Francouzské požáry si vytvářejí vlastní počasí. Vznikají v nich samovolně blesky

Blesky způsobované lesními požáry jsou velmi špatně popsaný fenomén, především proto, že jednak až doposud takto velké ohně, jež mohou vznik blesků podpořit, byly výjimečné (ty francouzské jsou už nyní největší v historii měření), současně ale vědcům chyběly přístroje, které by tuto aktivitu popsaly.

Informace o tom, že blesk udeřil do budovy, věže či stromu a způsobil požár, dnes nikoho nepřekvapí. Víme, že bleskový kanál dosahuje teploty až 30 tisíc stupňů, a zmínky o požárech způsobených blesky najdeme už v dávných kronikách.

Jenže vědci v posledních letech narážejí na nový fenomén: přibývají blesky, které nevznikají v běžných bouřkových oblacích, ale rodí se přímo z horka, kouře a prachu obřích požárů. Tyto takzvané pyrogenní blesky zkoumá věda teprve krátce a vyvolávají oprávněný strach.

„Nad masivními požáry se uvolňuje extrémní množství tepla a kouře. Tento horký vzduch stoupá vzhůru jako v gigantickém komíně rychlostí až 60 metrů za sekundu (tedy přes 200 kilometrů za hodinu, což je až pětkrát rychleji než u běžné bouřky),“ popsala pro Vědeckou redakci Ivana Kolmašová z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd.

Tento výstupný proud vynáší saze, popel a vodní páru do výšek 11 až 17 kilometrů, může prorazit tropopauzu a dostávat se až do stratosféry. „Jakmile se tato směs ve výšce ochladí, vodní pára zkondenzuje a vytvoří se hrozivý, temně šedý či hnědý oblak zvaný pyrocumulonimbus (pyroCb) neboli ohnivý oblak, který na první pohled připomíná hřib po atomovém výbuchu. V extrémních případech může kouř vlivem slunečního zahřívání vystoupat ještě výše a generovat efekty srovnatelné s masivní sopečnou erupcí,“ vysvětluje Kolmašová.

V extrémně rychlých vzestupných proudech se vodní částečky, saze a popel divoce srážejí, neinduktivním způsobem se nabíjejí a v oblaku vzniká silné elektrické pole, které se vybíjí v podobě blesků. „Zatímco klasická bouřka přináší úlevu v podobě deště, pod pyrocumulonimbem proudí tak horký a suchý vzduch, že se případné dešťové kapky vypaří ještě před dopadem na zem. Ohnivý oblak navíc dokáže vygenerovat vlastní ničivý vichr, padající černé kroupy a v extrémních případech i ohnivá tornáda,“ doplňuje vědkyně.

Požár, který vytváří podmínky pro své šíření

Toto chování blesků sice může být vědecky nesmírně zajímavé, pro hasiče a obyvatele postižených oblastí ale přináší spoustu problémů. Podle Ivany Kolmašové vědecké analýzy zdokumentovaných událostí z požárů v Austrálii ukázaly, že blesky z pyrogenních oblaků zakládají nová ohniska až desítky kilometrů před postupujícím požárem.

„Donedávna byl tento jev doménou obřích neobydlených ploch v Austrálii, Kanadě nebo na Sibiři. Klimatické změny a vlny extrémních veder ale situaci mění. Vyschlé lesy představují ideální palivo. Pokud se v takových podmínkách rozhoří dostatečně velký požár, riziko vzniku ohnivého oblaku dramaticky stoupá,“ konstatuje expertka.

Ohnivé oblaky se stávají novou realitou už i v Evropě, jak ukazují současné ničivé požáry ve Francii, kde byl právě nyní pravděpodobně první ohnivý oblak v Evropě pozorován. Vědci proto závodí s časem a pokoušejí se ohnivé oblaky nasimulovat ve 3D modelech. Pracují také na možnosti rozpoznávat neobvyklou bleskovou aktivitu související s ohnivými oblaky za pomoci umělé inteligence. Příroda jim to ovšem neulehčuje.

„Ukazuje se, že hypotéza vytvořená na základě studia pyrogenních blesků v Kanadě – která naznačovala neobvyklý poměr blesků typu oblak-oblak a oblak-země, neobvyklý podíl takzvaných kladných blesků či nižší průměrný špičkový proud – neplatí obecně. Možná je každý ohnivý oblak jedinečnou chemickou i fyzikální laboratoří,“ zdůrazňuje Kolmašová.

Pochopení vzniku ohnivých oblaků a pyrogenních blesků a jejich včasná předpověď budou klíčové pro záchranu životů hasičů i obyvatel ohněm ohrožených oblastí. „Příroda nám jasně dokazuje, že oheň někdy nečeká, až mu bouřka pomůže. Dokáže si ji nadiktovat sám,“ zakončuje vědkyně.