Somaliland nikdo neuznal, už třicet let si ale stojí za svou nezávislostí

Když se řekne Somaliland, mnozí si vybaví polorozpadlý, válkou zmítaný stát, ohrožovaný spolu s teroristickými skupinami svou vlastní nestabilitou. Somaliland má ale se Somálskem, na který sedí výše uvedený popis, jen málo společného. Tento nikým neuznaný stát funguje již 30 let v relativním klidu a míru.

Somaliland, kterému se v češtině občas říká Somálijsko, je de facto nezávislý, avšak neuznaný stát na území severního Somálska v Africkém rohu. Hlavním městem je Hargeysa a zahrnuje pět z osmnácti somálských krajů v oblasti mezi Etiopií, Džibutskem, Adenským zálivem a někdejším Italským Somálskem.

Ve 12. století se zde začaly usazovat různé klany, jejichž původ je některými Somálci spojován s Araby. Části území dnešního Somalilandu byly po staletí pod nadvládou Osmanů a Egypťanů, během koloniálního období v roce 1882 pak byla země podmaněna Brity. Za druhé světové války v roce 1940 území nakrátko dobyla italská armáda, hned o rok později se však zpět dostalo do područí Britů.

26. června 1960 získal Somaliland na Velké Británii nezávislost a stal se samostatným státem. Somálsko, které bylo tou dobou pod nadvládou Itálie, získalo nezávislost o čtyři dny později. Obě entity se 1. července 1960 spojily do jednoho suverénního státu, Somálské republiky. Jejím cílem bylo sjednotit všechny lidi somálského původu žijící na Africkém rohu.

Spojení a rozpojení

Toto nové spojení se ale ukázalo být naprosto katastrofickým. Krátce po vzniku byli totiž lidé ze Somalilandu vyřazeni ze státní správy a účasti ve vládě. V důsledku toho odmítli v referendu unijní ústavu a jejich odpor jenom rostl. V roce 1969 utrpěla celá unie vojenský puč a k moci se dostal Siad Barre, který zemi držel v brutálním militantním diktátorském režimu. Ten definitivně zastavil cestu Somálska směrem k demokracii a ještě více zasel ve společnosti separatistické myšlenky.

Vláda Barreho kulminovala brutální tříletou občanskou válkou (1988–1991), ve které bylo zabito 50 tisíc lidí a ze země uprchlo na půl milionu obyvatel. Barreho režim však občanskou válku nepřežil a jejím vyústěním bylo 18. května vyhlášení nezávislé Republiky Somaliland. Do dnešního dne ji však žádný stát neuznal.

„Somálci z jihu to nemohli skousnout a hlavní město Hargeysu doslova srovnali se zemí. Všichni obyvatelé Somalilandu utekli. Ti, kteří neměli zahraniční konexe, jako například nomádi, utekli do sousední Etiopie. V následném chaosu přišli o většinu svých zvířat,“ popsala situaci česká fotografka Líba Taylor, která Somálsko poprvé navštívila v roce 1986. 

Klany a nomádi

Počet obyvatel Somalilandu je odhadován na 3,5 milionu lidí. Zatímco 45 procent obyvatel žije v centrech měst či přilehlých venkovských oblastech, více než polovina všech lidí žije buď nomádským, či polonomádským životem. Ti pak přebývají tradičně ve stanech, na jejichž výrobu se dříve používaly kůže, nyní stačí i plast (viz foto). 

Stan, ve kterém žijí nomádi
Zdroj: Archiv Jiřího Horáka

Celá společnost je organizována v klanových seskupeních, které zde hrají nejdůležitější roli. Jejich velikost je od pěti do padesáti tisíc klanových příslušníků. Klanové rodiny jsou dále rozděleny do rodových jednotek, obvykle čítajících od dvou a půl do deseti tisíc členů.

Pro Somálce je jednoduché rozeznat, jak jsou rodově spřízněni – jednak jménem a pak také klanovou příslušností. V Somalilandu je přísně zakázána klanová diskriminace a všechny klany jsou si rovny například před vládou.

Oficiálními jazyky jsou somálština a arabština, užívá se i angličtina. Vzhledem k tisíciletým obchodním stykům s Íránem a Indií obsahuje somálština mnoho slov perského a indického původu. Téměř všichni Somálci jsou sunnitští muslimové.

Za velice nadějnou část ekonomiky je považováno zemědělství, třebaže vysoký potenciál skrývá také těžba. Průzkumy ukazují, že Somaliland má rozsáhlé pobřežní zásoby ropy a zemního plynu. Během posledních let bylo provedeno několik vrtů, ale díky neuznanému statusu země z nich nemohou těžařské společnosti plně profitovat.

