Generace nazývaná na západě „baby boomers“ (lidé narození po 2. světové válce) má zdaleka největší klimatickou stopu. V roce 2005 se lidé starší 60 let podíleli na emisích skleníkových plynů z 25 procent, ale v roce 2015 se tento podíl zvýšil na téměř 33 procent.
„Starší lidé bývali spořiví. Generace, která zažila druhou světovou válku, si dávala pozor na to, jak využívá zdroje. Současní starší lidé jsou ale jiní,“ popisuje dnešní seniory profesor ekologie Edgar Hertwich z Norské univerzity vědy a technologie (NTNU).
Studie NTNU zkoumala emise skleníkových plynů podle věku v letech 2005, 2010 a 2015. Průzkum zahrnoval 27 zemí EU, Norsko, Spojené království, USA, Austrálii a Japonsko.
Velká změna za krátkou dobu
Dnešními seniory je generace poválečných „babyboomerů“, tedy těch, kdo se narodili po válce během obnovy starého kontinentu. Podle vědců mají jiné spotřební návyky než „tichá generace“, která se narodila v letech 1928 až 1945. „Dnešní senioři utrácejí více peněz za bydlení, spotřebu energie a potraviny,“ říká Hertwich. Zajímavé je, že to platí ve všech zkoumaných zemích.
Ještě v roce 2005 měla věková skupina nad 60 let nižší podíl na emisích než věkové skupiny 30 až 44 a 45 až 59 let. Ale roku 2015 už senioři překonali emise skupiny 30 až 44 let a jsou na stejné úrovni jako skupina ve věku 45 až 59 let.
Heran Zheng, postdoktorand na NTNU, se domnívá, že existuje logické vysvětlení, proč senioři mají dnes vyšší emise než padesátníci a proč jsou díky tomu dnes na vrcholu pomyslného emisního žebříčku.
Stárnutí populace zvyšuje emise
Ze studie vyplývá, že senioři mají stále větší podíl na emisích ve všech 32 sledovaných zemích. Z nich vynikají senioři v Japonsku, kteří se na emisích ve své zemi podílejí více než z poloviny. Podle Zhenga je nejdůležitějším poselstvím tohoto výzkumu, aby si politici uvědomili, že stárnutí populace ztěžuje snižování emisí skleníkových plynů.
„Spotřební návyky seniorů jsou rigidnější. Například by bylo výhodou, kdyby se více lidí přestěhovalo do menších domů, jakmile se děti odstěhují,“ říká. „Doufejme, že se podaří vybudovat více obytných komunit, dopravních systémů a infrastruktury přívětivých pro seniory.“
Globální vlna stárnutí
Vlna stárnutí se valí celým světem, takže zjištění, že právě senioři zvyšují svou klimatickou stopu, je velmi špatná zpráva. Kromě toho, že do seniorského věku začínají právě teď vstupovat velké věkové skupiny z padesátých a šedesátých let minulého století, se také prodlužuje průměrná délka života. Počet starších lidí ve 32 zemích zahrnutých do studie NTNU se mezi lety 2019 a 2050 zdvojnásobí.
V porovnání s ostatními věkovými skupinami jsou emise, které mají na svědomí starší lidé, zpravidla více lokální. Mladší věkové skupiny spotřebovávají více dováženého zboží, oblečení, elektroniky a nábytku, tedy zboží, které vede k emisím v jiných zemích.
„Příjmy se v důchodu snižují, ale senioři ve vyspělých zemích mají nahromaděné hodnoty, především v bydlení. U mnoha z nich došlo k velkému nárůstu hodnoty jejich majetku. A starší lidé si tak díky svému bohatství mohou udržet vysokou spotřebu. Děje se tak zejména v oblastech náročných na emise uhlíku, jako je energetika. Stále větší část této věkové skupiny žije sama. Není tomu tak ve všech zemích, ale odráží to celkový obraz,“ říká Zheng, který působí na katedře energetiky a procesního inženýrství NTNU.
Rozdíly existují
Mezi sledovanými zeměmi samozřejmě existují v množství emisí rozdíly. Nejhůře z toho vychází senioři v Austrálii a USA, kteří v roce 2015 vyprodukovali 21 tun emisí skleníkových plynů, což je téměř dvojnásobek evropského průměru.
V Evropě mají nejvyšší emise senioři v Lucembursku s 19 tunami. Velká Británie, Norsko, Finsko a Irsko se rovněž pohybují na horních příčkách emisí.
Norové starší 60 let mají zřetelně vyšší emise (12 tun) než Švédové (7,4 tuny) a Dánové (10,2 tuny). Nejméně emisí na osobu mají starší lidé v Rumunsku, Litvě, Maďarsku, Chorvatsku a Estonsku.
Všichni vypouštějí méně emisí
Přestože se rozložení emisí mezi věkové skupiny změnilo, všechny skupiny mezi lety 2005 a 2015 své emise snížily. A mladí v tom byli nejrychlejší: lidé do třiceti let snížili v tomto období své roční emise o 3,7 tuny. Lidé ve věku 30 až 44 let snížili emise o 2,7 tuny a skupina ve věku 45 až 59 let o 2,2 tuny. U lidí starších 60 let byl pokles nejmenší, pouze 1,5 tuny.
