Plejtváci obrovští mohou za den spolknout až deset milionů kusů mikroplastů. Zjištění naznačuje mnohem větší dopady znečištění na největšího živočicha na světě, než se dosud předpokládalo. Uvádí to výzkum, o kterém napsal britský list The Times.
Vědci už odhalili mikroplasty v placentách těhotných žen, mateřském mléku, lidské krvi i v plicích. Tyto drobné částečky, které pocházejí z vláken oblečení, pneumatik, kosmetiky a mnoha dalších zdrojů, byly nalezeny po celé planetě, od vrcholu Mount Everestu až po nejhlubší oceány. Podle mnoha studií je lidé konzumují v potravinách i ve vodě a také je vdechují.
- Mikroplasty je obecné označení užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po pět milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu jako součást jejich znečištění.
- Mikroplasty tvoří směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, z nichž část je záměrně v takové podobě vyráběna (primární mikroplasty), ale většina vzniká postupným nalámáním, fragmentací větších kusů plastů (sekundární mikroplasty). Tyto mikroplasty se posléze hromadí v oceánech.
- Nanoplasty jsou těmi nejmenšími druhy mikroplastů, jedná se o částice menší než 20 mikrometrů. Existuje řada podezření, že právě ony mohou působit největší škody kvůli schopnosti pronikat různými biologickými bariérami.
Autoři nejnovější studie se zaměřili na potravní chování 191 kytovců – plejtváků obrovských, plejtváků myšoků a keporkaků – a označili je speciálními přístroji. Pak je sledovali při krmení u pobřeží Kalifornie. Podle shromážděných údajů se krmili hlavně v hloubkách mezi 50 a 250 metry, kde je největší koncentrace mikroplastů ve vodním sloupci, uvádějí vědci.
Výzkumníci ze Stanfordovy univerzity odhadují, že téměř všechny mikroplasty, které velryby zkonzumují, pocházejí ze živočichů, kterými se živí. Například z krilu či ryb, nikoli z obrovského množství mořské vody, kterou polykají.
„V potravním řetězci jsou níže, než by se dalo očekávat,“ řekl jeden z autorů studie Matthew Savoca. „Existuje pouze jedna spojnice: kril sežere plast a plejtvák pak sežere kril,“ dodal.
Nejohroženější kytovci
Keporkakové, kteří se živí převážně rybami, jako jsou sledi a sardele, denně pozřou odhadem „jenom“ 200 tisíc kusů mikroplastů. Kytovci, kteří ale konzumují převážně kril, snědí nejméně milion kousků drobných plastových částic.
Plejtváci, kteří se živí krilem i rybami, podle odhadů vědců zkonzumují tři až deset milionů kusů mikroplastů denně. Míra konzumace je pravděpodobně ještě vyšší u kytovců, kteří se živí ve více znečištěných oblastech, jako je Středozemní moře, uvedl Savoca.
Podle vedoucí výzkumu Shirel Kahaneové-Rapportové budí obavy skutečnost, že mikroplasty snižují výživnost potravy. Chemické látky přidávané do plastů také mohou být toxické.
„Potřebujeme další výzkum, abychom pochopili, zda kril, který konzumuje mikroplasty, je pak méně bohatý na olej a zda jsou ryby (méně) masité, méně tučné – to vše v důsledku toho, že snědly mikroplasty, které považují za výživnou potravu,“ řekla vědkyně.
Plejtváci vydají při lovu mnoho energie. Tito kytovci se ponoří pod hejno krilu a prudce vyrazí vzhůru směrem k hladině s otevřenou tlamou, do které nabírají korýše i s vodou. Vodu pak vypustí pomocí speciálního filtračního systému uvnitř tlamy a kril spolknou. Pokud plejtvák spolkne obrovské množství mikroplastů, je pro něj lov částečně ztrátou času, protože sežral něco, co je v podstatě nevýživný odpad.
Plejtváci nejsou jediní, kdo konzumuje plasty. Ty byly poprvé zaznamenány v mořských potravních řetězcích už před padesáti lety a nyní byly nalezeny nejméně u tisícovky druhů. „Jedinečným problémem těchto kytovců je, že jich mohou zkonzumovat tolik,“ řekl Savoca.
