Recenze: Výstava mimo kontrolu. Mark Rothko zve přímo do obrazu

Vídeňské Kunsthistorisches Museum vystavuje až do konce června reprezentativní kolekci klasika amerického malířství 20. století Marka Rothka. Umělce, jehož díla přinášejí nejen mimořádný estetický zážitek, ale zároveň nesou hluboké duchovní poselství.

Jakkoli to může znít klišovitě, obecně či nadneseně, je tomu skutečně tak, byť Rothko sám se poskytování nějakých návodů vyhýbal: „Pokud lidé hledají nějaké náboženské zkušenosti, najdou je tam. Pokud hledají profánní zkušenosti, také je tam najdou. Já se ale nestavím ani na jednu stranu,“ řekl. A taková byla jeho malba po celou jeho velice plodnou dráhu, vyznačující se neustálým hledáním a posouváním vlastních výrazových prostředků – zkrátka, proměňujícím se viděním. 

Od v podstatě figurální tvorby se přes osobitou mutaci surrealismu dostal až k abstraktní malbě, v níž dosáhl naprostého mistrovství. Vídeňská výstava přitom přibližuje všechny Rothkovy etapy s dostatečnou hloubkou a současně potřebným nadhledem.

Útěk do Spojených států

Možná by byl na místě krátký životopisný exkurs – umělec se narodil v roce 1903 v lotyšském Dvinsku jako Markus Jakovlevič Rothkowitz, v roce 1913 ovšem celá rodina ze strachu před židovskými pogromy emigrovala do USA. Již s novým jménem se Rothko začal věnovat umění, zcela bez prostředků odešel v roce 1923 do New Yorku, kde záhy vplynul do okruhu místní avantgardy – a jejím protagonistou zůstal až do smrti v roce 1970.

Mark Rothko, 1960
Zdroj: Kunsthistorisches Museum Wien/2019/© 2005 Kate Rothko Prizel & Christopher Rothko/Bildrecht Wien

Právě v New Yorku se setkal s důležitými uměleckými osobnostmi, malíři Clyffordem Stillem, Arshilem Gorkym či Jacksonem Pollockem, později řazenými do okruhu abstraktního expresionismu. Počátkem čtyřicátých let se též stýkal s evropskými exulanty, mimo jiné s okruhem surrealistů kolem André Bretona, i to mělo – byť časově omezený a oproštěný od nějaké rigidity – vliv na jeho tvorbu.

Ovšem, a vídeňská výstava to potvrzuje, bylo by zavádějící myslet si, že Rothko byl nějak odstřižený od minulých epoch – naopak, velice si vážil Rembrandta či Vermeera, dokonce se jejich díly inspiroval, při cestách do Evropy obdivoval malby Fra Angelica, Michelangela, po návštěvě Pompejí Rothko tvrdil, že se tam „sám poznal“, fascinovaly jej středověké nástěnné malby, přičemž podněty z poznávání starých mistrů zpracovával ještě dlouhá léta, i v dílech vytvořených koncem 60. let.

Od figury k živé barvě

Podívejme se alespoň krátce na Rothkův umělecký vývoj: zpočátku tvořil figurativní plátna, charakteristická dramatičností pojetí, jako třeba olej Koupající se (1933), přičemž robustní malba tří nahých žen prokazuje zcela osobité pojetí. Stejně je tomu v Portrétu Mary (1938), kde zároveň cítíme vermeerovskou inspiraci. Stejně tak Autoportrét (1936) prozrazuje již zralého tvůrce.

Rothko poté, koncem 30. let, maloval řadu olejů z podzemní dráhy, kdy nekladl ani tak důraz na věrné zobrazení, ale spíše na zachycení melancholie, osamocení, odcizení, k čemuž přispívala i deformovaná perspektiva a spíše maskovité pojetí tváří. Již bylo zmíněno setkání se surrealisty, velice zajímavý je například obraz Pokoj v Karnaku (1946), v němž se prolíná surrealistická inspirace s mytologickými prvky, zároveň vidíme vliv nástěnné malby.

A jedno je dobré připomenout: napsal-li Rothko v roce 1947, že „na své obrazy myslím jako na dramata a tvary na obrazech jsou herci,“ bylo to velice výstižné. Vždy totiž na Rothkových olejích cítíme střet, či spíše kontakt, ale v různé míře razance.

Tyto obrazy byly zároveň posledními figurativními obrazy, lze-li je tak ovšem vůbec označit, a Rothko se postupně přesouvá k abstrakci – tato přechodová fáze je krásně vidět na oleji No. 2 (1947). Od té doby maloval pouze díla, jimiž se proslavil, díla velkých rozměrů, se zdánlivě monochromními pravoúhelníky. Používal přitom podmalby, spodní vrstvy tak různě prostupovaly novějšími, plátna jakoby pulsovala vnitřním životem, dýchala. 

