Výpočetní technika má vyšší emise skleníkových plynů, než se očekávalo

Výpočetní technika je podle nové studie zodpovědná za mnohem více emisí skleníkových plynů, než se zatím předpokládalo. Vědci upozorňují, že tyto emise budou i nadále výrazně narůstat, pokud nebudou přijata nějaká opatření.

Výzkum vedli vědci z Lancasterské univerzity a poradenské společnosti Small World Consulting Ltd. zabývající se udržitelností. Tvrdí, že předchozí výpočty podílu výpočetní techniky na globálních emisích skleníkových plynů, které ho odhadovaly na 1,8-2,8 procenta, neodpovídají skutečnému dopadu tohoto odvětví na klima.

Výzkumníci upozorňují na to, že tyto starší odhady nezohledňují celý životní cyklus a dodavatelský řetězec výrobců a infrastruktury výpočetní techniky, tedy například energii vynaloženou na výrobu produktů a zařízení, náklady spojené s provozováním společností a také likvidací přístrojů.

V nové studii už je upřesněný odhad mnohem vyšší: autoři práce tvrdí, že skutečný podíl výpočetní techniky na globálních emisích skleníkových plynů činí zřejmě 2,1-3,9 procenta. Tato čísla jsou sice značně nejistá, přesto naznačují, že emise z výpočetní techniky jsou dnes už vyšší než emise celého leteckého průmyslu, které činí přibližně dvě procenta celosvětových emisí.

Dokument navíc varuje, že nové trendy v oblasti výpočetní techniky a ICT, jako jsou velká data nebo umělé inteligence či internet věcí případně kryptoměny, představují riziko dalšího výrazného nárůstu emisí skleníkových plynů z tohoto oboru.

Složitá cesta k poznání

Výpočetní technologie jsou nesmírně efektivní v tom, že šetří práci a zvyšují výkonnost nejrůznějších lidských činností. Často se proto uvádí, že povedou k vyšší efektivitě v mnoha dalších odvětvích, což povede k úspoře čistých emisí skleníkových plynů.

Autoři nové studie ale tvrdí, že historické důkazy svědčí o opaku. V průběhu let, kdy se výpočetní technologie stávaly účinnějšími, se jejich stopa podílela na globálních emisích stále více. Kromě toho vedly k rozsáhlému zvýšení efektivity a produktivity, ale co je podle vědců zásadní, globální emise skleníkových plynů navzdory tomu neúprosně rostly.

Profesor Mike Berners-Lee ze společnosti Small World Consulting tento vývoj popsal: „Víme, že informační a komunikační technologie hrají ve společnosti stále větší roli a přinášejí vyšší efektivitu téměř do všech oblastí světové ekonomiky. Jejich vztah ke snižování emisí uhlíku ale nemusí být tak přímočarý, jak se mnozí lidé domnívají. Naše práce se snaží tuto důležitou otázku trochu více osvětlit.“

Mohou být výpočetní technologie čisté?

Autoři se podívali i na to, jestli je možné, aby se stal tento obor z hlediska emisí uhlíku čistším. Tvrdí, že ano, ale současně je zapotřebí, aby se celý průmysl výrazně proměnil. Informační, komunikační a výpočetní technologie budou podle nich v dalších letech růst tolik, že bude zapotřebí, aby se více zvažovalo, jaké využití je klíčové. Jen tak bude možné zabránit neúměrné poptávce po datech.

Současně je nutné, aby se jasně plánovaly úspory, které by se daly jak ve výpočetních technologiích, tak i v souvisejících oborech využívat –⁠ a to už v současnosti, protože plánování v nich bývá značně dlouhodobé.

Výzkumníci oceňují, že několik světových technologických gigantů se zavázalo ke snižování své klimatické stopy, nicméně tvrdí, že mnohé z těchto závazků nejsou dostatečně ambiciózní a samoregulace odvětví nemusí být dostatečná k dosažení nulových čistých emisí do roku 2050.

Varují také před přílišným spoléháním na obnovitelné zdroje při výpočtech budoucích emisí skleníkových plynů kvůli omezeným zásobám důležitých komodit, jako je stříbro, které je potřeba k výrobě solárních panelů.

Spoluautorka studie z Lancasterské univerzity Kelly Widdicksová uvedla: „Odvětví informačních a komunikačních technologií musí udělat mnohem více, aby pochopilo a zmírnilo svou ekologickou stopu, než jen soustředit se na přechod na obnovitelné zdroje a dobrovolné cíle snižování emisí uhlíku.“