Cestovatel Jiří Horák, který Somaliland navštívil před deseti lety, potvrzuje, že země skutečně funguje zcela nezávisle na Somálsku. Při cestování do země je potřeba se prokázat somalilandským vízem, které lze získat například na „ambasádě“ v Addis Abebě.

„Ta ambasáda byla velice neoficiální, na vratech ani neměla označení, zvenku to vypadalo prostě jako obyčejný dům. Že je to ‚ambasáda‘, jsem se dozvěděl jenom proto, že mi to řekli známí. Dost to vypovídá o mezinárodním uznání toho státu, když si ani nemohou označit vlastní ambasádu a fungují takhle potají,“ popsal Horák.

V zemi disponují také vlastní měnou, z těch cizích přijímají dle Horáka v podstatě jen americký dolar.

Politický systém

Somaliland vytvořil zvláštní vládní systém kombinující tradiční a západní prvky vlády, který je zastřešen somalilandskou ústavou. Země má republikánskou formu vlády.

Během série meziklanových konferencí, jež vyvrcholily v Boramě 1993, byl vytvořen systém, jehož ústřední postavou je qabil (klan či společenství) a skládá se z exekutivy s prezidentem, viceprezidentem a Radou ministrů, dvoukomorového parlamentu (Rada starších a Sněmovna reprezentantů) a nezávislého soudnictví.

Tradiční Rada starších (guurti) byla zahrnuta do vládní struktury a tvoří Horní komoru, která je zodpovědná jak za výběr prezidenta, tak za řešení vnitřních konfliktů. Vláda se tak stala základem pro rovné sdílení moci hlavních somalilandských kmenů, a to díky předdefinované formuli, která jim zajišťuje křesla v Horní a Dolní komoře. Roku 2002 se zde konaly volby na lokální úrovni, považované za nejklidnější v Africe za posledních 20 let.

Nově zvolený prezident Musa Bihi Abdi zdraví své podporovatele
Zdroj: Reuters/Stringer

Od vzniku země se konalo mnoho voleb, všech se přitom účastnili mezinárodní pozorovatelé. Ti je prohlásili za svobodné a spravedlivé. Somaliland tak má dle Světového ekonomického fóra jedny z nejdemokratičtějších systémů v Africe, přesto stále není uznán, jeho cestovní pasy jsou považovány za bezcenné. Přestože téměř polovinu rozpočtu dává na obranu (kvůli tomu, že de facto leží uprostřed válečných zón), dostává se jeho úspěchům jen malé uznání.

Horák, který se dlouhodobě africkými státy zabývá a často je navštěvuje, však na výroky o demokratičnosti Somalilandu hledí se skepsí. Mluvit o demokracii v souvislosti s jakoukoliv africkou zemí je dle něj trochu přehnané, třebaže Somaliland k tomu má ve srovnání se Somálskem rozhodně blíže. 

Na čem stojí mír?

Relativní mír a stabilitu Somalilandu přehledně zanalyzovala Sarah Phillipsová ve své knize „When There Was No Aid“. V té se ptá na to, proč všudypřítomné násilí v Somalilandu skončilo, ale ve zbytku Somálska pokračovalo. Její odpověď se, stejně jako mnoha jiných vědců, zaměřuje na nejzřetelnější rozdíl mezi nimi – na absenci vnější intervence v Somalilandu v letech 1991 až 1996 a ohromnou mezinárodní pozornost věnovanou Somálsku ve stejném časovém období.

Phillipsová tvrdí, že mezinárodní organizace poskytující pomoc své zásahy v nestabilních zemích často ospravedlňují, třebaže jejich intervence k ničemu dobrému nevedou. Kritizuje také předpoklad mezinárodního společenství, že jedině silné státní instituce mohou dosáhnout vyšší úrovně stability, a na příkladu Somalilandu ukazuje, že to není pravda.

