráci v oblasti přírodních zdrojů. Někteří Gróňané se obávají, že zájem USA by mohl znamenat tlak na uvolnění těžebních předpisů. „Rozhodně spolu můžeme obchodovat,“ řekl grónský premiér Jens-Frederik Nielsen. „Máme však velmi přísné environmentální předpisy a tak to i zůstane,“ dodal.

Spojené státy chtějí získat faktické právo veta nad všemi významnými investičními dohodami v Grónsku, aby tak vyloučily konkurenci ze strany Ruska a Číny. Představitelé Kodaně a Nuuku však nechtějí, aby Spojené státy rozhodovaly s argumentem, že by to porušovalo suverenitu Grónska.

I když Čína leží stovky kilometrů od polárního kruhu, již dříve se pokoušela do Grónska proniknout. V roce 2018 byla čínská státní společnost hlavním uchazečem o výstavbu několika nových letišť na ostrově, včetně letiště v Ilulissatu, kam každoročně přijíždějí tisíce návštěvníků, aby obdivovaly ledovce. Nicméně tehdy USA vyvinuly tlak na Dánsko, aby zasáhlo, a Grónsko se nakonec rozhodlo pro dánskou společnost.

Grónští politici s obavami vyhlíží Trumpovy narozeniny

Bývalá grónská ministryně zahraničí a členka parlamentu Vivian Motzfeldtová uvedla, že pokud války v Íránu a na Ukrajině skončí, mohlo by to pro Grónsko znamenat potíže. Obává se, že by se Trump vrátil k nátlaku a že rovněž Rusko by přesunulo svou pozornost do Arktidy.

Motzfeldtová a další grónští politici se připravují na 14. červen, kdy Trump oslaví narozeniny, a na 4. červenec, kdy Američané slaví Den nezávislosti. „Pokud hodlá realizovat svou politiku, jejímž cílem je učinit USA opět velkými,“ řekla bývalá šéfka grónské diplomacie, „mohl by využít právě takové dny.“

„Nic z toho není spravedlivé,“ řekla předsedkyně výboru pro zahraniční věci grónského parlamentu Pipaluk Lynge. „Působí to dojmem jako všechno, nebo nic, kdy nejlepším výsledkem je nebýt napaden ani ovládán,“ dodala.

USA chybí ledoborce

Ať už jsou Trumpovi záměry s Grónskem jakékoliv, Američany od břehů ostrova dělí zamrzající moře, které dokážou překonat pouze ledoborce. USA v současnosti mají pouze tři lodě tohoto typu, z nichž jedna je na konci svého životního cyklu. Washington kvůli tomu podepsal dohodu s Kanadou a Finskem o nákupu jedenácti nových plavidel.

„Kanada i Finsko jsou v tomto ohledu opravdu, opravdu důležité,“ vysvětlila spolupracovnice Německého Marshallova fondu, zaměřeného na bezpečnost v Arktidě, Sophie Artsová. Z celosvětové flotily čítající přes 240 ledoborců jich Finsko postavilo přibližně šedesát procent a u osmdesáti procent stojí za jejich návrhem, spočetl člen Evropské rady pro zahraniční vztahy Alberto Rizzi.

„Jedná se o velmi speciální schopnost, která byla zprvu nutností a kterou poté dokázali proměnit v geoekonomickou výhodu,“ vysvětlil Rizzi. „Spolupráce je jedinou cestou. USA v tuto chvíli nemají možnost, jak toho samy dosáhnout,“ doplnila Artsová.

Právě díky těmto odborným znalostem Trump v říjnu oznámil, že USA plánují objednat u Finska čtyři ledoborce pro americkou pobřežní stráž. Dalších sedm plavidel má být postaveno v USA s využitím finských návrhů a odborných znalostí, napsal server CNBC.

V uplynulých měsících se objevily spekulace, zda by ledoborce finské výroby mohly sloužit i jako válečné lodě, napsal server finské veřejnoprávní stanice Yle. Akademik v oboru námořní a arktické technologie na Aaltově univerzitě Mikko Suominen poznamenal, že v praxi lze pro vojenské účely přizpůsobit téměř jakékoli plavidlo.

„Nedokážu si představit, že bychom někdy přestali spolupracovat s našimi spojenci v oblasti ledoborců. Myslím, že to je velmi nepravděpodobné. Než by k tomu došlo, tak by se muselo stát něco opravdu dramatického,“ řekl České televizi tajemník finského ministerstva obrany Janne Kuusela.