Přestože zatím neexistuje žádná celosvětová iniciativa proti mikroplastům, začínají se objevovat omezení lokální, na úrovni jednotlivých států. A to vede i k prvním iniciativám na globálnější úrovni.
O mikroplastech a hrozbě, kterou mohou představovat, se ještě před několika lety moc nevědělo. V současné době se o tom ale píše často a skoro všude. Jejich hrozba je totiž už dobře popsaná: jsou všude – ve vzduchu, který dýcháme, ve vodě, kterou pijeme, v jídle, které jíme. Objevily se i v lidských orgánech, krvi, varlatech, placentách, a dokonce i v mozku.
Zdravotní dopady tohoto pronikání cizorodých látek do lidských těl zatím věda popsat ještě úplně nedokázala, ale vědci už zkoumají možné souvislosti mezi mikroplasty a negativními účinky na zdraví, jako je mužská neplodnost, záněty, onemocnění jater a další metabolické problémy, infarkt nebo mrtvice.
Jak předejít problému
V posledních několika letech se země pokoušely vypracovat globální smlouvu o plastech, která by mohla snížit vystavení lidí plastovým částicím a jejich škodlivý vliv na volně žijící zvířata a ekosystémy. Marně. Poslední jednání zkrachovala v srpnu 2025. Většina plastů se totiž vyrábí z chemikálií získaných z fosilních paliv a ropné země, včetně USA, se postavily proti snahám, které by mohly výrobu plastů jakkoliv omezovat.
- Mikroplasty je obecné označení užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po pět milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu jako součást jejich znečištění.
- Mikroplasty tvoří směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, z nichž část je záměrně v takové podobě vyráběna (primární mikroplasty), ale většina vzniká postupným nalámáním, fragmentací větších kusů plastů (sekundární mikroplasty). Tyto mikroplasty se posléze hromadí v oceánech.
- Nanoplasty jsou těmi nejmenšími druhy mikroplastů, jedná se o částice menší než 20 mikrometrů. Existuje řada podezření, že právě ony mohou působit největší škody kvůli schopnosti pronikat různými biologickými bariérami.
Řešení na úrovni států světa nebo dokonce na globální celoplanetární úrovni jsou tedy v nedohlednu, ale na úrovni menších celků se už nějaké snahy omezující škodlivé účinky mikroplastů objevují. Na webu The Conversation některé z nich popsala autorka knihy „Our Plastic Problem and How to Solve It“ (Náš problém s plasty a jak ho vyřešit) a profesorka environmentálního práva Sarah J. Morathová. Z toho, co se zavádí, považuje za nejzajímavější strategie zaměřené na čtyři oblasti.
Třpytky a hřiště
Některé mikroplasty jsou podle ní záměrně vyráběny v malých rozměrech a pak se přidávají do různých výrobků. Příkladem jsou třpytky v kosmetice, konfety používané při oslavách a plastové peletky, které se používají do trávníků umělých hřišť, kde zlepšují odpružení a stabilitu sportovců.
„Tyto drobné plasty nevyhnutelně končí v životním prostředí, dostávají se do ovzduší, vody a půdy, kde je mohou vdechnout nebo spolknout lidé a jiné organismy,“ uvádí vědkyně působící na Wake Forest University v USA. A řešení?
Kalifornie navrhla zákaz plastových třpytek v produktech osobní péče. Žádný jiný stát se sice třpytkami nezabýval, ale některá města, jako například Boca Raton na Floridě, omezila plastové konfety. V roce 2023 Evropská unie schválila zákaz všech biologicky nerozložitelných plastových třpytek a mikroplastů záměrně přidávaných do výrobků.
Pod drobnohledem se ocitly také umělé trávníky. Evropské regulační orgány se zaměřily na výplně trávníků prostřednictvím stejného zákona jako pro třpytky a obce v Connecticutu a Massachusetts zvažují místní zákazy. Navrhovaný zákon Rhode Islandu, který by do roku 2029 zakázal všechny záměrně přidávané mikroplasty, je pak dostatečně otevřený, aby zahrnoval třpytky, trávník a konfety.
Oblečení a pneumatiky
Většina mikroplastů ale není na rozdíl od třpytek malá z principu, vznikají odlamováním malých částeček od větších předmětů. Dvěma největšími zdroji těchto takzvaně sekundárních mikroplastů jsou umělohmotné oblečení a pneumatiky vozidel.
Studie z roku 2019 odhaduje, že textilie tvoří 35 procent všech mikroplastů, které se dostávají do oceánů – uvolňují se z polyesterového, nylonového nebo akrylového oblečení při praní. Tyto mikroplasty potom mohou přenášet chemikálie a jiné znečišťující látky, které se mohou hromadit v potravním řetězci.
Ve snaze zachytit vlákna ještě předtím, než se uvolní, bude Francie od roku 2029 vyžadovat filtry ve všech nových pračkách. Několik států USA, včetně Oregonu, Illinois, New Yorku, New Jersey a Pensylvánie, zvažuje podobnou legislativu. Kalifornie se k tomu přiblížila v roce 2023, kdy přijala zákon vyžadující mikrovláknové filtry pro pračky, ale nakonec byl vetován kvůli obavám z nákladů na přidání filtrů. I tak však údaje předložené na podporu návrhu zákona ukázaly, že takové filtry by mohly snížit uvolňování mikroplastů z prádla téměř o 80 procent.
