Recenze: Lidská samota, vesmír a Brad Pitt. Ad Astra hledá mezi hvězdami cestu do duše

Vydáme-li se vstříc tajům nekonečného vesmíru, budou nás pozemské problémy stále tížit, nebo na ně v prázdnotě zapomeneme? Tato otázka stojí v jádru nového filmu uznávaného režiséra Jamese Graye. Pro Brada Pitta, který ztvárnil hlavní úlohu, jde pouhý měsíc po premiéře Tenkrát v Hollywoodu o další výjimečný počin.

Téma člověka ztraceného ve vesmíru, doslovně nebo metaforicky, si v posledních letech osvojila mnohá hollywoodská studia. Ohledávala ji z hlediska možností filmového média (Gravitace, 2013), lidské existence (Interstellar, 2014), jako dobrodružství (Marťan, 2015) i životopis (První člověk, 2018). Věčnou inspirací pak zůstává 2001: Vesmírná odysea (1968), která díky umění režiséra Stanleyho Kubricka a spisovatele Arthura C. Clarkea navždy změnila způsob, jak pohlížíme na vědeckofantastické filmy.

Její odkaz přirozeně vnímá i James Gray s filmem Ad Astra (v překladu „Ke hvězdám“). Letmým pohledem má z výše uvedených snímků nejblíže k Interstellaru Christophera Nolana. Oba opusy se zabývají meziplanetárním cestováním, zpřetrhanými rodinnými vazbami, vlivem samoty na lidskou mysl a oba představují odvážného a chybujícího mužského hrdinu.

Ad Astra i Interstellar také shodně snímal Hoyte van Hoytema, jeden z nejžádanějších kameramanů současnosti. Grayův film ale v žádném smyslu neopakuje již viděné. Ve vesmíru hledá odpovědi na zcela jiné otázky. Je to pro něj výsostně psychologické téma.

Záhada za rudou planetou

Hned v první scéně filmu přihlížíme globální katastrofě. Zemi zasáhl výboj energie, který málem usmrtil i majora Roye McBridea (Brad Pitt). Ten je posléze přizván k utajené schůzi, kde je konfrontován s šokujícím zjištěním. Vinu za tragické události možná nese jeho otec (Tommy Lee Jones), který před lety zmizel u orbity planety Neptun. Roy se má pod vládním dohledem dopravit na Mars a pokusit se s otcem navázat spojení.

Režisér Gray jako vypravěč s ničím neotálí. Po Royově brífinku následuje start mise a film se od tohoto momentu bez velkých odboček řítí k cíli. Ústřední pro nás zůstává mystérium Royova otce a otázka, zda jsou energetické pulsy skutečně jeho dílem.

Cesta Sluneční soustavou ale přináší mnoho jiných záhad, bez jejichž rozluštění celé situaci neporozumíme. Jaká je role plukovníka Pruitta (Donald Sutherland), jenž dostal za úkol hrdinu doprovázet? Co obsahuje neznámý flashdisk? Jaký je význam zachyceného tísňového signálu? Gray se drží metody velmi pozvolného dávkování informací, odmítá nás odpověďmi jakkoli zavalit. Jeho velkým nadáním je umění načasování – pravidelně nachází ideální chvíle, kdy stav věcí odhalí a skvěle tím podněcuje náš zájem.

Průlet osobním kosmem

Během Royovy pouti se nám otvírá fascinující svět blízké budoucnosti. Gray se přítomností moderních technologií nijak neopájí a většinu ukazuje s chladnou samozřejmostí. Upomíná tím na jeden z nejvyzdvihovanějších rysů Vesmírné odysey. Přesto před divákem načrtává precizně promyšlenou vizi. Architektura prostředí, které si můžeme všimnout na pozadí hlavního dění, například účinně zpravuje o třídní společnosti na Měsíci a různorodých technologiích, kterými disponuje.

Brad Pitt ve filmu Ad Astra
Zdroj: CinemArt

Mnohovrstevnatý svět vyprávění též slouží jako způsob, jakým pronikáme do Rayova nitra. Podstatný je hlavně všudypřítomný systém psychologických vyšetření, která musí každý astronaut pravidelně absolvovat. Na základě odpovědí a měření srdečního tepu může být jeho cesta schválena nebo zamítnuta. Protagonista je tak nucen své pocity verbalizovat, stopáží ale provází i jeho vnitřní monolog, který ukazuje, kolik nejistot v sobě přesto skrývá. Při troše zjednodušení Ad Astra sděluje, že neklid našeho podvědomí nezachytí ani nejpřesnější přístroje.

Málokterý sci-fi film s podobným rozměrem nachází zálibu v nitru hrdiny tak jako Ad Astra. Obvykle dostává výrazně větší prostor nekonečný vesmír, mimozemské civilizace anebo motiv technologického pokroku, například umělé inteligence. Postavy jsou pak často spíše zhmotněním obecných lidských vlastností.

Gray se spoluscenáristou Ethanem Grossem ale volí jiný přístup. Vystihuje jej citát, který režisér zahlédl na blíže neurčené výstavě a který sdílel po premiéře na festivalu v Benátkách: „Dějiny a mýty mají vždy počátek v mikrokosmu osobního.“ Na záměr sjednotit kosmos a vrcholně intimní příběh poukazuje už první záběr filmu. V něm odražené sluneční paprsky vstupují do konstelace s planetami naší soustavy, nápadně ale také připomínají lidské oko i legendární hvězdné dítě ze závěru Vesmírné odysey. V nezměrném se zrcadlí malé a zase naopak.

Osobitá vize

Psychologická drobnokresba Roye má základ v jeho vztahu k otci, na přirozeném respektu a odstupu, který autoritativní figura v synovi vzbuzuje. Gray se jako režisér a amatérský psycholog zdařile vyhýbá vypravěčským klišé i prvoplánově freudiánskému rozměru tématu. Jde právě o zásluhu umírněné rétoriky scénáře, která souzní s Pittovým minimalistickým herectvím, že v posledním aktu motivace postav i vysvětlení záhad dojde k jasnému a uspokojivému závěru.

Předpokládá se, že film v amerických i světových kinech čeká finanční neúspěch, jenž režiséra bohužel doprovází dlouhodobě. Doufejme, že se tomu tak nestane, neboť ani vysoký rozpočet očividně Grayovi nebrání v tvorbě osobních a podnětných vizí, které nejsou o nic méně troufalé než předchozí The Immigrant (2013) či Ztracené město Z (2016). Možná máme co dočinění s novodobou sci-fi klasikou, to ale napoví až další léta.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 13 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 16 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...