Nová dohoda mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií o spolupráci na budoucím civilním jaderném programu království budí vášně. Podle některých expertů hrozí závody ve zbrojení v už tak neklidném regionu. Jiní analytici naopak oceňují, že se Západu podařilo předstihnout Čínu a Rusko. Realizace dohody zůstává nejistá poté, co ji Bílý dům zpětně podmínil uznáním Izraele ze strany Rijádu. Ten aktuálně už týden mlčí, dříve ale takový krok odmítal bez vytvoření palestinského státu. Diplomatický pat tak prozatím trvá.
Americký ministr energetiky Chris Wright a jeho saúdskoarabský protějšek Abdulazíz bin Salmán podepsali minulou středu „dohodu 123“, která umožňuje americkým společnostem převádět jaderné technologie do zahraničí. Děje se tak na základě paragrafu 123 zákona o atomové energii z roku 1954. Ujednání Washingtonu s Rijádem v hodnotě miliard má platit třicet let.
Detaily smlouvy zatím zůstávají neveřejné, přesto už budí vášně. Někteří experti varují, že ujednání může prodloužit konflikt s Íránem, který nyní bude důvěřovat Washingtonu ještě méně než dříve. Právě jaderné ambice Teheránu byly přitom spouštěčem současné války.
„Je to rána pro Íránce, protože jejich zapřisáhlý nepřítel (USA) ... dává jejich regionálnímu rivalovi náskok v jeho vlastním jaderném programu,“ míní Rosemary Kelanicová, ředitelka programu pro Blízký východ v americkém think-tanku Defense Priorities Foundation. Dohoda podle ní může íránské nukleární úsilí ještě urychlit.
Možné závody ve zbrojení
Někteří experti varují, že Rijád je nyní spojenec USA, nikdo ale neví, jaký režim v zemi bude vládnout v budoucnu. „Byly to Spojené státy, které v roce 1957 nabídly Íránu program ‚Atomy pro mír‘, jenž mu poskytl jaderný výzkumný reaktor a vysoce obohacený uran, stejně jako vzdělávání a výcvik. Když se islámská republika v roce 1979 dostala k moci, infrastruktura tohoto jaderného programu poskytnutá USA už byla na místě, což vytvořilo regionální a globální bezpečnostní problém,“ píší odborníci v příspěvku pro magazín Foreign Policy.
Řada analytiků vyjádřila obavy, zda nynější dokument zahrnuje dostatečně silné mechanismy, aby zabránily závodům v jaderném zbrojení na již tak nestabilním Blízkém východě. I pouhá možnost toho, že by Rijád mohl časem začít vyvíjet atomovou bombu, by zemi mohla poskytnout silný odstrašující prostředek v regionu, tvrdí někteří odborníci.
„Nepochybně to pomáhá položit základy pro budoucí jaderný arzenál,“ řekl britské stanici BBC Imran Bayoumi, vědecký pracovník think tanku Atlantic Council a bývalý politický poradce na ministerstvu obrany USA.
Otazníky kolem existence záruk
Podle informací listu The Wall Street Journal (WSJ) a dalších médií ujednání Rijádu potenciálně otevře dveře k obohacování uranu na území království, jelikož text údajně neobsahuje takzvaný zlatý standard, který by mu v tom zabránil.
Většina z přibližně 38 zemí s civilními jadernými programy uran neobohacuje. Místo toho ho dováží, upozorňuje stanice Deutsche Welle (DW). Podle WSJ by studie měla určit, zda se obohacování uranu v Saúdské Arábii vyplatí. Podle agentury Reuters v textu zároveň chybí protokol, který by umožňoval přísnější dohled nad jaderným programem ze strany Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).
Americký ministr zahraničí Marco Rubio později uvedl, že dokument určitou formu záruk obsahuje, detaily však nesdělil. „Jakákoli dohoda, kterou uzavřeme s jakoukoli zemí světa o civilní jaderné energii, bude mít zavedená ochranná opatření, která zajistí, že se z ní nemůže stát zbrojní program,“ prohlásil Rubio. Prezident USA Donald Trump na své sociální síti pouze napsal, že „nedojde k obohacování materiálu“.
