Evropa je jediná, kdo řeší klimatickou změnu, tvrdí Doležal. Podle experta Hnutí Duha je nutné jednat rychle

Čeští zemědělci se připojili k protestům farmářů z dalších evropských států. Spojuje je mimo jiné větší či menší odpor k rychlosti a ambicím takzvané Zelené dohody neboli Green Dealu. Předpis počítá s tím, že víc půdy bude odpočívat nebo se na ní bude hospodařit čistě ekologicky.

Právě podmínky takzvaných úhorů kritizoval Doležal. „Úhor je prostě pole ladem, které je v Evropě povinně, je to zhruba čtyři až pět procent, počítá se s deseti procenty. To znamená, že to jsou pozemky, na kterých musíme platit daň z nemovitých věcí, musíme tam platit pachtovné, nesmíme tam prakticky nic produkovat, naopak se tam množí plevely, hraboši a tak dále, což nám samozřejmě způsobuje problémy na zbytku našich polí,“ popsal.

Takové podmínky podle něj přitom nikde mimo Evropu neplatí. Nechápe, jak je možné, aby se v Jižní Americe mýtily pralesy, aby se do Česka vozila například sója, kterou je zde možné pěstovat, a to podle něj mnohem ekologičtěji. Doležal říká, že Evropa je jediná, kdo řeší klimatickou změnu. „Evropa, když se podíváme na celosvětový podíl CO2, tak je to deset procent – a z toho zemědělství deset procent. Takže my řešíme jedno procento,“ vyčíslil.

Podle Rexy filozofie úhorů vychází z určitého vědeckého poznatku, že aby byla krajina nějakým způsobem funkční a schopna dlouhodobě poskytovat zemědělskou produkci, musí poskytovat takzvané mimoprodukční funkce. „Které tu produkci také podporují,“ poznamenal.

Rexa zdůraznil, že úhory jsou jen jedním z opatření, kterými lze plnit podmínku takzvaných neprodukčních ploch – dále sem patří krajinné prvky jako ochranné pásy nebo kvetoucí biopásy. Ne každá plocha přitom podle něj musí nutně produkci omezovat. „Vím od různých zemědělských poradců, že často, když se ty plochy – úhory nebo jiné – dají na nějakou méně úrodnou půdu, tak nakonec se to ekonomicky vyplatí,“ podotkl s tím, že v takovou chvíli zemědělci nemusejí na málo úrodnou půdu používat pesticidy a hnojiva, z čehož pak mají menší výnosy.

Doležal ale tvrdí, že to s umístěním není tak jednoduché. Podle něj je totiž v Česku asi 75 procent půdy propachtováno a zemědělci mají problém s tím, že když přijdou za vlastníky půdy, od kterých si ji pronajímají, tak majitelé úhory na pozemcích nechtějí. „Oni si dokonce vymiňují do těch pachtovních smluv, že zkrátka úhory ne, což je obrovský problém,“ upozornil s tím, že právě toto následně omezuje možnosti, jak s úhory naložit.

Problém s krajinnými prvky

Doležal souhlasí s tím, že je potřeba podporovat úrodnost půdy. Podle něj je v Česku ale problém s definicí krajinných prvků – v registru půdy jsou totiž jen takzvané vnořené prvky. „To znamená, že to musí být kolem dokola obklopeno nějakou půdou, která je zemědělsky nebo i dotačně způsobilá. A my neumíme takzvané vnější krajinné prvky – to znamená, že třeba neumíme stromořadí, větrolamy a tak dále. My je prostě neumíme zařadit do dotačního systému. A to si myslím, že je velký míč na straně ministerstva zemědělství, aby tuto věc dotáhlo,“ řekl.

Podobně mluví i Rexa. Řekl, že Hnutí Duha vytvořilo analýzu legislativy a oslovilo Evropskou komisi. „Protože ministerstvo zemědělství problém ohledně krajinných prvků, které nejsou zcela obklopené zemědělskou půdou, svalovalo na Evropskou komisi. My jsme Evropskou komisi oslovili, ta samozřejmě řekla, že problém je primárně na české úrovni,“ nastínil s tím, že nyní Hnutí Duha čeká, až resorty životního prostředí a zemědělství přijdou s nějakým návrhem.

Rexa potvrdil, že tato situace je problém. „Ale nemůže to být přeci důvod pro to si říci – tak nebudeme dělat nic. To rozhodně řešení není,“ zdůraznil. Podle Rexy nicméně nejde jen o úrodnost půdy. Upozornil, že velkým problémem je nyní úbytek biodiverzity a čím déle se budou opatření oddalovat, tím horší dopady klimatické změny budou. „Klimatická změna postupuje velmi rychle a musíme se bavit o tom, že změnu potřebujeme. Není cestou zůstat v tom stavu, v jakém jsme,“ dodal.