Když se skupina francouzských mořských biologů vydávala zkoumat korálový útes poprvé popsaný v šedesátých letech minulého století, očekávala, že bude jen mapovat mrtvý ekosystém. Jenže badatelé naopak narazili na životem kypící oblast.
Bylo to obrovské překvapení. V místě, kde mořští biologové očekávali jen dávno mrtvé, odumřelé a rozpadající se trosky korálových útesů, bujel život. Mezi trsy těchto organismů, jež se těšily zjevně skvělému zdraví, se proháněla hejna ryb.
Vědci tento korálový systém nedaleko pobřeží Beninu prozkoumali poprvé před šedesáti lety. A tehdejší letmé nahlédnutí do něj je přesvědčilo, že je mrtvý. O to překvapivější byl návrat o více než půlstoletí později, když útes prozkoumali s pomocí nejmodernější techniky – včetně dálkově ovládané robotické miniponorky.
- V češtině se používá podoba slov koráli i korály. Zatímco výraz koráli označuje živé organismy, pojem korály popisuje jejich kamenné schránky. První je tedy životné („koráli umřeli“), druhé neživotné („korály jsou poškozené“).
Výzkum komplikoval i fakt, že badatelé netušili, kde konkrétně mají po tomto útesu pátrat; dobové záznamy totiž nebyly úplně přesné. Pátrali po něm několik dní pomocí sonaru, než ho konečně našli. Brzy zjistili, že nejde o jeden jasně definovaný útes, ale spíše několik menších, které tvoří jeden ekosystém. Není to ani klasický korálový útes, jaký znají čeští turisté například z dovolené u Rudého moře. Ty beninské totiž leží v hloubce kolem padesáti metrů pod hladinou.
To znamená, že jde o takzvané mezofotické korály, kteří žijí v hloubkách od 30 do 150 metrů. Tyto ekosystémy tak existují v přechodové zóně mezi mělčinami a hlubokým oceánem. Jsou závislé na omezeném slunečním svitu, což jsou podmínky, na něž se velmi dobře adaptovaly.
Nečekaný přeživší
„Mezofotický korálový ekosystém se vyskytuje ve větší hloubce než běžné mělké korálové útesy, a to v oblastech, kde je světlo mnohem omezenější,“ potvrzují vědci „Na rozdíl od typických mělkých útesů nevytváří vždy jedinou souvislou útesovou strukturu. Místo toho se může jevit jako nesouvislá nebo roztroušená korálová společenstva rozprostřená po mořském dně.“
Záběry z podmořského dronu ukázaly zdravý útes s osmi různými druhy korálů a osmi druhy ryb, které se kolem nich ukrývaly a krmily. Pravděpodobně v útesu ale žije mnohem více zvířat, jsou ale hlouběji ukrytá v jeho štěrbinách, jeskyních a dalších úkrytech.
„Podle našich znalostí se jedná o první potvrzený záznam živého mezofotického korálového ekosystému na kontinentálním šelfu Guinejského zálivu,“ uvedli autoři studie. „Domníváme se ale, že to, co jsme objevili, pravděpodobně není výjimkou. Spíše to odráží, jak málo toho dosud víme o pobřežních oblastech v západní Africe i jinde,“ přiznali badatelé.
K útesu se zatím nepodařilo přímo potopit, takže vědci doposud ani nemohli odebrat vzorky korálů. Klíčová záhada zůstává tedy stále nerozluštěná – opravdu útes znovu ožil, anebo byla pozorování ze 60. let minulého století prostě jenom nekvalitní?
„Jedná se zatím o počáteční průzkum,“ dodali autoři práce. „Historické zprávy naznačují, že by se mohlo jednat o souvislý korálový útesový val táhnoucí se zhruba 40 kilometrů paralelně s pobřežím. Zmapovali jsme jenom malou část této oblasti a měli jsme k dispozici omezený počet vizuálních pozorování,“ upřesnili výzkumníci.
Pokud jim to granty umožní, rádi by se vrátili k útesu a znovu ho prozkoumali, tentokrát i s odebráním vzorků. Mohlo by to pomoc odpovědět na záhadu, kterou zatím jen popsali.
