„Nemůžeme být dobré ve všem.“ Matky ve Španělsku hledají rovnováhu mezi prací a rodinou

Být matkou je výzvou nejen v osobním, ale i v profesním životě. Ve Španělsku tři ze čtyř žen uvádějí, že nedostatečné možnosti sladění práce a rodinného života ovlivnily jejich fyzické nebo duševní zdraví. Patří mezi ně i Aurora Serranová, která pracuje v oblasti správy klientských účtů a zároveň je matkou na plný úvazek.

Když se Serranová stala matkou, vzdala se zhruba třetiny svého platu, aby se pokusila skloubit práci s péčí o dítě. Šlo o sdílenou pracovní pozici, ve které měla podle svých slov „stejný objem práce, méně hodin, více stresu a nižší výdělek“. Přiznává, že po této změně byla její energie „na minimu“. Měla problémy se spánkem, trpěla stresem a úzkostí. Situace ji dovedla „na hranici“. Tehdy si uvědomila, že „současný systém není nastavený tak, aby ženy mohly být na obou místech zároveň, aniž by se něco zlomilo“.

Podle průzkumu El peso invisible de la maternidad (Neviditelná tíha mateřství) organizace Club Malasmadres učinilo ve Španělsku 82 procent žen po narození dítěte nějaké rozhodnutí, které určitým způsobem ovlivnilo jejich pracovní dráhu.

Podobnou zkušenost má také Marta z Madridu, která se nedávno stala matkou a musela se vyrovnat s „komplikovaným porodem“. Poté nastoupila na šestnáctitýdenní mateřskou dovolenou. Kvůli zdravotním komplikacím po porodu ale zároveň přistoupila ke zkrácení pracovní doby, a tedy i ke snížení už tak nízkého příjmu. Toto rozhodnutí pro ni představuje „velkou ekonomickou ránu“.

Idealizace mateřství

V posledních letech se na sociálních sítích stále častěji objevují profily, které sdílejí rady, zkušenosti a osobní příběhy spojené s mateřstvím. Často se na nich ukazují tváře nezletilých a šíří se sdělení, která neprošla posouzením odborníka.

Kantabrijské sdružení porodních asistentek například upozorňuje, že sociální sítě přispívají k „idealizaci mateřství“, která se podepisuje na duševním zdraví žen. Podle sdružení se k tomu přidává i skutečnost, že „už neexistuje taková sociální podpora ani taková komunita, jaká možná bývala dříve“.

Aurora Serranová patří k ženám, které mají rodinu daleko, a proto se spoléhají na pomoc přátel. Spolu s kamarádkami se střídají v péči nejen o své děti, ale i o děti ostatních. „Nebýt mých kamarádek, sladění práce a rodiny by pro mě teď vůbec neexistovalo,“ říká. Stejně jako tisíce dalších žen ve Španělsku si tak vytvořily vlastní síť vzájemné péče, k níž patří i některé formální iniciativy, například Club Malasmadres.

Pečovat o sebe, aby se dalo pečovat o druhé

Serranová upozorňuje také na nedostatek času na péči o sebe samu, kterému podle ní čelí tisíce matek. Z vlastní zkušenosti ji považuje za zásadní, protože „pokud se nestaráte o sebe, nemůžete pečovat ani o druhé“.

Další průzkum organizace Club Malasmadres ukazuje, že 85 procent matek má denně méně než jednu hodinu volného času. Prakticky celý jejich každodenní režim tak zabírá slaďování práce a rodinného života, zatímco péče o sebe samu ustupuje do pozadí.

Na nedávné akci pořádané sdružením Yo No Renuncio (Já se nevzdávám) ministryně pro mládež a děti Sira Regová uvedla, že „v mnoha případech rezignujeme sami na sebe jako na lidské bytosti“. Podle ní mají ženy často „seznam nejrůznějších priorit“, na jehož úplném konci stojí právě péče matek o sebe samé.

Duševní potíže uvádí většina žen

Ekonomické potíže, nedostatečné možnosti sladění práce a rodiny, zdravotní problémy i nerovnoměrné rozdělení domácích prací patří mezi faktory, které ovlivňují duševní zdraví matek. Ty se snaží kombinovat osobní a pracovní život, přičemž v mnoha případech ten profesní upozadí nebo se ho vzdávají.

Ve Španělsku 78 procent žen uvedlo, že trpí problémy s duševním zdravím, 57 procent se cítí přetížených a 42 procent trpí úzkostí. Údaje shromážděné ve zprávě neziskové organizace Make Mothers Matter s názvem The state of maternal mental health in Europe (Stav duševního zdraví matek v Evropě) ukazují rozsah problému i obtíží, kterým matky každodenně čelí.

Evropský institut perinatálního duševního zdraví (IESMP) upozorňuje, že podobné potíže mohou mít psychické důsledky, které vyžadují další sledování. Mohou vést k poporodní depresi, perinatální úzkosti, obsedantně-kompulzivní poruše, posttraumatické stresové poruše, a dokonce i k poporodní psychóze, která „je sice méně častá, ale vyžaduje urgentní péči“.

IESMP zároveň zdůrazňuje, že „všechno je léčitelné“, zejména pokud se problém odhalí včas. Cílem je chránit matku, dítě i vztah mezi nimi. Jde o poselství naděje pro matky, které nevidí východisko a přebírají na sebe každodenní rutinu i úkoly, aniž by měly čas věnovat se samy sobě. Jde přitom o nedobrovolnou samotu vnucenou společností, která mateřský život svazuje péčí o druhé bez ohledu na příběh každé jednotlivé matky.

„Nemůžeme být dobré ve všem“

María José, matka dvojčat, se také musela vzdát práce ve veřejné instituci. Rozhodla se tak proto, aby se mohla naplno věnovat výchově svých dětí a nemusela je nechávat samotné. Toto rozhodnutí jí zároveň pomohlo, jak sama říká, „nezbláznit se a zvládnout je dál vychovávat“.

Po letech si našla práci, která jí umožnila sladit péči o děti s profesní kariérou. Přesto přiznává, že ji mrzí, že přišla o některé důležité okamžiky z dětství svých dvojčat.

Její příběh není nový, ale s příběhy Aurory Serranové a Marty ho spojuje jeden společný prvek: nedostatek možností, jak sladit práci a rodinu, a chybějící pomoc ženám. Netýká se to jen matek v jednadvacátém století, ale i žen, které si dříve ani nedokázaly představit, že by vykonávaly jinou práci než péči o druhé – doma i mimo domov.

Právě proto dnes ženy požadují větší uznání i lepší podmínky pro sladění rodinného a pracovního života. Jak říká María José a jak ukazují i další svědectví v této reportáži, společnost dnes „vyžaduje dobré matky a dobré pracovnice“, ale bez možnosti sladit práci a rodinu „nemůžeme být dobré ve všem“.

Článek napsal Iván Lobato (RTVE). Poprvé byl publikován 6. května 2026 v 07:05 SELČ.

Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.