Obrazy mimo kontrolu

K velikosti svých pláten napsal: „Uvědomuji si, že historicky bylo funkcí velkých obrazů zachytit něco grandiózního a pompézního. Já je ale maluji proto, že chci být velice intimní a lidský. Namalovat malý obraz totiž znamená postavit se mimo vaši zkušenost, jako dívat se na ni zmenšujícím sklem. Ovšem když malujete větší obrazy, jste v nich. Je to něco, co nemáte pod kontrolou.“ A právě tato ztráta vědomé kontroly je pro Rothkovu malbu charakteristická, stačí se podívat na jeho obrazy zblízka.

Rothko chtěl, aby si je tak lidé prohlíželi, aby se prolnuli s čímsi neznámým, transcendentním. Ovšem ne nutně náboženským, jak upozornil úvodní citát. Krásně je to cítit v „Rothkově kapli“ v texaském Houstonu otevřené v roce 1971 a osazené jeho obrazy – mimochodem, americký minimalista Morton Feldman pro tuto kapli a jako poctu příteli napsal stejnojmennou, duchovně procítěnou skladbu.

A přesto, ba snad právě proto, z Rothkových pláten – některá byla skutečně velkých rozměrů, ve Vídni jsou k vidění formáty zhruba 250 x 200 cm, ale i 460 x 270 – sálala energie, teplo, duchovno, jak kdo chce.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřel herec Vincent Pastore, známý ze seriálu Rodina Sopránů

Ve věku 80 let zemřel americký herec Vincent Pastore, známý především jako představitel mafiánů a gangsterů. Nejvíce se proslavil rolí Salvatora „Big Pussy“ Bonpensiera v seriálu Rodina Sopránů. O úmrtí umělce informovala agentura AP.
včera v 01:38

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
1. 8. 2026

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
1. 8. 2026

Noc na Karlštejně a postel na safari. Horko posiluje nocturismus

Usnout ve venkovní posteli pod hvězdným nebem v Africe. Prohlédnout si Karlštejn po setmění. Nebo se procházet v chladnoucích římských uličkách. Vzestup takzvaného nocturismu pokračuje. Lidé při svých cestách na dovolenou nebo za kulturními zážitky totiž stále častěji prchají před spalujícím denním žárem a odsouvají své aktivity na večerní a noční hodiny.
31. 7. 2026

K-popoví idolové BTS nestojí o ceny Grammy, vadí jim asijská škatulka

Jedna z celosvětově nejpopulárnějších kapel korejského popu (K-popu) BTS stáhla svou hudbu z příštích amerických cen Grammy. Vyjadřuje tak nesouhlas s tím, že pořadatelé v šedesátém devátém ročníku zavedli novou kategorii pro nejlepší asijský pop. Podle BTS tak asijské popové umělce vyčlenili. Grammy naopak argumentují snahou dát stále oblíbenějšímu žánru prostor, jaký si zaslouží.
31. 7. 2026

Dovolená v Českém ráji nedopadne podle představ

Chtěli exotiku u moře, nakonec tráví léto v kempu a ve stanu. Předobrazem hlavních hrdinů nové komedie Dovolená v Českém ráji jsou tuzemské rodiny na prázdninových cestách. Film od režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského, koprodukovaný ČT, hrají od čtvrtka tuzemská kina.
31. 7. 2026

Cizinci se učí češtinu kvůli životu v tuzemsku, kultuře i návratu ke kořenům

Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
30. 7. 2026

VideoFilmové premiéry: Spider-Man, František Skála či Dovolená v Českém ráji

V nové kapitole filmového Spider-Mana s podtitulem Zbrusu nový den zasvětil Peter Parker svůj život ochraně New Yorku na plný úvazek. V hlavní roli se opět představuje Tom Holland. Dalším zahraničním počinem je německo-maďarsko-francouzská koprodukce Tichá přítelkyně. Podmanivá meditace pojednává o vztahu člověka k přírodě, času a smyslu lidské existence. Českou kinematografii zastupuje komedie Dovolená v Českém ráji, v níž se manželé vydají na prázdniny s cílem zachránit svůj vztah. V hlavních rolích účinkují Tomáš Jeřábek a Magdaléna Borová. A do kin vstupuje také dokument Veřejný prostor Františka Skály zachycující jednu z nejvýraznějších osobností současného českého výtvarného umění.
30. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.