Země měly dle informací al-Džazíry uzavřít „dvoustrannou dohodu o zárukách“. Ta by mohla zahrnovat mechanismus, který by americkým inspektorům umožnil monitorovat saúdskoarabský jaderný program, aby se zajistilo, že úrovně obohacování paliva zůstanou v mezích odpovídajících potřebám civilních reaktorů a nebudou na úrovni určené pro použití ve zbraních – a ani se k ní nepřiblíží.
Washington a Rijád jsou sice signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), MAAE jako dozorčí orgán se však na přelomové bilaterální dohodě nepodílela. Není tak jasné, jak budou případná opatření vymáhána, podotýká al-Džazíra. MAAE ve svém prohlášení bez dalších podrobností sdělila, že byla informována o plánu požádat agenturu o provedení „ověřovacích opatření“ vázaných na tuto bilaterální dohodu.
Saúdská Arábie také není členem Skupiny jaderných dodavatelů, kartelu 48 zemí, který kontroluje obchod v tomto odvětví, takže není jasné, jak se země dostane ke klíčovým nukleárním technologiím a uranu.
Podle experta na jaderné zbraně Vlastislava Břízy z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je třeba jasně oddělit jaderný program pro mírové a vojenské účely.
„Spojené arabské emiráty mají v tuto chvíli se Spojenými státy podobnou dohodu, nicméně ten problém spočívá v tom, že u Saúdské Arábie se spekuluje o tom, že by měla v rámci té dohody možnost obohacovat uran – to je zásadní rozdíl, to Emiráty nemají,“ upozornil Bříza.
Dohoda s Emiráty
Washington podepsal v roce 2009 s Abú Dhabí dohodu založenou na stejném paragrafu jako nyní s Rijádem. Toto ujednání omezuje jadernou spolupráci právě na mírové civilní účely, konkrétně vylučuje obohacování a přepracování uranu.
Dohoda zahrnuje i dodržování záruk MAAE a dalších významných mezinárodních závazků v oblasti nešíření nukleárních zbraní. Američtí představitelé tehdy hovořili o vzoru pro další regionální dohody o mírových jaderných programech.
Současným vývojem je jako tradiční hlavní spojenec USA na Blízkém východě znepokojený Izrael, Bílý dům přesto upřednostňuje transakční zahraniční politiku, všímá si server BBC News. Trump se soustředí hlavně na posílení ekonomického vlivu USA, aby mohl konkurovat Číně a dalším rivalům v regionu.
„Sud jaderného prachu“
Podle analytiků nová jaderná dohoda vyslala signál, že si USA chtějí udržet regionální spojence, i kdyby to znamenalo rozhněvat Jeruzalém. „Země Blízkého východu chtějí rozvíjet svou jadernou infrastrukturu a udělají to, i když se USA nebudou angažovat. Washington si to v tomto okamžiku uvědomuje,“ řekl BBC Júsuf Can, expert na Blízký východ z konzultační firmy Amena Strategies.
Židovský stát nechce, aby byl v oblasti další stát, vyjma Íránu, který je schopen obohacovat uran, byť pro mírové účely, podotkl Bříza. „Přepnutí na vojenské účely pak totiž není zas tak složité. Co se ale týče té vojenské části, tak jsem přesvědčen o tom, že Saúdská Arábie nebude aktivně vyvíjet jadernou zbraň, pokud ji nebude mít Írán,“ řekl ČT24 expert s tím, že poté by nechtělo stát stranou ani Turecko a celý Blízký východ by se mohl stát „sudem jaderného prachu“.
Podle experta je tak v zájmu celého světa, aby Teherán atomovou bombu neměl. „Saúdská Arábie ostatně i naznačila, že dnem, kdy by Írán do své výzbroje zavedl jadernou zbraň, tak tím ona zahajuje vývoj vlastní jaderné zbraně – a to s ohledem nebo bez ohledu na Spojené státy,“ upozornil Bříza.
