Český rap začínal s vatičkou v lihu, dneska si chodí pro ceny

DJ Poeta se chystá vydat knihu, jakou by si sám rád přečetl. „Rozhodl jsem se, že do toho nebudu zapojovat akademiky a podobně. Baví mě, když někdo napíše svůj pohled a ideálně je to člověk, který u toho byl. Poslouchám rap zhruba pětadavacet let a nadšení mě neopustilo, takže jsem byl u strašně moc věcí. A to bych chtěl dostat do té knihy,“ plánuje.

Jižák místo New Yorku

Neznámý styl z černošských ghett, pro který je typický svižný spád slov doprovázený beatem, interpretovaly první tuzemské kapely svérázně. „V devadesátých letech, úplně na začátku, nevěděly, o čem rapují americké kapely, takže přicházely na zajímavé, až básnické útvary,“ upřesňuje Poeta.

Jeden z prvních československých průkopníků ještě z předrevolučních dob Lesík Hajdovský se inspiroval rýmy Grandmastera Flashe, které slyšel na vlnách západoněmeckého rozhlasu. V pražském paneláku složil český ekvivalent. Zatímco americký rapper vypovídal o New Yorku, Lesík Hajdovský a uskupení Manželé sdělovali své pocity z Jižního Města.

V omezených možnostech normalizace zkoušel doma tvořit netypické zvuky a hudební postupy. Třeba na sovětských elektronických klávesách. „Zjistil jsem, že když namočíte vatičku do lihu a přiblížíte ji ke kontaktům, tak je zvuk úplně jiný, udělá to takové glissando,“ prozradil třeba v roce 2008 v pořadu Retro.

Sídlištní kultura inspirovala k prvním textům o dekádu později i Oriona, jednoho ze zakladatelů kapely Peneři strýčka Homeboye, v níž se potkal třeba s Vladimirem 518. Jejich verze Jižáku je známější než ta původní. I PSH svoje nahrávky bastlili všelijak. „Neměli jsme žádné počítače, nic, nebo nějaké předpotopní Atari, kluk vedle z paneláku měl počítač, dělal trochu muziku, tak se to nahrávalo na kazety,“ vzpomíná.

Konec pohodičky

Rap se držel spíše v undergroundu, komerčního úspěchu dostáhla ale už v devadesátých letech třeba kapela Chaozz, televizní hitparáda Eso pouštěla jejich „pocit, že žijeme na Planetě opic“. Někteří pravověrní hiphopeři brali Chaozz jako zpronevěření se hiphoperské kultuře.

„Kolem roku 2000 zas nový boom, vycházely kompilace Lyrik Derby, spousta kapel se tímhle nakopla, naučila se vůbec, jak tvořit. To bylo období obrovského nadšení, v českém rapu vznikla taková pohodička,“ připomíná DJ Poeta.

Pohodu pak v roce 2005 narušil nástup Supercrooo a jejich deska Toxic Funk. „Pamatuju si na křest, což byla rozhodně velká událost, protože v rapu snad do té doby nikdy nebyly striptérky na pódiu,“ poznamenává Poeta. Důležitější pro českou rapovou scénu ale byla zmíněná nahrávka. „Deska Toxic Funk byla hodně tvrdá a scéna se změnila,“ nepochybuje autor knihy.

Dresy vs. džíny a košile

Potkávat se navíc začala stará garda s nastupující generací. „Dlouho tu panoval úzus, že starší kapely, třeba kolem Big Bossu, pořád tvrdily, že nikoho mladého nevidí, že tu nejsou žádné talenty. Ono to dlouhou dobu byla pravda,“ připouští.

„Ale mezitím si mladí udělali svoje scény, ať už Yzomandias, Blakkwood, nebo Ty Nikdy,“ vyjmenovává Poeta. Určitá generační soutěživost v tuzemském rapovém rybníčku podle něho byla znát, ale už zmizela. „Teď mi přijde, že všichni spolupracujou, a to je určitě ku prospěchu věci,“ nepochybuje.

Loni třeba DJ Wich, který začínal s Orionem a známý je rovněž mimo jiné z hiphopového dua s rapperem Indym, natočil desku s Pauliem Garandem. „Stará škola mě vychovala,“ netají se třiatřicetiletý rapper. „Začínal jsem na Chaozzu, PSH, pak začali do rapu dávat elektroniku, indie vlivy, nosit úzké džíny a košile, ne velké dresy. Tam jsme v podstatě našli svůj styl,“ popisuje, jak se od dob jeho vzorů proměnil i český rap.

Dostal se více i do mainstreamu, do playlistů rádií. Už od konce devadesátých let je součástí hudebních cen Anděl, které postupně přestaly žánrové sošky předávat odděleně. Tu poslední si v kategorii rap odnesl Yzomandias. A ceny Vinyla v posledním ročníku vyhlásily objevem jihlavské trio 58G. Za projektem stojí „rapující fotbalový záložník“ Tomáš Kučera alias TK27 a rappeři Doktor a Humla.