Lidé dělají chyby, prakticky pořád. Jednou větší, jindy menší. Dokáží se z nich ale (v ideálním případě) poučit. Mezinárodní vědecký výzkum teď popsal, že tuto schopnost nemají jen lidé, ale také šimpanzi. V experimentu prokázali, že mohou změnit svůj názor na základě síly dostupných důkazů, což je klíčová vlastnost racionálního myšlení.
V rámci výzkumu v šimpanzí rezervaci na ostrově Ngamba v Ugandě vědci předložili primátům dvě krabice. Jedna obsahovala jídlo. Zpočátku dostala zvířata nápovědu, která naznačovala, ve které krabici se nachází odměna. Později jim byly předloženy silnější důkazy, které ukazovaly na druhou krabici. Ukázalo se, že šimpanzi často měnili svá rozhodnutí v reakci na nové nápovědy.
„Šimpanzi byli schopni revidovat své přesvědčení, když se objevily lepší důkazy,“ popsali výzkumníci. „Tento druh flexibilního uvažování často spojujeme se čtyřletými dětmi. Bylo vzrušující ukázat, že šimpanzi to také dokážou.“
„Testovali jsme jenom dospělé šimpanze a dbali jsme na to, aby se během studie cítili pohodlně a bezpečně, i když byli odděleni od své skupiny. Je velmi důležité, abychom sledovali pohodu šimpanzů. Pokud zjistíme, že se některý jedinec v našich experimentech necítí pohodlně, přestaneme a necháme ho odejít do lesa za jeho přáteli,“ popsala pro ČT24 hlavní autorka studie Hanna Schleihaufová.
Jak otestovat uvažování
Aby se zajistilo, že výsledky odrážejí skutečné uvažování, a nikoli jen „pouhý“ instinkt, tým použil přísně kontrolované experimenty a počítačové modelování. Tyto analýzy vyloučily jednodušší vysvětlení – například to, že šimpanzi upřednostňují nejnovější informaci (recency bias) nebo reagují na nejviditelnější podnět. Modely potvrdily, že rozhodování šimpanzů bylo v souladu s racionálními strategiemi změny přesvědčení.
„Zaznamenali jsme jejich první volbu, poté druhou a porovnali jsme, jestli změnili své přesvědčení,“ popsali vědci. „Také jsme použili výpočetní modely, abychom otestovali, jak jejich volby odpovídají různým strategiím uvažování.“
„Šimpanze jsme pro náš výzkum vůbec netrénovali. Jediné, co museli umět, aby se mohli účastnit, bylo ukázat prstem na svou volbu. Což umí většina šimpanzů, kteří pravidelně komunikují s lidmi,“ uvedla pro ČT Schleihaufová, která působí na Utrechtské univerzitě.
Důležité přitom podle ní bylo, aby vědci nedávali šimpanzům žádné neúmyslné návody. „Když dáme šimpanzovi možnost vybrat si jednu z krabic, nedíváme se na žádnou z nich. Navíc jsme se ujistili, že krabice byly vždy ve stejné vzdálenosti od šimpanze. Zajímalo nás ale, jestli se řídí důkazy a podněty, takže naše experimentální manipulace zahrnovala i úmyslné podněty a zajímalo nás, jak tyto důkazy vzájemně zvažují a zda například rozumějí důkazům druhého řádu,“ doplnila.
Racionální zvířata
Studie zpochybňuje tradiční názor, že racionalita – tedy schopnost vytvářet a revidovat přesvědčení na základě důkazů – je výhradně výsadou lidí. „Rozdíl mezi lidmi a šimpanzi není skokový. Je to spíše plynulý přechod,“ vysvětlují autoři.
Vědci příliš neřešili individuální rozdíly mezi šimpanzi. „Zajímaly nás skupinové efekty, takže jsme je (individuální rozdíly) systematicky nestudovali. Ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že šimpanzi, kteří nespěchali, ale věnovali čas přemýšlení, dosahovali lepších výsledků než netrpěliví jedinci.“
Vědci také vidí širší uplatnění tohoto výzkumu. Pochopení toho, jak primáti revidují přesvědčení, by mohlo změnit způsob, jakým vědci uvažují o učení, vývoji dětí, a dokonce i umělé inteligenci. „Tento výzkum nám může pomoci změnit způsob, jakým přistupujeme k rané výchově nebo jak modelujeme uvažování v systémech umělé inteligence,“ uvedli autoři. „Neměli bychom předpokládat, že děti jsou jako nepopsané listy, když vstoupí do třídy,“ nastínili.
Pro Schleihaufovou téma AI tak zásadní není. „Zatímco celý svět obrací svou pozornost k umělé inteligenci, je stále důležitější neztratit ze zřetele přirozenou inteligenci. Myslím si, že naše studie je důležitým příspěvkem k tomu, aby se pozornost lidí znovu zaměřila na úžasné kognitivní schopnosti, které již existují v přírodním světě – u lidí, ale také u našich nejbližších evolučních příbuzných,“ řekla ČT.
Experiment na dětech, pak mapa uvažování
V další fázi studie budou stejné úkoly, jaké dostali šimpanzi, zadány dětem. Vědci už v současné době shromažďují data od dětí ve věku dvou až čtyř let, aby porovnali, jaký je rozdíl ve změnách postojů mezi lidskými batolaty a šimpanzi. „Je fascinující navrhnout úkol pro šimpanze a pak se ho pokusit přizpůsobit pro batolata,“ dodávají autoři studie.
Nakonec by vědci rádi studii rozšířili i na jiné druhy primátů a vytvořili tak srovnávací mapu schopností uvažování napříč evolučními větvemi. „Už na tom pracujeme. V současné době provádíme stejnou studii se čtyřmi různými druhy primátů a jsme zvědaví, jestli se nám podaří odhalit evoluční trajektorii racionality. Navíc mě zajímá studium racionality v sociální oblasti – jak šimpanzi využívají důkazy od ostatních k tomu, aby se rozhodli,“ těší se Schleihaufová.
Už teď jsou si vědci jistí jednou věcí – zvířata toho dokáží mnohem více, než lidé předpokládají. „Možná nevědí, co je to věda, ale pohybují se v komplexním prostředí pomocí inteligentních a adaptivních strategií,“ zakončují vědci. „A to je něco, čemu stojí za to věnovat pozornost.“
