Neuvěřitelně na sobě pracuje a poučuje mě i z ústavního práva, říká o Danuši Nerudové její manžel

Brno hrálo pro ekonomku a bývalou rektorku Mendelovy univerzity Danuši Nerudovou důležitou roli už v mládí, konkrétně tamní park pod Petrovem. Byl totiž místem, kam chodili na první schůzky Robert Neruda a tehdy ještě Danuše Peslarová. Jemu bylo devatenáct let, jí sedmnáct.

On vystudoval práva, Danuše Nerudová hospodářskou politiku a správu. Podle Roberta Nerudy je právě to, že je každý specializován na jiné odvětví, jedním z důvodů, proč jsou už dvacet let manželé. „Myslím, že bych nemohl žít s právníkem a ona zase s ekonomem, protože to musí být náročné,“ konstatuje.

Právě Robert Neruda stojí za přátelstvím své ženy a své spolužačky z gymnázia Kláry Neveselé. Seznámil je téměř před třiceti lety, od té doby jsou kamarádky. Neveselá podotkla, že její přítelkyně během kampaně neztrácí svou tvář a nevyvíjí se negativním směrem.

„Je to pořád ona, kandidatura ji neovlivňuje ve zlém. Je to v základu ten stejný člověk, kterého známe a máme rádi,“ říká Neveselá.

Besedy s voliči v Bruntále a Ostravě

Danuše Nerudová kandiduje na prezidentku s heslem: Změna, která nastartuje Česko. „Já myslím, že aby ke změnám mohlo dojít, tak klíčem je změna vzdělávání,“ domnívá se jediná kandidátka.

V jednu odpoledne čekal Nerudovou v centru Brna již druhý rozhovor dne, tentokrát pro Radiožurnál. Rozhovory prý za nutnou součást kampaně, kterou musí projít, nepovažuje. „Poskytovala jsem je i před kampaní, ráda hovořím s lidmi,“ podotýká. 

Následně ji čekal přesun na besedy s voliči – nejprve do Bruntálu, pak do Ostravy. Po 140 ujetých kilometrech a dvou hodinách jízdy už byla skoro tma. Diskuzi v Bruntále od půl páté organizovali místní podporovatelé a dobrovolníci. 

„Snažíme se dojíždět i do míst, kam třeba politici moc často nejezdí, a snažíme se využívat veškerý čas na maximum, abychom jej nikde neztráceli,“ konstatuje produkční kampaně Danuše Nerudové Jana Šutovská.

Dotazy z publika se týkaly důchodů, školství, Ukrajiny i manžela Danuše Nerudové. „Přála bych si, abychom chápali, že jsou mezi námi lidé s odlišnými názory, ale že to neznamená, že jsou automaticky nepřátelé,“ zdůrazňuje. 

Následoval další přesun – tentokrát do Ostravy – a od sedmi večer beseda se dvěma moderátory. Na otázku, kdy vlastně nastal ten okamžik, kdy si řekla „já bych mohla být prezidentkou“, odpovídá, že někdy během covidu. „Tehdy jsem se velmi aktivně podílela na věcech veřejných, tak možná v tu dobu jsem zjistila, že skutečně existuje možnost aktivně ty věci utvářet,“ zamyslela se Nerudová.