Některé státy jako Kalifornie a New York zvažují varování na oděvech vyrobených ze syntetických vláken, které by spotřebitele upozornily na uvolňování mikroplastů.
Pneumatiky jsou dalším významným zdrojem mikroplastů, každoročně milionů tun částic, z nichž mnohé končí v řekách a oceánech. Mezi tyto částice patří 6PPD-chinon, chemická látka spojovaná s hromadným úhynem lososů v severozápadní části Tichého oceánu.
Jedním z řešení by bylo přepracovat produkt tak, aby obsahoval bezpečnější alternativy. Kalifornské ministerstvo pro kontrolu toxických látek nedávno přidalo 6PPD-chinon na svůj seznam prioritních produktů a vyžaduje od výrobců, aby vysvětlili, jak přepracují svůj produkt, nebo jej stáhnou z trhu.
Odstraňování při likvidaci
S mikroplasty lze ale podle Morathové zacházet mnohem lépe také při jejich likvidaci. Jednorázové ubrousky například obsahují plastová vlákna, ale přesto se splachují do toalet, ucpávají potrubí a uvolňují tak mikroplasty do životního prostředí. Státy jako New York, Kalifornie a Michigan přijaly zákony o označování „nesplachovat“, které vyžadují jasná varování na obalech, upozorňující spotřebitele, aby tyto ubrousky likvidovali jiným způsobem.
K místnímu znečištění mikroplasty přispívají také staveniště. Města podél pobřeží New Jersey přijala nařízení, která vyžadují, aby stavitelé zabránili vnikání mikroplastů do dešťové kanalizace, která je může odvést do vodních toků a oceánu. Mezi tyto metody patří používání pil a vrtaček s vysavači, které snižují uvolňování mikroplastů, a každodenní úklid stavenišť.
Oregon a Colorado mají nové zákony o odpovědnosti výrobců, které vyžadují, aby výrobci prodávající produkty v plastových obalech financovali recyklační programy. Kalifornie vyžaduje, aby výrobci produktů z expandovaného polystyrenu zajistili zvyšování úrovně recyklace svých produktů.
Informace jsou klíč
Některé státy experimentují s širšími celostátními strategiemi založenými na vědeckých důkazech a výzkumu. Jako první s nějakou takovou strategií přišla Kalifornie. Bylo to roku 2022. Vyžaduje standardizované testování mikroplastů v pitné vodě a stanoví víceletý plán pro snížení znečištění z textilií, pneumatik a dalších zdrojů.
Kalifornie také začala považovat mikroplasty za „chemickou látku vzbuzující obavy“. Tím se povinnosti týkající se zveřejňování informací a posuzování rizik přesouvají na výrobce, místo aby zůstávaly na bedrech spotřebitelů nebo místních samospráv.
Další státy se zabývají celostátními strategiemi. Virginie, New Jersey a Illinois zvažují návrhy zákonů na monitorování mikroplastů v pitné vodě. Návrh zákona v Minnesotě by zkoumal mikroplasty v mase a drůbeži a jeho závěry a doporučení by mohly ovlivnit budoucí předpisy týkající se bezpečnosti spotřebitelů v tomto státě.
Státní a místní iniciativy v USA i v zahraničí – ať už se jedná o zákazy, označování, zveřejňování informací, nebo studie – mohou pomoci udržet mikroplasty mimo životní prostředí a položit základ pro budoucí rozsáhlou regulaci.
Federální pravidla se začínají rýsovat
Tyto snahy na úrovni jednotlivých států už podle Morathové začínají ovlivňovat i federální pravidla Washingtonu. V červnu letošního roku schválila Sněmovna reprezentantů USA hlasy republikánů i demokratů zákon týkající se nakládání s plastovými plenami, který vychází ze státních zákonů, a postoupila jej k projednání Senátu.
V červenci 2025 byl předložen oběma hlavními politickými stranami v USA další návrh zákona o mikroplastech, Microplastic Safety Act, který by nařídil úřadům provést výzkum dopadů mikroplastů na lidské zdraví, zejména na děti a reprodukční systém.
A také návrhy na zavedení povinných mikrovláknových filtrů v pračkách, které byly nejprve testovány na úrovni jednotlivých států, jsou nyní zvažovány i na federální úrovni. Podle Morathové jde o podobný proces, jaký už Spojené státy zažily, když se řešila otázka takzvaných „microbeads“ – malých umělohmotných kuliček, jež se přidávaly do některých kosmetických výrobků. Roku 2015 byl po individuálním rozhodnutí několika amerických států schválený i na federální úrovni zákon, který je omezil.
„Mikroplasty představují obrovskou výzvu: pocházejí z mnoha zdrojů, po uvolnění do prostředí se obtížně odstraňují a představují riziko pro naše zdraví a životní prostředí. Zatímco globální smlouvy a rozsáhlá federální legislativa zůstávají mimo dosah, místní a státní vlády ukazují cestu vpřed. Tato mikrořešení možná mikroplasty zcela neodstraní, ale mohou okamžitě a měřitelně snížit znečištění a vytvořit impuls pro rozsáhlejší reformy,“ dodává vědkyně.
