Přišli jsme o bohatství krajiny, ztrácí produktivitu, uvedl v pořadu Události, komentáře výzkumný pracovník Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy Vojtěch Kotecký. To, že přibývá navíc sucha, mění se klima, situaci podle něj ještě více zhoršuje a potřeba opatření je ještě více urgentní.
„Potřebujeme řešit stav naší krajiny bez ohledu na to, jestli se klima mění, nebo nemění,“ uvedl Kotecký.
Vyjednavači Evropského parlamentu a členských zemí se shodli, že do roku 2030 státy zavedou opatření pro obnovu ekosystému na celé pětině suchozemských a vodních ploch. Do konce desetiletí chtějí zastavit vymírání opylovačů nebo vysadit tři miliardy stromů. Europoslance návrh nebývale rozdělil. Dosaženou shodu musí ještě oficiálně schválit plénum parlamentu i členské státy.
„V Evropě jsme se docela naučili v posledních zhruba sto letech chránit tu přírodu, která nám ještě zbyla. Začali jsme vytvářet přírodní rezervace nebo národní parky, kdy jsme chránili nějaké zbytky pralesů, mokřadů, stepí a podobně. Ale mezitím nám z krajiny začala ve velkém mizet každodenní příroda v krajině, kde hospodaříme,“ vysvětluje Kotecký.
Podle něj to má vážné ekonomické důsledky. „Krajina přestává být schopná zadržovat vodu, ve velkém z ní odtéká půda. Přicházíme o důležité služby, které nám zajišťuje živá příroda, jako je opylování nebo ochrana před škůdci,“ podotkl. Dodal, že nový návrh se zaměřuje na to, že bude nejen chráněna příroda tak, jako tomu bylo doposud, ale začne se také obnovovat ta krajina, kterou člověk ve velkém v posledních letech ztrácel.
Cílená opatření
„Cíleně míříme na konkrétní indikátory, které by měly skutečně sledovat reálné přínosy pro přírodu,“ uvedl Kotecký s tím, že je potřeba se zaměřit na to, aby se krajina začala více rozčleňovat.
„Aby se do ní začaly vracet drobné remízky, meze, polní cesty, malé mokřady, meandrující potoky a podobné fenomény, které bývaly po staletí součástí evropské krajiny. Pomáhaly její produktivitě a které ve velkém mizely a přispívají právě k tomu, že krajina přestává být schopna zadržovat půdu nebo vodu.“
Kotecký také zmínil, že bude potřeba hledat řešení, která na jedné straně zajistí obnovu přírody v krajině, ale zároveň budou cíleně stavěna tak, aby podporovala produktivitu zemědělství. Zemědělci se totiž obávají, že tímto nařízením přijdou o ornou půdu.
„Zemědělství přichází o svoji produktivitu právě proto, jak se změnila krajina v posledních desetiletích. Z českých polí každý rok odteče půda, která by v přepočtu naplnila dva miliony sklápěcích tatrovek. V posledních několika letech jsme viděli, co s naší krajinou i třeba s lesy dělá sucho a nepřipravenost krajiny na sucho,“ podotkl a zdůraznil, že návrh EU nespočívá v tom, že by diktoval členským státům, co mají dělat, ale stanovuje směry, kterými by se státy měly vydat.
„V případě řek samozřejmě nemůžeme ve velkém obnovit původní divoké řeky, protože kolem ní dnes žijeme. Je tam zemědělství, nížiny. Nížiny kolem velkých řek patří mezi nejobydlenější místa v Evropě,“ podotkl a dodal, že se ale budou vybírat pečlivě konkrétní místa, kde by se například obnovily meandry nebo vznikl prostor pro přirozené rozlivy tak, aby se zadržela voda v krajině.
Návrh podle něj počítá s tím, že by se obnovilo řádově několik procent větších řek v Evropě. „Nikoliv plošně ve velkém řeky tak, jak je známe v evropských krajinách, protože to není reálné,“ dodal.
