Z nenápadné fosilie nalezené při stavbě metra D se vyklubal doposud neznámý druh dávného členovce. Soomaspis labutai žil asi před 448 miliony let, jeho nejbližší známý příbuzný pocházel až z jižní Afriky. Tento objev mění pohled na rozšíření těchto živočichů a přináší nové informace o životě v době prvního hromadného vymírání druhů.
Praha stojí z velké části na prvohorních horninách, díky tomu zde našel tolik fosilií už slavný Joachim Barrande. A při větších stavebních pracích dělníci stále pravidelně narážejí na trilobity, hlavonožce nebo dávné ostnokožce.
Na haldě kamení vytěženého při ražbě metra D ale Radek Labuťa – sběratel zkamenělin a majitel muzea Trilopark – objevil něco mnohem vzácnějšího. Drobná, zhruba dvoucentimetrová fosilie na první pohled připomínala křížence pavouka a trilobita, ale Labuťa ani přes své zkušenosti nedokázal tvora určit. Nález proto přinesl Lukáši Laiblovi z Geologického ústavu Akademie věd, který se specializuje právě na fosilní členovce.
Soomaspis labutai bude k vidění ve stálé expozici Národního muzea, kam ho Radek Labuťa věnoval.
„Ukázalo se, že jde o vědě dosud neznámý druh, blízce příbuzný trilobitům. Na rozdíl od nich však měl jen měkký krunýř. Pojmenovali jsme ho Soomaspis labutai, na počest jeho objevitele Radka Labuti,“ říká Lukáš Laibl.
Nejbližší příbuzný žil na jih od rovníku
Soomaspis labutai byl malý členovec s oválným „ocáskem“ a krunýřem pokrytým drobnými jamkami. Žil na konci ordoviku přibližně před 448 miliony let, tedy v období před nástupem rozsáhlého zalednění, které vedlo k prvnímu hromadnému vymírání na Zemi.
„Určit jeho stáří bylo poměrně snadné,“ vysvětluje spoluautorka článku Jana Bruthansová z Národního muzea. „Ražbu metra D dlouhodobě sleduji a vedu si podrobnou dokumentaci o horninách a zkamenělinách prakticky v každé části tunelu. I když byl nález učiněn na haldě suti, podařilo se nám dohledat, odkud materiál pochází. Víme tak, že jde o spodní vrstvy takzvaného králodvorského souvrství, které se ukládalo právě na konci ordoviku.“
To ale není jediná zajímavost ohledně tohoto tvora. Nejbližší známý příbuzný tohoto druhu, Soomaspis splendida, byl totiž nalezen na druhém konci světa – až v Jižní Africe. Pochází z hornin starých asi 443 milionů let a žil tedy v době, kdy ledovce tály a oteplovalo se.
„Soomaspis splendida z Jižní Afriky byl považován za mimořádně vzácný druh a dlouho jsme si mysleli, že šlo o lokální zvláštnost – jakéhosi ordovického endemita,“ říká Lukáš Laibl. „Díky nálezu z Prahy ale víme, že různé druhy rodu Soomaspis musely obývat rozsáhlé oblasti tehdejšího kontinentu Gondwany. Dnešní Prahu a Jižní Afriku od sebe tehdy dělily tisíce kilometrů. Nález Radka Labuti je tak trochu, jako kdybyste ve Vltavě z ničeho nic objevili velekraba japonského,“ přibližuje.
Život v pravěké Praze
Vědci díky tomuto objevu dokáží vyprávět příběh prvohorních moří na místě dnešní Prahy mnohem přesněji než doposud. Důležitý je i fakt, že tento tvor žil v době, kdy na Zemi probíhaly výrazné klimatické změny.
„Zatímco Soomaspis labutai žil ještě před ordovickou dobou ledovou a hromadným vymíráním, jeho jihoafrický příbuzný se objevuje až po něm. Zdá se, že tito nenápadní členovci dokázali přežít prudké klimatické výkyvy, které vyhubily mnoho jiných živočichů. Dá se říct, že šlo o dávné ,survivory‘ (přeživší). Jejich tajemstvím bylo nejspíš to, že obývali hlubší části moře, kterých se klimatické změny příliš nedotkly, a zvládly přežít v prostředí s nízkým obsahem kyslíku,“ uzavírá Lukáš Laibl.
