Havel si veřejnost předcházet nemusel. Dnes jsou kandidáti tvářemi marketingových kampaní, říká Špaček

V době, kdy byl zvolen prezidentem Václav Havel, přímá volba nebyla. „Protože tehdy byla volba oběma komorami parlamentu, prezidentský kandidát si nemusel předcházet veřejnost, nemusel si hrát na politika, který slibuje veřejnosti to či ono. Dnes je to v rukou agentur, které vytvářejí politický marketing a pracují vzájemně proti sobě. A kandidáti jsou jenom tvářemi kampaní,“ míní Ladislav Špaček. 

Havel podle něj dbal o to, aby měl dobré vztahy s parlamentem a vládou, protože prezident disponuje suspenzivním vetem. „To znamená, že může vracet zákony, a to ho vede k tomu, aby neustále s parlamentem komunikoval o tom, jaké zákony připravuje, kde jsou úskalí, a vytvářel symbiózu mezi oběma ústavními institucemi,“ dodal mluvčí bývalého prezidenta.

Havel netušil, jaký cirkus přímá volba přinese

Václav Havel se podle něj stavěl ve prospěch přímé volby prezidenta, protože vláda získává svoji legitimitu od Poslanecké sněmovny. „Předpokládal, že by bylo možná lehkým vyvážením, kdyby prezident získával svoji legitimitu z jiného zdroje, to znamená od veřejnosti. Nicméně Václav Havel tehdy netušil, jaký cirkus se kolem přímé volby prezidenta začne odehrávat a co to všechno bude znamenat,“ podotknul Špaček.

Vzhledem k tomu, že byl Havel prvním porevolučním prezidentem, musel dát najevo, jakým způsobem bude využívat své kompetence, vdechnout duši své instituci.

„To, co bývá s Václavem Havlem spojováno, nebývá ani tak kritika toho, že by nadužíval svých konkrétních ústavních kompetencí, ale spíš to bývají debaty o tom, jestli jeho role trochu nepřekračovala to, co bychom očekávali od hlavy státu v parlamentním systému. Například v profilování zahraniční politiky. Nejde o to, že by někdo tvrdil, že Havel porušoval ústavu, ale jestli nedocházelo k nějakým dílčím excesům z role,“ poznamenal v debatě ústavní právník Kysela.

Podle Špačka nosil Havel v kapse Ústavu, protože s ní musel neustále pracovat. „A když skončil svůj mandát 2. února 2003, tak mi napsal věnování a věnoval mi ji. Je to taková relikvie, kterou nosím s sebou při významných příležitostech.“

Pojetí prezidentství

Pojetí prezidentství bylo u Václava Havla i Václava Klause podle Špačka odlišné. „Václav Klaus jakožto představitel politické strany měl svůj politický program. Václav Havel zastával názor, že prezident nemá mít politický program, protože se nemůže zavazovat, že splní něco, k čemu nemá dostatek kompetencí,“ vysvětluje.

Václav Klaus byl podle něj především představitelem politické strany. „To je, myslím, to, co teď postihuje Andreje Babiše, že formuluje politický program jako představitel politické strany. On se dokonce vymezuje vůči vládě, ačkoliv v okamžiku zvolení se stane součástí exekutivy a s ní bude spojen pupeční šňůrou,“ připomíná Špaček.

Rozdílný výklad ústavy

Zatímco u Václava Havla nebylo podle Kysely příliš mnoho případů, kdy by bylo možné říct, že porušil Ústavu, u Václava Klause už těch případů bylo více: „Odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu, odmítání jmenování soudců obecných soudů, odmítání jmenování soudců Ústavního soudu s důvodem spočívajícím v tom, že si na něj Senát zasedl, odkládání ratifikace Lisabonské smlouvy a našli bychom těch případů hodně. Na to navazuje Miloš Zeman, protože mu Václav Klaus připravil pole.“

Zeman se podle Kysely choval v prvním volebním období jinak než v druhém. „Václav Klaus chtěl, aby nebyla ani minuta, v níž bychom zapomněli, že ho máme prezidentem, ale neměl zapotřebí učinit z Hradu těžiště systému. Zdá se mi, že přinejmenším v roce 2013 se Miloš Zeman o něco takového pokoušel,“ podotýká právník.

„Myslím si, že Miloš Zeman využívá obecných formulací v Ústavě ve svůj prospěch, tím ji víceméně ohýbá a dezinterpretuje. Otcové ústavy, když se shodli na tom, jak by měla být formulována volně, nepočítali s tím, že jednou přijde člověk, který bude využívat všech těch, řekněme, pouze naznačených formulací a bude si je vykládat ve svůj prospěch,“ uzavřel v debatě Špaček.