Segregované školství v Bosně oslavuje válečné zločince a živí nacionalismus

Přestože válka v Bosně a Hercegovině skončila v roce 1995 Daytonskou mírovou dohodou, bosenská společnost je po celé poválečné období hluboce rozdělena po etnických liniích, což se projevuje ve všech aspektech politického, ekonomického a kulturního života. Nejzřetelněji je to vidět na školství.

Odborníci i soudy upozorňují, že v zemi dochází k segregaci. Bosňácké (bosensko-muslimské), chorvatské a srbské děti se často učí odděleně, podle rozdílných osnov.

Například základní škola ve městě Vitez má dva vchody. Červený pro bosňácké děti a bílý pro Chorvaty. V takzvaném systému „dvou škol pod jednou střechou“ se jednotlivé skupiny dětí učí podle odlišných školních osnov založených na jejich původu, které posilují negativní stereotypy o ostatních.

Vzdělávací systém tak každý rok systematicky produkuje mladé lidi formované nacionalistickými a náboženskými krédy svého národa. Segregace přetrvává ve dvou smíšených chorvatsko-bosňáckých kantonech, Centrální Bosna a Hercegovina-Neretva, píše server Balkan Insight.

Rozdílné učebnice

Nedávná studie, která analyzovala rétoriku 36 jednotlivých učebnic dějepisu pro osmé a deváté třídy základní školy a všechny čtyři ročníky střední školy ze tří etnicky definovaných studijních kurikul, došla k závěru, že se všechny snažily dějiny vyprávět prizmatem my versus oni.

Učebnice se výrazně lišily tónem vyprávění, používanou terminologií, volbou slov i samotnou interpretací historických událostí. Autor studie upozorňuje, že knihy ve všech třech vzdělávacích programech například využívají demografické údaje a mapy k podpoře svých tvrzení. Problém přitom nespočívá v nepřesnosti těchto údajů či map, ale v jejich selektivním výběru, který slouží k prosazování nároků jednotlivých národních skupin.

Například v srbských učebnicích se objevuje několik formulací, které implikují, že Bosna a Hercegovina je převážně srbská, že byla založena na území, kde historicky žili Srbové, nebo že byla ve skutečnosti dříve součástí Srbska. V Bosně a Hercegovině podle sčítání z roku 2013 přitom žijí převážně muslimští Bosňáci (padesát procent), poté pravoslavní Srbové, kteří tvoří třicet procent celkové populace, a katoličtí Chorvati, kteří představují asi patnáct procent všech obyvatel.

V chorvatských učebnicích je způsob, jakým se popisují události, činy, skupiny a jednotlivci, jednostranný a klade důraz především na význam vlastní etnické skupiny, často se také odvolává na Chorvatsko, které je označováno jako „domovina“ bosenských Chorvatů. Obecně platí, že všechny tři vzdělávací programy vždy vyzdvihují „svou skupinu“ – buď jako oběť nespravedlivého zacházení, nebo naopak jako hrdiny – zatímco ostatní dvě jsou typicky zobrazovány jako nepřátelské.

Oslavování válečných zločinců

Nejde jen o obecné vykreslení ostatních etnických skupin, ale i o popis konkrétních událostí, či naopak jejich vynechání. Investigace serveru Balkan Insight nedávno odhalila, že bosenskosrbské děti se v deváté třídě učí z učebnic, které vyzdvihují „velmi důležitou roli“ Radovana Karadžiče a Ratka Mladiče ve válce v Bosně. Karadžiče autoři popisují jako psychiatra, básníka a politika, který se zasloužil o vznik bosenské Republiky srbské (jedné z entit tvořících Bosnu a Hercegovinu obývané převážně Srby, tehdy separatistický region).

Oba muži byli soudem v Haagu odsouzeni za válečné zločiny, včetně toho, že byli označeni za hlavní strůjce genocidy v Srebrenici, kde bylo v červenci 1995 zabito přibližně osm tisíc bosenských mužů a chlapců, a obléhání bosenského hlavního města Sarajeva v letech 1992–1995, při kterém zahynulo přes deset tisíc lidí.

Karadžić byl odsouzen za činy proti lidskosti a zmiňovanou genocidu ke čtyřiceti letům ve vězení. Mladić si odpykává doživotní trest za genocidu, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Učebnice sice zmiňuje, že byli Karadžić a Mladić souzeni, z čeho ale byli obviněni, v knize chybí.