Racionální cesta, míní expert
Saúdský mírový nukleární program považuje za racionální, protože by se na něm podílely západní společnosti. Pokud by nakonec Rijád neměl možnost sám obohacovat uran a dostával by již hotovou technologii, dohoda by neměla výrazně zvýšit napětí v regionu, míní Bříza, který připomněl případ Emirátů. „I kdyby to bylo tak, že nad tím budou dozorovat jen Američani, tak je to dostatečná garance,“ domnívá se.
„Je i rozumné, že se toho ujmou Spojené státy. Pohlížejí na to pragmaticky, že pokud to neudělají ony, tak se Rijád dohodne s Čínou nebo s Ruskem,“ vysvětluje postoj Washingtonu expert. Právě tyto dva státy jsou hlavními světovými dodavateli jaderných technologií. Číňané i Rusové navíc již podali nabídky na výstavbu jaderných elektráren v Saúdské Arábii a tyto projekty obvykle bývají spojeny s mnohem méně omezujícími podmínkami, uvádí DW.
„Dohoda 123 není jen vítězstvím pro americký jaderný průmysl. Je to také vítězství pro globální režim nešíření jaderných zbraní vedený USA. Saúdská Arábie jasně uvedla, že nakoupí technologie nukleární energie a zahájí civilní jaderný program. Jedinou otázkou bylo, zda se království rozhodne spolupracovat s USA a jejich spojenci, nebo zda se obrátí na Rusko či Čínu,“ konstatovala Jennifer T. Gordonová, ředitelka Iniciativy pro jadernou energetickou politiku v think tanku Atlantic Council.
Zisky pro Trumpovy blízké
Pro Trumpa jsou klíčové i očekávané ekonomické zisky amerických firem napojených na jadernou energetiku plynoucí z dohody, upozornil Bříza. Podle WSJ smlouva dává americkým společnostem „ústřední roli“ v rozvoji saúdskoarabské nukleární infrastruktury a zároveň vylučuje zahraniční konkurenty. Pro USA by to mohlo znamenat vznik 12,5 tisíce pracovních míst.
Těžit ze smlouvy by mohli členové Trumpovy rodiny, vysoce postavení členové vlády a příznivci, zjistil list The New York Times (NYT). Trumpovi synové Eric a Donald Jr. v listopadu získali podíl ve firmě zabývající se jaderným palivem s názvem Quantum Leap Energy a prezidentova společnost Trump Media & Technology Group v prosinci oznámila, že se sloučí s jaderným startupem TAE Technologies.
Očekává se, že dohoda bude zahrnovat i americkou firmu Westinghouse, která vyvíjí nukleární reaktory. Westinghouse je přitom častým obchodním partnerem realitní firmy Newmark, kterou částečně vlastní synové Trumpova ministra obchodu Howarda Lutnicka, napsal list NYT. Dalším, kdo by se mohl z ujednání radovat, je Peter Thiel, hlavní sponzor Trumpa a významný investor firmy General Matter, která se zabývá jaderným palivem.
Mluvčí Bílého domu popřela, že by Bílý dům měl nějaké skryté úmysly při prosazování dohody. „Pokračující pokusy médií o vymýšlení střetů zájmů jsou nezodpovědné a posilují nedůvěru veřejnosti v to, co čtou,“ řekla americkému deníku.
Výhody pro Rijád
Rijádu dohoda časem umožní diverzifikovat jeho energetický sektor a využívat jadernou energii k uspokojení rostoucí poptávky po elektřině, řekli BBC experti. Jaderná energie by mohla nakonec snížit závislost království na ropě a izolovat ho od nestability na globálním trhu s toto surovinou, uvedl Christopher Russo z poradenské firmy Charles River Associates.
