Spojené státy vedly od padesátých let minulého století kosmický závod se Sovětským svazem a ne vždy v něm vítězily. Celou tu dobu ale byli Američané schopni dopravovat náklad i lidi do vesmíru vlastními silami. Jenže po konci programu raketoplánů v roce 2011 nastalo období, kdy americký vesmírný program do značné míry závisel na Rusku, zejména to bylo vidět na zásobování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Změna přišla s Elonem Muskem a firmou SpaceX, jejíž loď Dragon se do vesmíru poprvé vydala 22. května 2012.
Dragon a jeho verze pro dopravu astronautů Crew Dragon jsou výsledkem ambiciózního kosmického programu původem jihoafrického vizionáře Muska. Podnikatel, který změnil i svět automobilového průmyslu svými elektromobily Tesla, se letům do vesmíru začal vážně věnovat už na přelomu století. V roce 2002 založil společnost Space Explorations Technologies (SpaceX), která o čtyři roky později získala od NASA kontrakt na vývoj nosičů schopných zásobovat ISS a nahradit tak raketoplány, jejichž provoz se už tehdy chýlil ke konci.
Na cestě k pilotovanému letu vybudovala SpaceX rozsáhlý program, v jehož rámci vyrábí nosné rakety, jejich motory, kosmické lodě i družice. Na oběžnou dráhu se jí podařilo poprvé proniknout v září 2008, kdy nosič Falcon 1 vynesl do vesmíru maketu družice RatSat.
O necelé dva roky později přišel premiérový zkušební start rakety Falcon 9, která na orbitu dopravila maketu modulu Dragon. „Devítka“, poháněná motorem vlastní konstrukce, se stala základem úspěšného komerčního programu. Nyní startuje zhruba dvakrát měsíčně (loni Falcon 9 letěl 31krát), celkový počet startů už přesáhl 150.
Cíl: co nejlevněji
Od počátku svého vesmírného programu se Musk zabýval také možnostmi opakovaného použití nosiče, což by umožnilo zlevnit vynesení nákladu na oběžnou dráhu. Původní koncepce, kdy se měly první stupně vracet na padáku, ale nebyla úspěšná, po roce 2012 proto SpaceX začala vyvíjet metodu řízeného přistání rakety.
Mezi roky 2013 a 2016 se uskutečnilo 16 testů návratu, z nichž bylo šest úspěšných - první v prosinci 2015 na zemi, v dubnu 2016 pak na dálkově ovládané lodi s přistávací plošinou. Právě tato metoda je dnes už rutina. První stupně se po repasi znovu používají.
Kosmická loď se ve SpaceX rodila zároveň s raketami Falcon, a to na základě kontraktu s NASA, který si po odstavení raketoplánů musel pro lety k Mezinárodní vesmírné stanici kupovat kapacitu v ruských sojuzech.
Cílem programu, do kterého se kromě Elona Muska zapojil i obří letecký koncern Boeing, bylo nejen zlevnit dopravu astronautů - jedna sedačka od Ruska stála kolem 90 milionů dolarů - ale také znovu dosáhnout nezávislosti pro pilotované lety do vesmíru.
Předtím, než se do vesmíru vypravili lidé, ovšem SpaceX svou koncepci lodi Dragon, schopné opakovaného použití, vyzkoušel při letech s nákladem.
První soukromou vesmírnou lodí se tak stal modul, zkušebně vynesený do vesmíru už prosinci 2010. O rok a půl později, 22. května 2012, pak Falcon 9 dopravil na oběžnou dráhu Dragona, který se o tři dny později úspěšně spojil s ISS - mimo jiné jako první americké plavidlo u stanice od vyřazení raketoplánů.
Na premiérové zásobovací misi ale nesl jen zbytný náklad, hlavně potraviny, vodu a oblečení pro posádku stanice. První ostrá mise k Mezinárodní vesmírné stanici přišla v říjnu 2012, od té doby se uskutečnilo dalších 23 misí opakovaně používaných dragonů (z toho jednou start nevyšel a loď byla ztracena).
Pro náklad i pro astronauty
Z nákladní lodě vychází i konstrukce kosmického korábu určeného pro dopravu astronautů na oběžnou dráhu kolem Země, který je samozřejmě doplněný mimo jiné o zařízení pro podporu života. Modul známý dnes jako Crew Dragon (tedy Dragon pro posádku) byl poprvé vyzkoušen v březnu 2019, tehdy ale ještě k ISS letěl bez lidí.
Po této šestidenní misi sloužila loď pro pozemní zkoušky, už koncem dubna 2019 ale byla zničena při testování motorů určených pro únik lodi v případě havárie rakety. Nehoda přitom nejen poničila kosmickou loď k nepoužití, ale také způsobila další odklad premiérové pilotované mise.
Fanoušci vesmírných letů se nakonec dočkali koncem května 2020, původní termín vypuštění musel být ale o tři dny odložen kvůli bouři, která mohla ohrozit bezpečnost letu. Nakonec Crew Dragon odstartoval 30. května krátce před půl čtvrtou odpoledne floridského času a o 18 hodin později se úspěšně připojil k ISS.
Na palubě měl dvojici astronautů - Douglase Hurleyho a Roberta Behnkena, kteří se tak stali prvními Američany vynesenými do vesmíru americkou technikou po téměř devítileté pauze. Poslední raketoplán odstartoval na oběžnou dráhu 8. července 2011, na Zemi se loď Atlantis úspěšně vrátila o dva týdny později.
Hurley s Behnkenem měli podle původních plánů strávit na ISS dva týdny, nakonec ale byla mise prodloužena na dva měsíce. Od stanice se loď odpojila 1. srpna a po necelých 19 hodinách přistála na padácích ve vodách Mexického zálivu.
Přes některé nedostatky (například padáky se otevřely níže, než se čekalo, ale stále v bezpečné výšce) se jednalo o úspěch, který SpaceX umožnil pokračovat v pilotovaném programu.
Do dneška odstartovaly opakovaně použitelné lodě Crew Dragon do vesmíru s posádkou sedmkrát. Kromě letů pro NASA k ISS Muskova firma do kosmu začala vozit i turisty.
Konec ruské dominance
Muskovy Dragony znamenaly vážné důsledky pro ruskou kosmonautiku. Ta je sice mnohem rozsáhlejší, ale pilotované lety do vesmíru pro ni představovaly ten nejprestižnější segment. Tím, že se stala postradatelnou a nahraditelnou - a navíc vlastně i finančně nekonkurenceschopnou - znamenalo to nejen úbytek této prestiže, ale také financí.
