S Kinterou končí legrace. V Praze i Birminghamu vystavuje spontánní čurbes v gigantické síti

Kintera svou dosud nejrozsáhlejší přehlídku v Británii nazval Konec legrace, the Guardian ji zařadil do top kulturních událostí letošního podzimu. Instalaci uznávaný výtvarník kvůli protikoronavirovým omezením připravoval na dálku. Pro něj typicky ji pojal jako řízený chaos, který v návštěvníkovi vzbuzuje dojem, že právě vstoupil do umělcova ateliéru.

„Baví mě ukazovat podhoubí. Nejen spontánní čurbes ateliéru, ale i ilustrovat myšlení, které provází tvorbu,“ vysvětluje. Repliku uměleckého zákulisí vytvořil také pro českou výstavu s názvem Neuropolis. Staví na kontrastu dílny, kde nápady vznikají, a tradiční prezentace hotových exponátů. 

Jeho Neuropolis vychází z myšlenek teoretického fyzika Geoffreye Westa. Od něj převzal výraz urbanocén označující epochu, v níž se populace masivně přelévá do měst stále více připomínajících jeden velký superorganismus. „Každé tři měsíce přibývá rozloha městské aglomerace o velikosti New Yorku a to ve své práci reflektuju,“ podotýká Kintera.

Jsme součást systému

Městskou krajinu ukazuje jako detailně strukturovanou gigantickou síť přívodů, komunikací a data center. Některá propojení jsou podle něho zřetelně viditelná, ale probíhají také skrytě, v podzemí a stěnách budov, přičemž nejmenší části systému se od těch velkých zas tolik neliší.

„Fascinuje mě změna a záměna měřítek, kdy něco velmi malé, propracované a pečlivě vynalezené připomíná něco velké, rovněž dobře promyšlené a architekty a developery prosazené a stavebníky postavené. Mikro a makro se prolíná, co je nahoře, je i dole, co je malé, je i velké, a malé je ve velkém a velké je v malém. A mezi tím běhají myriády mravenců neboli my lidé, s celou škálou svých osobních tužeb, postojů, pocitů a problémů,“ říká Kintera.

V pražské galerii bude možné do jeho Neuropole vstoupit do 17. listopadu. Konec legrace v Británii potrvá o pět dní déle.