Hlodavci obvykle žijí kolem dvou až tří let, královny rypošů ale vládnou svým koloniím až desetkrát déle. Je to překvapivé rovnou ze dvou důvodů: jednak tím, že žijí tak dlouho, ale současně i faktem, že vládnoucí samice dokáže odolávat konkurentkám. Jak je to možné, teď popsali i vědci z Českých Budějovic.
Rypoši lysí žijí ve velkých podzemních koloniích, které jsou v mnohém podobnější těm hmyzím než savčím. Jedinci tam mají jen malou individualitu a všemu vládne královna, která je za běžných okolností jedinou samicí, která se rozmnožuje. Všichni ostatní kolektivně budují rozsáhlé chodby a sály svého útočiště, získávají potravu a pečují o mláďata. Zatímco mechanismy, jak vzniká královna u včel a jak brání ostatním v uchopení moci, jsou popsané desítky let, u rypošů se to nevědělo.
Mezinárodní vědecký tým, ve kterém hráli zásadní roli biologové z Českých Budějovic, musel propojit celou řadu přístupů – od chemické analýzy pachových látek, přes experimenty sledující chování zvířat a měření hormonálních hladin, až po analýzy mozkové aktivity. Díky tomu experti zjistili, že klíčovou roli hraje molekula isopropyl myristát (IPM), která se ve vysokých koncentracích vyskytuje právě jen u královen, především ve vaginálních a análních sekretech. Její množství je pak nejvyšší v období ovulace.
Ostatní samice ji vnímají čichem, pak signál proniká do mozku a tam aktivuje nejen oblasti spojené se zpracováním pachových podnětů, ale hlavně s řízením reprodukce. U výše postavených samic, které mají největší šanci stát se budoucími královnami, IPM vyvolává vyhýbavé chování vůči královně a zároveň zvyšuje hladinu prolaktinu – hormonu, který tlumí plodnost. Látka zjednodušeně řečeno zajišťuje dočasnou chemickou kastraci konkurentek vládnoucí královny.
Důkazy v experimentu
Nejpřesvědčivější důkaz přinesly pokusy, při kterých vědci královnu z rodinné skupiny odebrali. Za normálních okolností pak mezi samicemi propuknou tvrdé souboje o reprodukční postavení, z nichž nakonec vzejde královna nová. Když ale výzkumníci skupině bez královny denně aplikovali samotný IPM, žádné boje se nekonaly – všechny samice zůstaly klidné a reprodukčně neaktivní, jako by královna byla stále přítomna. Jakmile vědci s aplikací přestali, propukly agresivní střety, samice začaly pohlavně dospívat a z krvavých bojů vzešla nová královna.
„Poprvé se u savců podařilo prokázat, že jediná pachová látka dokáže zabránit v rozmnožování ostatním samicím ve skupině. Hlavní zásluhu na objevu mají naši němečtí kolegové z laboratoře dr. Garyho Lewina, především Mohammed Khallaf. My jsme se do výzkumu zapojili díky našemu unikátnímu chovu podzemních savců, kde máme osm druhů a přes 400 jedinců, což nám umožnilo prokázat přítomnost IPM i u rypošů rodu Fukomys,“ popsal podíl jihočeských vědců Jan Okrouhlík z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
