Podstrčení mobilu nebo tabletu dítě opravdu zklidní, může se to ale později projevit negativně, popsali američtí vědci. Jejich studie také zjistila, že mezi reakcemi dětí mohou být nečekaně velké rozdíly.
„Regulace emocí pomocí médií“ je nový odborný termín pro jev, se kterým se vědci setkávají stále častěji. Zahrnuje rozrušené dítě, které nezvládá své emoce, unavenou matku, která potomka neumí uklidnit, a mobil, který problém vyřeší, protože upoutá pozornost dítěte a zklidní ho. Opravdu to funguje, ale příliš se neví, jaké to má na děti dopady.
Teď se to pokusili zjistit vědci z Ohio State University – s výsledkem, který ukázal, že neexistuje univerzální odpověď. „Nejde jen o to, že účinky jsou u některých dětí větší nebo menší – základní vzorec se u jednotlivých dětí zcela liší,“ uvedla Jane Shawcroftová, která výzkum vedla.
Dopady, které se projeví ve více oblastech
Tým kolem Shawcroftové studoval vztah „regulací emocí vyvolaných médii“ a několika dovedností, které jsou zodpovědné za společenské fungování a poznávací funkce, jež lidem umožňují vnímat okolní svět, učit se, uchovávat informace a reagovat na podněty.
Jedna z těchto funkcí se označuje jako „kognitivní flexibilita“. Jde o schopnost dětí reagovat na měnící se požadavky, chápat různé úhly pohledu a řešit problémy. Další je „inhibiční kontrola“, jež jim zase umožňuje potlačovat impulzivní reakce, což je důležité pro vědomé rozhodování a plánování. Jsou to tedy základní stavební kameny vzniku zdravé lidské osobnosti, ale i pro úspěch ve škole a také pro schopnost budovat si kvalitní sociální vztahy po celý život.
Vědce zajímalo nejen to, zda používání obrazovek k uklidnění dětí ovlivňuje vývoj těchto kognitivních dovedností, ale také to, jestli a jak rodiče o tomto nabídnutí obrazovky mobilu nebo tabletu přemýšlejí.
U většiny dětí psychologové našli smyčku, kterou předpokládali. Čím těžší bylo dítě uklidnit, tím častěji mu rodiče zapínali obrazovku, aby ho zklidnili. A platilo to i naopak, dětem ve věku od dvou do sedmi let, které šlo snadněji uklidnit, rodiče obrazovky nabízeli méně. To je ale jen první část smyčky, ta druhá je podstatnější – používání obrazovek totiž bylo spojené s negativním vlivem na pozornost dětí, což z nich dělalo hůře uklidnitelné. Pro rodiče to vedlo k dalšímu zklidňování obrazovkou.
Pravidla nejsou univerzální
Tato odpověď může vypadat logicky a univerzálně, jenže bohužel to tak jednoduché není. Ukázalo se totiž, že existují dvě ne úplně malé skupiny, kde tato pravidla nefungovala, u každé trošku jinak – celkem mají tvořit asi třináct procent všech dětí. U jedné se neprojevovaly negativní dopady, u druhé zase „regulace emocí pomocí médií“ nevedla k častějšímu využívání této strategie rodiči. Pravděpodobně to souvisí spíše s některými vlastnostmi rodičů než s dětmi. Vědci totiž u druhé skupiny zaznamenali vyšší míru depresí. Tato část ale není zatím dokonale popsaná, právě proto, jak odlišné výsledky „od normálu“ přinesla.
Hypotéza pro další výzkum ale pracuje právě s psychikou rodičů. „Zjistili jsme, že duševní zdraví rodičů silně předpovídá, jak rodiče využívají technologie se svými malými dětmi, protože technologie představují páku, kterou mohou rodiče použít, když nemají prostředky k tomu, aby se vyrovnali se svým vlastním špatným duševním zdravím,“ uvedla Shawcroftová.
Z výzkumu vyplynulo také to, že rodiče cítí, jak moc jim chybí použitelné a praktické nástroje, jak své malé děti uklidnit a pomoci jim se seberegulací. Problém podle expertů zesiluje u skupin rodičů, kteří se sami potýkají s nějakými duševními problémy nebo nejistotami. Rodiče pak místo hledání složitějších, ale dlouhodobě fungujících řešení sahají po těch nejjednodušších, která ale paradoxně v delším časovém horizontu problém spíše zhoršují.
