Provozovatel větrné elektrárny, která stojí v moři u skotského Aberdeenu, po dva roky detailně monitoroval, kolik ptáků toto zařízení zraní nebo zabije. Sledování probíhalo ve spolupráci s ochránci přírody a ornitology. Výsledky ukazují, že moderní elektrárny na ptactvo nemají negativní dopad.
Ornitologové a ochránci přírody společně s provozovatelem nainstalovali na elektrárnu soustavu nahrávacích zařízení, která sledovala pohyb a chování ptáků v jejím okolí. Výsledkem bylo více než deset tisíc videozáznamů ptáků u větrné farmy na moři tvořené jedenácti turbínami. Za celou dobu nebyly zaznamenány žádné kolize a dokonce ani hrozící střety ptáků s větrnými turbínami.
Radarové kamery sledovaly ptáky v letech 2020 a 2021 během dubna až října. Právě v těchto měsících se zde pochybuje největší koncentrace zvířat, protože tu mají dostatek potravy. Výsledky dvouletého projektu vyšly na konci února 2023.
Vědci viděli každé mávnutí křídel
Větrná farma byla vybavena radarem nové generace a technologií umělé inteligence. Sledovaly letové chování mořských ptáků v době hnízdění a po něm. Radar zaznamenal ptáky letící směrem k větrné farmě na moři, což následně aktivovalo kamery a vytvořilo videozáznamy a 3D stopy letu.
Současně tyto záznamy vědci využili k identifikaci druhů ptáků při jejich pohybu přes větrnou farmu a ke sledování jejich chování při vyhýbání se větrné farmě na moři, když byla v plném provozu. Studie navíc poskytla ornitologům cenné údaje o způsobu letu různých druhů ptáků v okolí turbín.
Téměř všechny sledované druhy mořských ptáků se vyhýbaly zóně lopatek větrných turbín tím, že upravovaly své letové dráhy tak, aby prolétaly mezi turbínami. Podle společnosti Vattenfall byl tento vzorec podobný u všech tří druhů velkých racků, jež tu byly nejčastější.
Výzkum ukázal, že rackové chechtaví se vyhýbali ze vzdálenosti přibližně 150 metrů od rotorů, rackové stříbřití až ve vzdálenosti přibližně sto metrů. Všechny druhy projevovaly silnou tendenci vyhýbat se vlétnutí do oblasti, v níž se pohybovaly lopatky turbíny.
Více než 96 procent ptáků, kteří se přiblížili do vzdálenosti deset metrů od oblasti, kterou lopatky turbíny obtékaly, upravilo svou dráhu letu tak, aby se vyhnuli srážce, a to často tak, že letěli rovnoběžně s rovinou rotoru.
Jedním z autorů výzkumu byl dánský biolog Rune Skjold Tjørnløv, který se dlouhodobě věnuje migracím ptáků, zejména s ohledem na klimatické změny. Jeho práce ukazují, že ptáci jsou schopní značných adaptací na nejrůznější změny.
Pozitivní výsledky
Výzkumníci věří, že výsledky tohoto pozorování by mohly urychlit proces schvalování větrných elektráren tím, že úřadům poskytnou přesnější informace o riziku srážky s ptáky s využitím realistických hodnot rychlosti letu, orientace a výšky.
„Skutečnost, že jsme během dvou let pozorování nezaznamenali žádné kolize, a dokonce ani těsné úniky ptáků před srážkou, pro nás znamená, že bychom měli být schopni s větší jistotou schvalovat projekty větrných elektráren a zároveň chránit mezinárodně významné populace mořských ptáků ve Velké Británii,“ uvedl v tiskové zprávě provozovatel větrné elektrárny.
Vědci zkoumají vliv větrných elektráren na populace mořských ptáků už delší dobu, kvalitní studie jsou ale staré už více než deset let. Jednou z nich je například práce z roku 2012, která analyzovala vše známé o možných srážkách ptáků s turbínami. Podle jejích výsledků je riziko srážek nízké, ptáci se zvládají rotujícím vrtulím velmi dobře vyhýbat. Jako větší hrozbu tato studie uvádí vliv samotné výstavby, která může ptáky vyhnat z jejich blízkých hnízd.
Ke stejnému výsledku dospěla i zpráva z roku 2011, která konstatovala: „Na základě fungujících mořských větrných elektráren můžeme říct, že je jen malá pozorovaná úmrtnost ptáků a je tendence mořských ptáků vyhýbat se soustavám turbín, když prolétají kolem nich“.
