Slunce se blíží k vrcholu svého jedenáctiletého cyklu, takže je mimořádně aktivní. Důkazem jsou tři erupce, k nimž došlo během posledního dne. Všechny patřily do třídy těch nejsilnějších – naštěstí ale mířily mimo Zemi.
Během jednoho roku dojde na Slunci průměrně k deseti nejsilnějším erupcím, takzvanému typu X. Takové se tento týden během 24 hodin odehrály tři, přičemž jedna z nich měla sílu X6,3 – to znamená, že šlo o vůbec nejsilnější erupci v současném cyklu a zároveň nejmocnější výbuch od roku 2017.
Pro Zemi to neznamenalo žádné nebezpečí, všechny erupce totiž směřovaly jiným směrem, než leží naše planeta. Nicméně oblast, z níž výbuchy vycházejí, rotuje směrem k centru slunečního disku – pokud bude docházet k dalším takovým silným událostem, mohly by už k Zemi mířit víc.
Všechny tři erupce vycházely ze stejného regionu, oblasti slunečních skvrn AR 3590.
Co se odehrálo na Slunci
K erupcím dochází, když se magnetické siločáry od slunečních skvrn zamotají a vybuchnou. Uvolní se tak magnetická energie, která se vytvořila ve sluneční atmosféře, hmota se velmi rychle zahřeje na miliony stupňů a naše hvězda pak vyvrhne obrovské množství záření v prakticky v celém elektromagnetickém spektru.
Tyto exploze mají v lidském měřítku nepředstavitelnou sílu. Pro srovnání, jedna erupce může odpovídat deseti miliardám megatunových jaderných bomb. Dochází k nim nejčastěji, je-li Slunce aktivní v letech kolem slunečního maxima.
V současném případě proběhla první erupce X1,8, která dosáhla maxima 21. února v 18:07, následovala druhá X1,7, která vyvrcholila 22. února v 1:32 a celou událost (zatím) zakončila erupce X6,3, která měla maximum 22. února v 17:34.
V případě prvních dvou erupcí nedošlo k takzvanému výronu koronální hmoty, u třetí k ní dojít mohlo, ale není to zatím jasné. Proč je to důležité? Drtivá většina možných negativních účinků erupcí je spojená právě s miliardami tun této plazmy vymrštěné ze Slunce.
X znamená riziko
Sluneční erupce třídy X jsou největší a nejsilnější ze všech pěti kategorií. Během tohoto typu sluneční události často dochází v důsledku ultrafialového toku vzniklého při těchto událostech k silnému až extrémnímu výpadku rádiového signálu na straně Země, která je otočená ke Slunci. Právě tyto výbuchy mohou znamenat nejčastěji významné vyvržení koronální hmoty, jež může způsobit těžké geomagnetické „útoky“ na naši planetu. Ty se nejčastěji projevují barevnými polárními zářemi, když se sluneční hmota sráží s ochranným magnetickým štítem Země.
V nejhorším případě mohou způsobit rozsáhlé výpadky komunikace a poškodit satelity, ale jak americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA), tak britský meteorologický úřad uvádějí, že nejnovější erupce nepředstavují pro Zemi žádné nebezpečí.
Oblast skvrn AR 3590 nicméně nezmizela, existuje dál, takže lze očekávat, že z ní ještě několik silnějších erupcí vzejde.
Sluneční aktivita
Pro astronomy není toto chování velkým překvapením, naopak je zcela očekávané. Naše hvězda prochází periodickými cykly aktivity. Přibližně každých jedenáct let se její magnetické pole přepóluje, severní a jižní magnetický pól si vymění místa. Čím více se tato událost blíží, tím více se aktivita Slunce stupňuje – vzniká na něm více skvrn, dochází k častějším erupcím a také k nejvíce výronům koronální hmoty.
Po dosažení maxima se hvězda zase na nějakou dobu zklidní. V současné době se 25. sluneční cyklus (počítají se od začátku pozorování) už blíží právě k tomuto vrcholu. Byl nicméně silnější, než astronomové původně předpokládali.
