Trávník zmůže proti horku i to, co sto stromů. V Brně hledají nejlepší

Aby vědci získali co nejvíce dat, prosí o spolupráci i obyvatele Brna, kteří mohou podle pokynů na webu posílat fotografie trávníků. Tvrdá data, jež vědci tímto způsobem získají, pak poskytnou argumenty těm, co se o zeleň starají, uvedl vedoucí výzkumu Daniel Kopkáně.

O podobě travnatých ploch ve městě se rozvířila diskuse především v suchých letech před rokem 2020. Často zůstávaly vysekané na hlínu a nad zemí zůstávala kratičká zažloutlá stébla. „Takový povrch se vyhřeje stejně jako beton na čtyřicet i padesát stupňů Celsia. Přitom dobrý trávník dokáže okolí ochlazovat,“ podotkl Kopkáně. Místo toho se v některých městech objevily nesečené půlmetrové trávníky, což podle něj ale není zapotřebí.

Jak trávníky ochlazují města

Trávníky ochlazují vzduch, protože ze stébel trávy se odpařuje voda. Až polovina slunečního tepla dopadajícího na trávník je absorbována a odváděna pak pryč tím, že rostliny „vydechují vodu“, tedy takzvanou transpirací. Při fotosyntéze totiž tráva absorbuje sluneční světlo a vyrábí energii. Travní rostliny přijímají sluneční teplo během dne a v noci ho pomalu uvolňují, čímž přispívají ke zmírnění teplot za parných dní v metropolích. Místa osazená trávou mohou mít až o deset stupňů nižší teplotu než tmavé chodníky.

„Ukazuje se, že dobře plní roli i trávník, který je vysoký deset až dvacet centimetrů, to je myslím pro lidi snesitelné. Navíc trávníky mohou mít různé funkce. Některé jsou pobytové a u nich je lepší, když jsou kratší a odolnější proti ošlapu, ale jsou i pohledové, kam lidé nechodí,“ vysvětlil Kopkáně.

Výzkum je součástí projektu s názvem Mitextrém, který se zabývá omezením negativních dopadů extrémních projevů počasí na zdraví lidí a životní prostředí ve velkých aglomeracích. Kopkáně se do něj pustil i proto, že zjistil, že samosprávám a správcům zeleně chybí tvrdá data, když proti sobě stojí zastánci sečených a divočejších trávníků. Výzkum má přinést nejen data, jaká délka je vhodná, ale jaké druhové složení se kam hodí.

„Například jestli jsou vhodnější rostliny s listy horizontálními či vertikálními. Od těchto dat se pak může odvíjet vhodné složení osevní směsi,“ vysvětlil Kopkáně.

Data z reálného světa

Výzvu k veřejnosti vědci směřovali 1. srpna. Zatím získali asi dvě stovky snímků, posílat je ale lidé mohou až do konce srpna. Ke každému trávníku jsou třeba tři. Jedna foto ze vzdálenosti pěti až dvaceti metrů, aby bylo vidět i okolí. Druhý záběr je detail z půl až jednoho metru, aby bylo zřetelné druhové složení a ideální je přiložit měřidlo kvůli určení výšky. Třetí snímek je nejdůležitější a má být ze dvou až tří metrů, aby byla vidět skladba zeleně a její vitalita. Tyto fotky ideálně doplňují snímkování z letadla, které zachycuje jak to, co lidé vidí, ale navíc i infračervené, termální části záření, a má i lidar, který poskytuje obraz terénu a lze tak zhruba určit výšku zeleně.

Vědci pomocí leteckých snímků zjistí teplotu v zeleni, jak je vitální, kolik v ní je vody a díky údajům z lidaru o terénu lze dělat složitější analýzy. Na základě dat by se měla vést debata o vzhledu a ošetřování trávníků.

Díky množství snímků lze najít i trávníky, které mohou sloužit jako dobrý vzor. „Když budeme mít mozaikové seče a půjde o luční porost, bude zde i více hmyzu. Úhledně vypadající trávník, ten, kterému říkáme anglický, je extrémně náročný a drahý na údržbu,“ vysvětlil Kopkáně. A kvůli údržbě trávníků mohou chybět například peníze na stromy. Přitom dobrý trávník zmůže v jedné městské části v Brně při velkém horku to, co zvládne sto stromů.

Kopkáně zmínil, že debatu by měli vnímat i výrobci sekaček. Běžně sekají maximálně na osm centimetrů, přičemž je vhodné nechávat i vyšší porost. „Když přijede pracovník se sekačkou v srpnu, kdy už méně prší a vyholí to na pět centimetrů, tak je po trávníku. Přitom ve městě chceme v létě chladnější plochy než teplejší, které pak v noci teplo vyzařují do okolí. Trávník rychle vychladne,“ dodal Kopkáně.