Podle učebnice se však učí i přesto, že ústavní soud země letos rozhodl o tom, že části studijních materiálů (konkrétně kapitola „Republika Srbská a válka za obranu vlasti“) určené pro žáky základních škol v Republice srbské (RS) jsou v rozporu s ústavou a zákonem o vzdělávání a nesmí se nadále používat.

Místní samosprávy ale rozhodnutí důsledně neimplementují. Například v samosprávné jednotce Brčko na severovýchodě Bosny to úřady řeší tak, že se problematický obsah z učebnic vyškrtne, sdělil tamní vedoucí odboru školství Senad Osmanović. „Jelikož neexistuje žádná jiná učebnice z Republiky srbské, musíme použít tuto, a pokud jde o problematický obsah, ředitelé škol jej musí v učebnicích vyškrtnout, aby se nemohl vyučovat,“ řekl Balkan Insight.

Tři různé pravdy

Podle Branka Todoroviče, výkonného ředitele Helsinského výboru pro lidská práva v Banja Luce, je vzdělávání v Republice srbské udržováno „pod úplnou politickou kontrolou, a to dokonce i obsah učebnic“. „Současný politický diskurs v Republice srbské je diskursem otevřeného nenávistného projevu. Je to otevřené zkreslování pravdy,“ prohlásil Todorović.

Politikům vytkl, že se snaží podkopat soudně prokázané skutečnosti a nařizují úřadům, aby vybíraly učebnice, které „oslavují válečné zločince, prezentují lži, nepravdy a nepravdivé informace, protože tak chtějí manipulovat s mladými lidmi“.

Namir Ibrahimović ze sarajevského centra Step by Step Centre for Educational Initiatives souhlasí s tím, že úřady využívají školy k indoktrinaci dětí, podle něj k tomu nejčastěji dochází právě pomocí určitého pohledu na minulost. Příčiny a události války v Bosně v letech 1992–1995 se ve výkladu liší podle etnického původu, což vede k tomu, že vzniknou „tři různé pravdy“, z nichž jedna je vždy lepší a spolehlivější, míní.

Snaha „vymanit vzdělávání ze spárů politiky“

Soudy se situací ve školství zabývaly opakovaně. Bosenský ústavní soud v roce 2021 nařídil zrušit segregaci v kantonu Centrální Bosna. Učinil tak v návaznosti na podobné rozhodnutí nejvyššího soudu před více než deseti lety, týkající se základních škol ve městech Stolac a Čapljina v bosňácko-chorvatském Hercegovsko-neretvanském kantonu.

Rozhodnutí se však kvůli rozdrobenosti samosprávného systému nedaří implementovat. Sarajevská organizace na ochranu lidských práv Vaša Prava proto na místní úrovni zahájila soudní řízení, aby vynutila dodržování rozsudků vyšších soudů ohledně segregace.

„Školy jsou stále oddělené, existují jako samostatné právní subjekty, tato praxe pokračuje,“ řekl ředitel asociace Emir Prcanović. „Stále se nám nedaří vymanit vzdělávání ze spárů politiky,“ dodává s tím, že se situace nezlepšuje.

Bosna a Černá Hora jako „srbské státy“

Na problematický výklad nedávné historie lze narazit v samotném Srbsku. O genocidě bosenských muslimů v Srebrenici či jiných válečných zločinech spáchaných srbskými silami se studenti v učebnici historie pro střední školy vydavatele Novi Logos z roku 2021 nedozvědí. Bělehrad stále popírá, že ve Srebrenici došlo ke genocidě, ačkoli Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii dospěl k opačnému závěru.

Stejná kniha také například nazývá bosenskou Republiku srbskou nebo sousední Černou Horu „srbskými zeměmi“. Bosna a Hercegovina i Černá Hora jsou přitom mezinárodně uznávané státy, jejichž ústavy je definují jako suverénní a nezávislé státy, nikoliv jako „srbské“, byť tam žije srbská menšina.

Vydavatel Novi Logos se v článku zveřejněném RFE/RL ohradil s tím, že používání termínu „srbské země“ bylo předepsáno srbským státním vzdělávacím plánem a programem pro „nejranější období středověku pro oblasti středověké Zety, Travunie, Rašky, Zahumlje, Bosny a Paganije, které částečně odpovídají oblastem dnešní Černé Hory, Srbska a Bosny a Hercegoviny“.