Somaliland má za sebou 30 let neuvěřitelného pokroku jako nezávislý stát. Jeho další vývoj je bohužel limitován neexistujícím mezinárodním uznáním. Jak píše irský výzkumník Gordon Peake, Somaliland je odpojen od mezinárodní pomoci a nemůže čerpat finance ze Světové banky či Mezinárodního měnového fondu. Protože je například na celé Somálsko uvaleno zbrojní embargo, každý, kdo se chce stát policistou, si musí sehnat svou vlastní zbraň.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Svět

Kolumbie volí prezidenta, rozhodne se ale zřejmě až ve druhém kole v červnu

Lidé v Kolumbii volí prezidenta na další čtyři roky. Na výběr mají z desítky kandidátů, avšak podle průzkumů mají větší šance jen tři z nich. Žádný z uchazečů ale zřejmě nedostane přes 50 procent hlasů, o nástupci prvního levicového prezidenta Gustava Petra v historii této jihoamerické země tak nejspíš rozhodne až druhé kolo 21. června.
před 6 mminutami

Libanonský premiér obvinil Izrael z totálního ničení obcí a nuceného vysidlování

Libanonský premiér Naváf Salám v sobotním televizním projevu kritizoval izraelské letecké údery a invazi do Libanonu, informovala agentura AP. Salám obvinil Jeruzalém z taktiky spočívající v totálním ničení měst a vesnic a z masového vysidlování obyvatel. Varoval, že židovský stát nedosáhne bezpečnosti a stability politikou spálené země.
před 4 hhodinami

Rakousko-italský Brennerský průsmyk uzavřela protestní akce

Důležitá dálniční dopravní tepna přes rakousko-italský Brennerský průsmyk byla po velkou část soboty až do večera uzavřena kvůli protestní akci. Na rakouské straně dle agentury DPA pro osobní dopravu uzavírka platila od 11:00 do 19:00 a na té italské straně od 10:30 do 20:00.
včeraAktualizovánopřed 5 hhodinami

Hegseth na bezpečnostní konferenci v Singapuru varoval před čínským zbrojením

Americký ministr obrany Pete Hegseth vyzval asijské spojence, aby výrazně zvýšili výdaje na obranu a pomohli tak čelit rostoucí moci Číny a zabránili její dominanci v regionu. Na bezpečnostní konferenci Shangri-la Dialogue v Singapuru varoval před oprávněnými obavami z rychlého čínského zbrojení. Spojené státy očekávají od asijských zemí navýšení obranných rozpočtů na 3,5 procenta HDP.
před 6 hhodinami

Dodávky ropy přes Hormuz se možná nevrátí na předválečnou úroveň, uvádí CNBC

Dodávky ropy přes Hormuzský průliv se podle některých analytiků nemusejí vrátit na úroveň před válkou s Íránem ani v případě, že Washington a Teherán dosáhnou mírové dohody. Rejdaři podle nich budou i nadále zvažovat bezpečnostní rizika v Perském zálivu včetně možného obnovení bojů. To by mohlo dlouhodobě omezit provoz v jedné z nejdůležitějších světových námořních tras, píše ve své analýze web televize CNBC.
před 8 hhodinami

Válka v Súdánu vyhnala celé komunity a zničila infrastrukturu, říká šéf Lékařů bez hranic

Íránská blokáda Hormuzského průlivu má těžké dopady napříč celým světem. V africkém Súdánu, kde uprostřed občanské války čelí devatenáct milionů lidí dennodenní nejistotě, že nebudou mít co jíst, se očekává čtyřicetiprocentní propad úrody. O největší humanitární katastrofě světa pro ČT24 promluvil prezident neziskové organizace Lékaři bez hranic Javid Abdelmoneim. Rozhovor vedl Jakub Szántó.
před 9 hhodinami

Na Kubě dochází už i pitná voda. USA pokračují v ekonomickém nátlaku

Havana tvrdí, že riziko útoku USA proti Kubě stoupá. Podle amerického serveru Axios ale prezident Spojených států Donald Trump invazi na karibský ostrov neschválil a dává přednost ekonomickému nátlaku, pod kterým by se komunistický režim sám zhroutil. Proto chce jeho administrativa nadále prosazovat sankce proti ostrovu, který se v současnosti potýká s nedostatkem ropy, elektřiny, ale například také pitné vody.
před 10 hhodinami

Při nehodě v Afghánistánu zemřelo přes dvacet lidí, převážně žen a dětí

Při nehodě nákladního vozidla v sobotu na východě Afghánistánu zahynulo nejméně 22 lidí, převážně žen a dětí. Dalších nejméně 36 lidí bylo zraněno. Vůz, který vezl afgánské uprchlíky vracející se z Pákistánu, sjel ze silnice v provincii Laghmán. Šéf provinčního ředitelství veřejného zdraví Amínulláh Šaríf dle agentury AP uvedl, že řidič usnul za volantem. Mezi oběťmi bylo podle úřadů deset dětí a pět žen.
před 11 hhodinami
Načítání...