Iráčtí jezídové patřili k nejpostiženějším skupinám v éře takzvaného Islámského státu (IS). Porážka teroristů přinesla této početné náboženské komunitě záchranu před existenční hrozbou, jejich utrpení ale pokračuje dál. I po válce jsou pohřešovány tisíce unesených. Jejich záchrana je mimořádně komplikovaná, někdy téměř nemožná.
Před více než deseti lety byl Rodžín Hadíd Talál ještě chlapec. Bojůvky teroristů z IS byly v létě 2014 v plné síle a na severu Iráku kontrolovaly rozsáhlá území. Rodžína s celou rodinou, která patří k jezídům, zajaly při útoku na Sindžár – významné centrum této náboženské komunity. „Byl jsem s matkou a bratry a se sestrou. Vzali nás do Sýrie, do Rakká,“ vzpomíná Rodžín.
V Rakká, metropoli samozvaného chalífátu, únosci rodinu rozdělili a rozprodali do otroctví. Rodžín skončil ve službách saúdskoarabského žoldáka. „Žil jsem s ním a pomáhal mu s osobními záležitostmi, protože měl poraněnou nohu.“
Tento úděl snášel ještě plné dva roky po pádu IS, až do svých třinácti let. Rodžín v zajetí téměř zapomněl svůj rodný jazyk a ztratil i svou jezídskou identitu. Po osvobození se k ní neodvážil přihlásit. I on tak skončil v izolaci uprchlického tábora. Po své rodině pak začal pátrat až na prahu plnoletosti. „Koupil jsem si mobil a začal jsem hledat na sociálních sítích.“ Nakonec se shledal se starším bratrem a strýcem.
Aktivisté z jezídské komunity, která čítá okolo milionů příslušníků, odhadují, že podobný osud, jakým procházel Rodžín, stále zakouší až tisícovka lidí, převážně žen a dětí. Potvrzuje to i vedení detenčního centra pro rodiny islamistů na severu Sýrie. „V táboře al-Hol jsou určitě unesené (jezídské) ženy,“ říká Ahmed Šejkmús, koordinátor detenčního centra al-Hol.
Teroristé z IS ale i v tomto komplexu dokázali vytvořit paralelní silové struktury a hrozí těm, kdo vypoví poslušnost. „(Jezídské) ženy, které se přihlásí našim vnitřním bezpečnostním silám, bývají zabity. Pokračujeme ale v pátrání po těch, které v táboře stále zůstávají,“ dodává Ahmed Šejkmús.
„Dobře reagují na peníze“
Bezmála šest a půl tisíce jezídů bylo odvlečeno do otroctví. Část sice uprchla a část byla osvobozena, ale osud více než dvou a půl tisíce jezídských mužů, žen a dětí zůstává nejasný.
Úsilí o jejich záchranu ani po letech nepolevuje, a to doslova za jakoukoli cenu a ve spolupráci s kýmkoli, kdo může pomoci i s organizovaným zločinem a pašeráckými gangy.
„Ptám se jich: Kolik vyděláte na kartonu (cigaret), který se dostane k IS? Odpovídají: Pět set dolarů. A já na to: Dám vám dva tisíce dolarů za každou (jezídskou) dívku, kterou přivedete zpátky. A oni odvětí: Pojďme na to. Velmi dobře reagují na peníze,“ popisuje Adballáh Šrem, chovatel včel a dobrovolný zachránce zajatých jezídů.
Řečí peněz ale podle všeho dokáže dál promlouvat také IS, který jezídské ženy a dívky unášel i proto, aby je zneužíval jako sexuální otrokyně a nedobrovolné manželky. Věrnost některých jezídských mladíků, které podobně jako Rodžína zajal v dětství a pak postupně indoktrinoval svou radikální ideologií, si dnes údajně kupuje drahými dary – motorkami, elektronikou a zbraněmi – s cílem vychovat nové, loajální žoldáky. Tito mladí muži, kteří často přišli o svou původní rodinu, nejeví – na rozdíl od Rodžína – velkou ochotu k návratu.