Spolupracovnice RFE/RL a profesorka historie na Vídeňské univerzitě Jelena Dureinovičová podotýká, že řada srbských učebnic, zejména když referují o konfliktech v 90. letech i válce v Kosovu, svůj výklad orientují z pozice srbského nacionalismu. Problematických pasáží je v učebnici vydavatelství Novi Logos celá řada.

V Chorvatsku převládá silný narativ Vlastenecké války

Tři dekády po ukončení bojů a navzdory vstupu do EU i v Chorvatsku stále dochází k selektivnímu výkladu historie, což brání usmíření mezi jednotlivými etniky, píše BI. V zemi dodnes převládá silný narativ „Vlastenecké války“, jak je označována Chorvatská válka za nezávislost v 90. letech, který prezentuje Chorvaty jako oběti agrese tehdejší Jugoslávské lidové armády a srbských jednotek a zároveň jako hrdinný národ, který válku nakonec vyhrál, a dovedl tak zemi k suverenitě a nezávislosti.

Často však opomíjí konflikty mezi bosenskými Chorvaty a Bosňáky a roli Záhřebu ve válce v Bosně a Hercegovině, zcela ignoruje nechorvatské oběti a vynechává chorvatské zločiny. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii přitom odsoudil sedmnáct bosenských Chorvatů za válečné zločiny namířené proti Bosňákům a jiným nechorvatským národům „s cílem je trvale odstranit a vytvořit chorvatské území“.

Podle nedávného výzkumu mezi mladými lidmi po střední škole, kteří již války v 90. letech nezažili, převládají tři hlavní přístupy k chorvatské historii. První z nich potvrzuje výhru ve válce za nezávislost, uznává však, že došlo ke zločinům ze strany chorvatských ozbrojených sil, a zaujímá k nim kritický postoj.

Druhá skupina respondentů vnímá Chorvatsko pouze jako oběť srbského násilí. Ke své zemi zaujímá nekritický přístup a popírá či minimalizuje zločiny chorvatských složek. Tito lidé zároveň také často ospravedlňují zločiny chorvatského fašistického hnutí Ustaša. Třetí diskurz stojí někde mezi dvěma zmíněnými skupinami – přiznává, že ze strany Chorvatů došlo k „přešlapům“, ale vyzdvihuje to, co vnímá jako pozitivní důsledky provinění a historických křivd – například vznik samostatného státu. Odborníci však upozorňují, že to může spáchané zločiny relativizovat.

BI podotýká, že mezi lety 2010 až 2015 země učinila klíčové kroky k vyrovnání se s vlastní minulostí a uznání ztrát na životech na druhé straně, ale za pravicové prezidentky Kolindy Grabar Kitarovičové, která byla v úřadě do roku 2020, bylo iniciativ směřujících k usmíření mnohem méně a místo toho pokračovaly spory se srbskou vládou. V současnosti je narativ o vítězné válce široce přijímaný politickými elitami i lidmi v oblasti populární kultury, tedy sférách, které jsou klíčové pro vytváření podmínek pro dialog o dědictví války, uzavírá web.

Vzdělání je klíčové pro funkční společnost

Známý výrok spisovatele George Orwella zní, že „kdo má kontrolu nad minulostí, ovládá budoucnost, a kdo ovládá přítomnost, ovládá i minulost“. Tato slova lze snadno vztáhnout k současné situaci ve školství v Bosně a Hercegovině i dvou sousedních zemích. Historie může být sice mladou generací vnímána jako něco nudného, co se stalo před dlouhou dobou a netýká se jich, určitý způsob vyprávění dějin ale může výrazně formovat postoje a stává se nástrojem, který utváří pohled na svět.

Právě vzdělání je přitom jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů funkční společnosti, může vést ke stabilitě, rozvoji a v konečném důsledku i smíření s minulostí, ale může naopak působit i negativně a systematicky bránit uzavření symbolické propasti mezi jednotlivými etnickými skupinami.

Překonat tyto příkopy se v Bosně a Hercegovině zatím nedaří. V akademické obci panuje téměř jednomyslná shoda, že obsah učebnic dějepisu v zemi představuje případ nevhodné vzdělávací praxe, která podporuje rozdělení společnosti a brání rozvoji zdravé a funkční společnosti.

Podle autora zmiňované studie, je proto nutná komplexní školská reforma, která by v zemi nastartovala potřebné změny a zrušila segregaci. Právě ta totiž podle Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě nejvíce brání usmíření a představuje dlouhodobou hrozbu pro stabilitu, bezpečnost a ekonomickou prosperitu celé země.