Na stopě invaze. Za vpádem asijských sršní do Evropy byla jediná královna

Někdy během léta roku 2004 se ve francouzské Akvitánii jako na prvním místě Evropy poprvé zakousla kusadla sršně asijské do těla včely medonosné. Útok byl rychlý –⁠ sršeň uchopila mnohem menší včelu a kusadly ji usmrtila. Poté jí oddělila hlavu a zadeček a na proteiny bohatou hruď odnesla svým larvám.

Od té doby čelí starý kontinent invazi tohoto druhu agresivního hmyzu, který útočí na řadu druhů důležitých pro ekologickou rozmanitost. Asijská sršeň může měřit až čtyři centimetry a stejně jako všechny ostatní společenské vosy je schopna uštědřit bolestivé žihadlo, přestože není od přírody agresivní.

Rychlá invaze

Sršně asijské se do Evropy dostaly z Číny, kde žijí, a rychle se rozšířily. Roku 2010 byla nalezena na severu Španělska v oblasti Navarra a následně se šířila západně až do oblasti Galicie, kde byla první hnízda objevena v roce 2012. Na území Portugalska asijskou sršeň odhalili v roce 2011.

Každý rok dokáže posunout hranici svého rozšíření průměrně kolem osmdesáti kilometrů. V současné době se sršně asijské exponenciálně šíří hlavně ve Španělsku, Portugalsku a ve Francii, a to v oblastech blíže Atlantickému oceánu. Například v Galicii bylo v roce 2020 objeveno přibližně třicet tisíc hnízd, která se místní chovatelé včel snaží průběžně likvidovat.

Největší nárůst tam byl pozorován mezi lety 2015 a 2017, kdy se populace sršně asijské zvýšila z šesti tisíc hnízd na téměř 26 tisíc hnízd, což je více než čtyřnásobný nárůst.

 V Německu a Velké Británii byl výskyt sršní asijských zatím zaznamenán ojediněle a jejich hnízda byla rychle zlikvidována. Jestli mohou sršně asijské přežít v podmínkách České republiky, odborníci zatím neumí s jistotou říci.

V současné době se kloní k názoru, že spíše nikoliv. Je ale možné, že se sršeň asijská přizpůsobí středoevropským podmínkám natolik, že zde bude schopná přezimovat. Především změnou teplot v následujících letech může dojít ke změně prostředí, které se pro tyto sršně stane vhodnějším.

Příběh jedné invaze

„Už starší práce prokázaly, že sršně asijské v Evropě zřejmě sdílejí stejnou genetickou linii, a to na základě studia jediného genu. My jsme ale šli o krok dál a zkoumali jsme další dva geny, které by byly citlivější při zjišťování variability v rámci invazní populace,“ vysvětluje autorka nového výzkumu Eileen Dillaneová.

Údaje ze všech tří genetických markerů potvrdily, že tento hmyz má v Evropě jediný rodokmen, na jehož počátku je jediný tvor. Královna, která se zatím neznámým způsobem dostala do Francie v roce 2004. 

„Náš výzkum odhalil pozoruhodný potenciál populační expanze tohoto společenského hmyzu v invadovaných oblastech, a to i v případě, že původní genetická diverzita je extrémně nízká,“ doplňuje vědec Simon Harrison, který je součástí výzkumného týmu.

Tato zjištění jsou podle něj současně špatnou i dobrou zprávou pro kontrolu asijských sršní v Evropě. Tou špatnou je, že jednotlivé královny mohou zjevně rychle znovu kolonizovat oblasti, kde byly sršně vyhubeny. Tou dobrou naopak je, že blízká příbuznost všech jedinců sršně asijské v Evropě dává naději pro metody eradikace založené na biologické kontrole.

Řešení pro Česko

I když v Česku zatím nebyly sršně asijské zaznamenány, ostražitost je podle odborníků na místě. Pomoci v boji s tímto invazním druhem sršní mohou i laici, kteří si na zahradě či v přírodě všimnou podezřele vypadající sršně nebo hnízda.

„Důležité je tento nález vyfotografovat, což v době chytrých mobilních telefonů se zabudovanými fotoaparáty není problém. Fotografii lze zaslat včelařským odborníkům či pracovníkům Státní veterinární správy,“ upozorňuje Jan Brus z katedry geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Hnízda je nutné zlikvidovat dříve, než kolonie sršní asijských na sklonku léta vyprodukuje pohlavní jedince. Pro včelaře budou postupně vznikat různé informační materiály, aby se zvýšila jejich informovanost a nedocházelo k zbytečné likvidaci sršně obecné, která je pro ekosystém prospěšná.