Letošní zima bude po celém světě pod vlivem několika současně působících jevů. Jednak zrychlující se změnou klimatu, ale také sílícím jevem El Niño. První předpovědi naznačují, jaký to bude mít vliv na průběh blížící se zimy.
Globálně nejteplejší léto a následně suverénně nejteplejší září vyvolávají otázky, jaký bude další vývoj teplot v tomto roce. Podle řady klimatologů se dá očekávat pokračování nadprůměrně teplých měsíců, což s velkou pravděpodobností bude znamenat i to, že se rok 2023 stane nejteplejším v historii měření. Současně se v této souvislosti často skloňuje vliv probíhajícího jevu El Niño – tedy situace, kdy voda v centrální a východní části tropického Pacifiku je nadprůměrně teplá. To se pak projevuje i v atmosféře a vede k řadě anomálií teploty a srážek zejména v okolí Tichého oceánu.
Aktuálně probíhá El Niño s mírnou intenzitou, v příštích týdnech by ale mělo ještě zesílit, tedy měla by se zvětšit odchylka teploty vody v centrální a východní části tropického Pacifiku. Téměř všechny modely se shodují v tom, že vrchol současné fáze El Niña nastane během tříměsíčního období od listopadu do ledna. Následně bude zvolna slábnoucí El Niño přetrvávat nejspíš do jara příštího roku.
- Při El Niñu dochází v obecně chladnější východní části Tichého oceánu podél rovníku k nárůstu teploty povrchu moře oproti dlouhodobému průměru až o více než tři stupně Celsia. To zde způsobuje nadnormální srážky, které zasahují i na západní pobřeží Jižní Ameriky, kde vyvolávají mnohdy katastrofální záplavy. Naopak v Austrálii, západním Tichomoří i Indii často nastává sucho. Pokles tlaku vzduchu ve východním Tichomoří způsobuje zeslabení pasátů, takže slábnou povrchové oceánské proudy i přesuny vody bohaté na živiny z hlubin směrem k hladině (takzvaný upwelling) při západním pobřeží Jižní Ameriky. To zde vede k hynutí ryb.
- La Niña se projevuje naopak teplejší vodou moře podél rovníku oproti normálu až o více než tři stupně Celsia. Způsobuje zesílení srážek v západním Tichomoří, a naopak sucho v jeho centrální části. Nárůst tlaku vzduchu ve východním Tichomoří způsobuje zesílení pasátů, takže zesilují povrchové oceánské proudy i upwelling hlubinné vody při západním pobřeží Jižní Ameriky. Označení La Niña (holčička) vzniklo jako protiklad k pojmenování dříve poznané, opačné fáze El Niño (chlapeček, jezulátko).
Zdroj: Slovnik.cmes.cz
Vliv El Niña na zimní počasí se poměrně výrazně projevuje v Severní Americe. V těchto případech probíhá tryskové proudění poměrně jižně, což znamená vlhčí a chladnější počasí v jižních oblastech Spojených států amerických, kde pak nemusí být nouze o sníh. Na druhé straně, sever USA a centrální a západní části Kanady mívají obvykle teplotně nadprůměrnou zimu. Pro oblast střední Evropy už ale souvislost zimního počasí s jevem El Niño je velmi malá, a nelze tedy říct, co by to pro naši zimu mohlo znamenat.
Na druhé straně je nutné zdůraznit, že v atmosféře „všechno souvisí se vším“. A pro dění v Evropě je důležitá podoba polárního víru. Jde o proudění kolem polárních oblastí, které se vyskytuje v různých hladinách atmosféry. Z pohledu sezonní předpovědi je důležitá jeho část ve stratosféře, kde se v podobě ohromného cyklonálního víru (tedy se západním větrem) vyskytuje především ve výškách od cca 15 do 40 kilometrů. Občas ale dojde k jeho zhroucení, když nastane takzvané náhlé stratosférické oteplení (výrazný vzestup teploty vzduchu následovaný změnou směru a rychlosti větru).
A dopady tohoto zhroucení se pak do jisté míry projeví i v troposféře, tedy nejnižší vrstvě atmosféry, která určuje počasí u země. Tam pak dochází k většímu meandrování tryskového proudění, což může vést ke snadnějšímu pronikání studeného vzduchu z Arktidy do nižších zeměpisných šířek. Výskytu stratosférického oteplení přitom napomáhají východní větry v rámci takzvané kvazidvouleté oscilace, které jsou spojeny s procesy v tropech, a tedy i s jevem El Niño. Jak je vidět, dění v atmosféře je opravdu hodně komplikované.
Po zahrnutí výše uvedených faktů a zvážení dostupných sezonních výstupů numerických modelů lze zatím říct, že mírně chladnější zimu lze čekat především v centrálních, jihovýchodních a východních částech USA. Pro Evropu to zatím vypadá na zimu celkově spíš v mezích normálu nebo mírně teplotně nadprůměrnou. Ani v rámci teplejší zimy se nedají vyloučit kratší vpády studeného vzduchu. Jejich pravděpodobnost je větší ve druhé polovině zimy.
Sníh bude, ale nemusí vydržet
A co to znamená pro sníh? Z hlediska množství sněhových srážek nejsou modely úplně pesimistické s výjimkou prosince, kde panuje největší shoda na podprůměrném množství. Pro leden je poměrně velký rozptyl mezi modely, ale pro únor je naopak jistá převaha výpočtů očekávajících nadprůměrné množství sněhu. Nicméně jde o sníh, který spadne na zem. To, jak dlouho vydrží, už závisí na počasí a zejména teplotách v následujících dnech – jinými slovy, napadlý sníh pak může ležet přes týden ale třeba také jen jeden den.
Celkově lze říct, že první výhledy na letošní zimu neslibují žádné extrémní scénáře. Teplotně by mělo jít o zimu spíš bližší dlouhodobému průměru nebo mírně nadprůměrnou, s pravděpodobnějšími vpády studeného vzduchu ve druhé polovině sezony. Největší šance na častější sněžení je v únoru. Podotkněme ale, že úspěšnost těchto vzdálených sezonních výhledů je samozřejmě poněkud menší, než bychom si přáli, a je nutné je proto brát s určitou rezervou.
