Když lidé virtuálně zemřou, ztratí něco z obav z opravdové smrti. Prokázal to experiment vědců z Texaské univerzity A&M, ve kterém otestovali šedesát mladých lidí. Blížící se smrt u nich simulovali pomocí virtuální reality. Po jediné dvanáctiminutové relaci hlásili lidé 75procentní snížení strachu ze smrti.
Smrt znamená konec lidského života na Zemi a pro řadu lidí i úplný konec existence. A navíc je spojená se ztrátou bližních, s bolestí a vědomím toho, jak neodvratná je. Logicky s sebou proto přináší úzkost a obavy, jež jsou často spojené s depresí, stresem, záchvaty paniky, nadměrnými obavami z nemocí, a mohou přerůst až do obsedantně-kompulzivní poruchy a silných fobií.
Výzkumy ukazují, že tato úzkost často vrcholí kolem dvacátého roku, v polovině života klesá a poté se zvyšuje u lidí ve věku nad 65 let. Postihuje také lidi s nevyléčitelnými nemocemi, jako je rakovina.
Strach ze smrti je sám o sobě fobií. A v poslední době se ukazuje, že fobie se dají poměrně účinně léčit pomocí virtuální reality – když si člověk projde vědomě v reálně bezpečném virtuálním prostředí svými nejhoršími nočními můrami, může to míru jeho obav snížit. Experimentuje se s tím například při strachu z výšek, otevřených prostor nebo zvířat. Teď to vědci pod vedením Zhipeng Lua vyzkoušeli právě u strachu ze smrti.
„Tento druh intervence může být prospěšný pro mnoho lidí a má potenciál pomoci lidem trpícím depresí a úzkostí,“ uvedl Lu.
Jak vypadá smrt
Lidé, kteří si prošli zážitky blízké smrti, například při klinické smrti, popisují tuto zkušenost dosti podobně. Často se objevují popisy jasného světla, jakéhosi tunelu, a další podobné vize. Vědci vytvořili na základě těchto popisů prostředí, které zasadili do virtuální reality.
„Výzkumy ukazují, že lidé, kteří prožili skutečnou zkušenost blízké smrti, zcela změnili svůj pohled na život a začali se chovat k členům své rodiny jinak,“ poznamenal Lu. „Většina z těchto zkušeností má velmi pozitivní vliv. Doufáme, že imerzivní virtuální realita může mít stejný dopad,“ dodal.
Studenti architektury, kteří tvořili skupinu testovaných osob, si prošli třemi scénáři ve virtuální realitě. Nejprve pocítili pocit opuštění těla po autonehodě. Procházeli kanálem světla a prožívali vzpomínky. Nakonec dorazili do malebné, klidné krajiny s bariérou, kterou nemohli překročit.
Setkání se „smrtí“
Po této intervenci podle vědců studenti vykazovali významný pokles stresu i úzkosti ze smrti. Vědcům dokonce řada z nich řekla, že po zážitku začali novým způsobem přemýšlet o životě a vztazích.
Někteří účastníci popsali zážitek z virtuální reality jako relaxační a uvedli, že je motivoval k tomu, aby se soustředili na své blízké a přemýšleli o smrti jiným způsobem. Výsledek nicméně nebyl absolutní. Některé zúčastněné setkání se smrtí vyděsilo – menšina účastníků uvedla, že po sezení pociťovala větší úzkost ze smrti nebo stres.
Pozitivní dopady na této malé skupině jsou pro Lua a jeho tým motivací ve výzkumu pokračovat. Další fáze by podle něj měla spočívat v rozšíření studie na jiné skupiny osob, zejména na ty nevyléčitelně nemocné a na osoby s duševními problémy. Autoři experimentu jsou si současně dobře vědomi toho, že u těchto skupin by se více mohly projevit i výše popsané negativní dopady, proto bude muset být výzkum velmi opatrný.
