Od dubna se zvýší příspěvky na péči. Chybí ale sestry, které dojíždí za pacienty

Do svých jednačtyřiceti žil Jaroslav Kolbasovský naplno. Jako šéfkuchař vedl dvě známé brněnské restaurace, vařil na kulinářských show. Oženil se a s manželkou si u Brna koupil domek se zahrádkou. Zlom nastal před rokem a půl, kdy dostal klíště. Příznaky virózy nejdříve nebral vážně a pracoval dál, pak už nedokázal vstát z postele. Skončil na jednotce intenzivní péče a umělé plicní ventilaci. Doma je poslední tři týdny.

„Na začátku ta prognóza byla špatná, že manžel nikdy nebude chodit, že nikdy nedokáže dýchat sám, ale manžel to zvládne udýchat,“ říká Mirka Kolbasovská.

Přes dílčí pokroky pan Kolbasovský potřebuje čtyřiadvacetihodinovou péči. Hodinu denně u něj stráví zdravotní sestra z tišnovské charity. Rodina platí ještě fyzioterapeutku. Paní Kolbasovská by ale na čtyři hodiny dvakrát týdně potřebovala pomoc další sestry, aby si nakoupila, vyřídila, co potřebuje, nebo odpočinula. Zatím ji hledá marně.

„Napřed mně bylo řečeno, že bude chodit pečovatelka, pak že zajíždí pouze do Tišnova a okolních vesnic. V Kuřimi sociální služby nemají vůbec nikoho a z Brna zase na Podlesí nikdo nezajíždí,“ popisuje Kolbasovská.

Sestry odcházejí do nemocnic

Sestry chybí mimo jiné kvůli nízkým platům. „Vzhledem k tomu, že nám pojišťovna nenavyšuje hodnotu proplácených výkonů a platy zdravotních sester za poslední roky stouply o víc než třetinu, nejsme schopni držet krok s nemocnicemi. A sestry nám odcházejí,“ vysvětluje zástupce ředitele pro rozvoj a kvalitu služeb z Diecézní charity Brno Michal Novotný.

Sestry tak denně navštíví mnoho pacientů. Třeba paní Lenka z tišnovské charity musí za den objet osm až deset pacientů.

Paní Kolbasovská je z péče vyčerpaná, zažila i čtyřicet hodin bez spánku, ale nevzdává se. „I kdyby ruce třeba úplně neprocvičil, a i kdyby zůstal na invalidním vozíku, pořád je to člověk, který může žít. Bylo a je to hrozně těžké, ale nikdy to nevzdám,“ říká Kolbasovská. Radost jí dělají manželovy pokroky a také chvíle na zahradě za domem. Věří, že ještě letos se tam podívá i s ním.

Rozdíl v platech

Zvýšení příspěvku na péči proběhne ve dvou vlnách. Od dubna budou lidé zcela odkázaní na cizí pomoc dostávat 19 200 korun na měsíc, o šest tisíc více než teď. V červenci stoupne dávka i u dospělých pacientů ve třetím stupni závislosti, a to skoro na třináct tisíc. Změnu provedou úřady práce automaticky.

Platy sester letos stouply stejně jako v předchozích letech. V nemocnicích berou v průměru něco přes 35 tisíc měsíčně. Domácí péči ale většinou obstarávají soukromníci nebo neziskové organizace, třeba v Charitě platí o deset tisíc míň. Zástupci pečovatelských služeb by měli tento týden znovu jednat s pojišťovnami o úhradách za výkony.

Bez domácí péče by museli do nemocnice

Práce sester, které se o pacienty starají doma, patří k těm fyzicky i psychicky nejnáročnějším. Do terénu vyjíždějí pravidelně za každého počasí. Například Marcela Dušková před padesáti lety začala jako zdravotní sestra u obvodního lékaře a už 25 let provozuje domácí péči v Litvínově a okolí.

Dvakrát týdně jezdí k Janu Kalendovi, který trpí těžkým onemocněním dýchacích cest. Dusí se a každý pohyb ho vyčerpává. „Pan Kalenda chodil nejdřív k praktikovi, ale je to zatěžující, tam jsou schody a to je problém,“ říká Dušková. Jeho stav se zhoršuje. Bez této pomoci by musel být v nemocnici nebo by často volal záchranku. V domácí péči v Litvínově pracuje deset lidí. Jen dopoledne ošetří zhruba pětačtyřicet pacientů, momentálně pečují až o 150 lidí.

Služby poskytují celý rok non-stop. S Marcelou Duškovou do terénu jezdí i její dcera, také zdravotní sestra. 

„Začínáme ráno odběry, injekce, léky. My se setkáme úplně se vším, ze všech odborností, ať je to interna, chirurgie, kožní, oční, ušní,“ popisuje Dušková. Podle smluvních podmínek s pojišťovnami nesmí omítnout žádného pacienta. Jenže i tady bojují s nedostatkem zdravotních sester a peněz.