Při hrách na hrdiny může člověk vystoupit ze své společenské role a na krátký čas se nemusí řídit sociálními pravidly. Podle výsledků nového experimentu je to prostředí, které vyhovuje i autistům a pomáhá jim pak i v reálném životě.
Dungeons and Dragons je nesmírně populární stolní hra na hrdiny, kterou si každý den užívají miliony lidí na celém světě, a to jak osobně, tak online. V Česku je už desítky let populární její nápodoba Dračí doupě, a vyšlo také její převyprávění pod názvem Jeskyně a Draci.
Hra, ve které se lidé stávají na několik hodin bojovníky, kouzelníky nebo hraničáři by ale podle nového výzkumu mohla být obzvláště prospěšná i pro lidi s autismem. Autoři studie, která vyšla v odborném žurnálu Autism, říká, že jim hra poskytuje bezpečný prostor pro sociální interakce, aniž by přitom museli překonávat některé problémy, jimž čelí v každodenním životě v reálném světě.
- Jeden z hráčů, tzv. Pán jeskyně (PJ), před hrou připraví úvodní příběh, mapy apod. Ostatní hráči se poté tohoto příběhu zúčastní – každý z hráčů představuje jednu postavu fantasy světa (trpasličího bojovníka, elfího kouzelníka a podobně), celá družina pak dohromady putuje světem vytvořeným Pánem jeskyně s cílem splnit přijaté úkoly, získat peníze a slávu.
- Obecně neexistují limity, co hráči mohou a nemohou, o následcích jejich činů rozhoduje Pán jeskyně, některé běžné herní situace (boj, sesílání kouzel, využívání zvláštních schopností) se řeší na základě číselných tabulek uvedených v pravidlech a prvku náhody – hodů kostkami. Používají se kostky klasické šestistěnné a o něco méně tradiční desetistěnné a občas i osmistěnné či čtyřstěnné. Hraje se na čtverečkovaném, hexovém nebo prázdném papíře, popřípadě bez něj.
- (Zdroj: Wikipedia)
Švédsko-americký výzkum pracoval se skupinou dospělých osob s autismem. Cílem bylo zjistit, jestli jim dlouhodobější hraní může pomoci najít sociální situace, v nichž se cítí dobře a jestli mohou při hře zažít pocit, že v ní vynikají. Oba pocity jsou důležité pro kvalitní prožívání života.
Testované osoby hrály pod vedením profesionálního Pána jeskyně po dobu šesti týdnů scénáře v malých skupinách. Pak s nimi výzkumníci vedli individuální rozhovory o tom, jak podle nich mohl autismus ovlivnit jejich zážitky, a následně o tom, jestli účast ve hře ovlivnila jejich život.
Zážitek ze hry
V těchto rozhovorech účastníci výzkumu detailně a dlouze vyprávěli o svých společenských potřebách a motivacích, ale také o tom, jaké s sebou autismus nese problémy. Zmiňovali hlavně nedostatek důvěry v komunikaci s ostatními a nejistotu ohledně toho, jak je budou ostatní lidé vnímat. To podle nich často vede k tomu, že při interakcích před ostatními maskovali nebo skrývali své autistické rysy.
Hra Dungeons and Dragons jim ale podle jejich slov poskytla přátelské prostředí, v němž velmi rychle pocítili spřízněnost s ostatními účastníky – svými spoluhráči.
Když řešili s ostatními ve hře společné výzvy, jako jsou souboje s nepřáteli, prozkoumávání neznámých jeskyní a kobek nebo vyjednávání s jinými postavami, cítili uvolnění. V tomto stavu na sobě necítili tlak, aby se chovali obvyklým způsobem spojeným se skrýváním autismu. A co víc, vydrželo jim to i po hře, dokázali s ostatními komunikovat pod dojmem sdíleného zážitku mnohem snadněji a uvolněněji.
Účastníci studie také cítili, že mohou některé vlastnosti postavy, kterou hráli, přenést i mimo hru, kde jim to umožnilo cítit se jinak.
Závan čerstvého vzduchu
Psycholog Gray Atherton, který výzkum vedl, těmito výsledky není příliš překvapený: „O autismu existuje mnoho mýtů a mylných představ, z nichž některé největší naznačují, že lidé s autismem nejsou sociálně motivovaní nebo nemají žádnou představivost. Hra Dungeons and Dragons jde proti tomu všemu, protože se soustředí na spolupráci v týmu, která se odehrává ve zcela imaginárním prostředí.“
Vědec pokračuje: „Účastníci naší studie vnímali hru jako závan čerstvého vzduchu, jako možnost vžít se do jiné osobnosti a sdílet zážitky mimo často náročnou realitu. Díky tomuto pocitu úniku se cítili neuvěřitelně příjemně a mnozí z nich uvedli, že se nyní snaží její aspekty uplatňovat ve svém každodenním životě.“
Příliš překvapivé to není proto, že jiná nedávno publikovaná studie ukázala, že lidé s autismem mají rádi deskové hry, protože je zbavují nejistoty při setkávání a interakci s lidmi, čímž odpadá nutnost konverzace.
„Naše studie ukázala, že existují každodenní hry a koníčky, které autisty nejen baví, ale získávají díky nim i sebevědomí a další dovednosti. Nemusí to tak být u všech lidí s autismem, ale naše práce naznačuje, že to může lidem umožnit získat pozitivní zkušenosti, které stojí za to ocenit,“ dodávají autoři.