„Doprava ropy může být narušena. Můžete bombardovat ropná pole. Ropné tankery mohou někde uváznout, jak právě teď vidíme v Hormuzském průlivu,“ upozornil Russo. „Jaderná energie je docela soběstačná,“ dodal odborník.
V blízké budoucnosti se ale Saúdská Arábie ekonomických výhod nedočká. Výstavba a spuštění nových jaderných elektráren by podle expertů zemi pravděpodobně trvala deset nebo dvacet let.
Kritické ohlasy v Kongresu
Dohodu by měl Trump v dohledné době předložit k přezkoumání americkému Kongresu. Očekává se odpor zákonodárců z obou táborů – kromě řady demokratů jsou to i někteří zástupci Trumpovy strany.
Republikánský senátor John Kennedy z Louisiany se podle magazínu The Time například nechal slyšet, že vzhledem k pokračující válce s Íránem je dohoda „špatně načasovaná“. „Bombardujeme jednu zemi, abychom jí zabránili získat jadernou zbraň, ale podepisujeme dohodu s jinou zemí. Vím, že je to obchodní kontrakt, ale svět jej vnímá tak, že jednoho dne možná povede k jaderné zbrani,“ obává se senátor.
Kritické hlasy ale nejspíš budou v menšině, protože obě komory ovládají Trumpovi republikáni. V tomto případě by smlouva automaticky vstoupila v platnost po uplynutí 90denní lhůty pro přezkoumání. Jiná situace by nastala, pokud by Trump tento krok odložil, protože rozložení sil v Kongresu se může změnit po listopadových volbách v jeho neprospěch. Pak je teoreticky možné, že by prezidentovo veto přehlasovala dvoutřetinová většina.
Nová podmínka a diplomatický pat
Překážku pro realizaci smlouvy může znamenat i Trumpova podmínka, kterou zveřejnil na sítích den po jejím uzavření. Šéf Bílého domu totiž podmínil ujednání uznáním Izraele ze strany Rijádu, respektive uzavřením Abrahámovských normalizačních dohod.
Podle BBC není zcela jasné, zda to bylo stanoveno v textu dohody, která zůstává neveřejná, nebo jde o tlak na Rijád s cílem přimět ho se k dohodám připojit. Saúdská vláda v nedávné minulosti opakovaně prohlašovala, že tak učiní pouze tehdy, pokud Izraelci podniknou reálné kroky k vytvoření palestinského státu. Současná silně pravicová vláda izraelského premiéra Benjamina Netanjahua to však odmítá.
Rijád se dosud k Trumpově podmínce nevyjádřil. Saúdskoarabský geopolitický analytik a prezident poradenské skupiny Saudi Elite Muhammad Alhamed řekl webu The Hill, že Trumpovy požadavky ohledně Abrahámovských dohod „nemění podstatu dohody“.
„Pokud by saúdské uznání Izraele bylo formální podmínkou jaderné dohody, bylo by to vyjednáno před jejím podpisem a výslovně by to bylo zahrnuto do jejích podmínek. Domnívám se, že prezident Trump se obracel především k domácímu politickému publiku, tedy že ujišťoval Izrael a jeho příznivce ve Washingtonu. To nutně neznamená, že Saúdská Arábie změnila svůj postoj,“ poznamenal expert.
Steven Cook, vedoucí pracovník pro studium Blízkého východu a Afriky v Radě pro zahraniční vztahy, prohlásil, že Trumpův požadavek uvedl dohodu „do stavu diplomatického patu“. „Tato situace pravděpodobně vyvolá napětí mezi Washingtonem, který považuje prezidentovy příspěvky na sociálních sítích za oficiální politiku, a Rijádem, který se zavázal k diplomatické dohodě,“ napsal Cook v příspěvku zveřejněném Radou pro zahraniční vztahy.
Pokud dohoda nakonec selže, Saúdská Arábie by ještě mohla změnit kurz a začít spolupracovat s dalšími zeměmi s jaderným průmyslem, jako jsou Čína, Rusko, Jižní Korea, Spojené arabské emiráty nebo Francie, podotýká al-Džazíra.
