Umělá inteligence a nahrávky zpěvu by mohly pomoci ohroženým druhům ptáků znovu se naučit melodie, které v jejich populacích postupně zanikají. Ukazuje to pokus v argentinském Buenos Aires, kde se podařilo obnovit jednu z téměř zapomenutých „písní“ místního druhu strnadce ranního.
V 60. letech minulého století strnadci v parcích Buenos Aires zpívali melodii, která později téměř vymizela. Výzkumníci vytvořili její počítačovou reprodukci podle dobových ručně psaných notových zápisů. Méně než tři měsíce poté začali místní ptáci část melodie napodobovat.
Vědci doufají, že by podobný postup se syntetickými nahrávkami mohl pomoci také druhům, jejichž populace se výrazně zmenšily. U některých druhů totiž již nežijí jedinci, od kterých by se mláďata mohla zpěv učit.
Ptačí zpěv je klíčem k přežití
Ptačí zpěv slouží mimo jiné k obraně teritoria a hledání partnera. Samci, jejichž zpěv dosahuje vyšších kvalit, mohou mít při námluvách výhodu. Za dobrý výkon se obecně považuje složitá píseň, kterou samec přednese konzistentně a kvalitně. Podle odborníků tak ukáže, že je fyzicky v dobré kondici.
Pokud se ale populace zmenšuje, mají mladí ptáci méně příležitostí se učit od dospělých jedinců. Mohou pak zpívat neobvykle nebo přebírat melodie jiných druhů.
Na světě žije přibližně 10 tisíc druhů ptáků a asi čtyři tisíce z nich patří mezi pěvce. Jejich zpěv se často předává učením a jednotlivé populace si vytvářejí vlastní místní varianty a dialekty. Ty mohou hrát při výběru partnera důležitou roli.
Výzkum strnadů cvrčivých, které ochránci přírody přemístili z anglického Devonu do Cornwallu, ukázal, že jejich zpěv se může postupně obnovit. Zpočátku ptáci vydávali pomalé, pisklavé a méně rozmanité zvuky než původní populace. Po osmi letech se však jejich zpěv vrátil k běžné podobě.
Další příklad pochází z Austrálie, kde vědci pomáhali kriticky ohroženým medosavkám žlutočerným. Jejich volně žijící populace klesla přibližně na 250 jedinců. Ptáci odchovaní v zoologických zahradách se naučili přirozený zpěv díky kontaktu se dvěma samci narozenými ve volné přírodě. Samci, kteří si původní zpěv osvojili, jej pak předávali další generaci.
AI jako pomoc
Podle odborníků nemusí samotné přehrávání nahrávek vždy stačit. Některé druhy potřebují při učení také vzájemnou interakci. Přesun divokých ptáků do zajetí kvůli výuce mláďat však může zvířatům způsobovat stres a zvyšovat riziko přenosu nemocí. Umělá inteligence by jednou mohla nabídnout alternativní způsob, jak mladé ptáky učit zpěvu bez nutnosti takového kontaktu.
Výzkumníci zároveň zdůrazňují význam systematického zaznamenávání ptačího zpěvu. Nahrávky pořizované vědci i pozorovateli přírody mohou uchovat informace o místních dialektech, které by jinak s úbytkem populací nenávratně zmizely.
