Írán nemá dlouhodobou kapacitu na to, aby se ubránil a vyhrál, nicméně může způsobit rozsáhlé škody, míní expertka na Blízký východ Lenka Martínková. Podle ní není otázkou, zda režim padne, ale kdy. Poukázala na vnitřní nestabilitu v důsledku mimo jiné rozsáhlých protestů i situace v regionu. Za oslabený považuje íránský režim také analytik Vlastislav Bříza. Režim se dle něj možná udrží, ale bude ochotnější dosáhnout kompromisu ohledně jaderné dohody.
„Vyjednávání byla zdržovací taktika, poslední šance pro něco podobného, co (americký prezident) Donald Trump udělal ve Venezuele, že nabídne nějaký způsob, jak si ten režim může udržet tvář a rozumně předat vládu, vliv nad tou zemí,“ uvedla Martínková.
Útok na Írán se dal podle ní očekávat, jelikož Teherán je specifický strukturou svého režimu. „Írán nefunguje stejný stylem, jakým je prezident Trump zvyklý jednat s autoritáři. Íránský režim není postaven pouze na jednom člověku, ačkoli se to tak zdá a zvenčí to může vypadat. (...) Je hodně vojensky zaměřený a největší exekutivní sílu v něm mají revoluční gardy, které nemají způsob jak se vzdát, aniž by na tom netratily,“ podotkla expertka na Blízký východ.
Martínková i Bříza míní, že režim v Teheránu je v současné době oslabený. „Oni si jsou vědomi toho že v rámci té vnitřní nestability probíhajících protestů nemají vnitřní podporu, nemají stabilní situaci uvnitř ani zvenku,“ sdělila Martínková. Írán je také obklopen nepřáteli a jeho spojenci jsou relativně daleko, podotkla. Bříza jako další faktor oslabující Teherán zmínil loňské izraelské údery.
Nespokojenost se týká většiny obyvatelstva, míní Hladík
Na vnitřní nestabilitu Íránu poukázal také ředitel odboru ministerstva zahraničí Blízkého východu a severní Afriky Petr Hladík. Upozornil na skutečnost, že protesty, které v Íránu začaly 28. prosince, se netýkaly jen „městské inteligence“, kde je opozice tradiční, ale všech provincií země. To podle něj naznačuje, že nespokojenost se týká většiny obyvatelstva.
Její příčinou přitom není pouze nespokojenost s vládou režimu, ale do velké míry se špatnou ekonomickou situací v zemi. „Jde tady o zcela obyčejný život Íránců, kteří chtějí mít dostatek potravin, chtějí cestovat do zahraničí, normálně fungovat, a to je to, co jim íránský režim nebyl schopen zabezpečit,“ řekl Hladík.
V současné době je podle Hladíka příliš brzy na to odhadnout, jestli útok USA a Izraele povede ke změně režimu. „V první řadě jde především o eliminaci jaderného programu a omezení balistického programu,“ poznamenal. Případné další změny uvnitř samotné íránské vlády by považoval za pozitivní vývoj. „Viděli jsme, jak se íránský režim choval ke svému vlastnímu obyvatelstvu, a také vnímáme jeho destabilizující roli v okolí,“ uvedl Hladík.
Martínková sdělila, že otázkou není, jestli íránský režim padne, ale kdy. Podle ní nemá dlouhodobě kapacitu na to, aby se ubránil a udržel se u moci. Může ale mezitím způsobit rozsáhlé škody. „Když (íránský režim) povolá všechny kapacity, které má, i ze zahraničí, tak může způsobit velmi velké problémy, škody, mnoho civilních obětí a různé výkřiky – teroristické útoky, kybernetické útoky. (...) Nemůže vyhrát klasickou válku, klasický konflikt, na to kapacitu nemá. Má kapacitu na to, aby to co nejdéle zdržoval a způsobil co nejvíce škod. Je to zraněné zvíře zahnané do kouta,“ říká Martínková.
Otázkou je, kdy v Íránu převezmou kontrolou civilisté, říká Martínková
Je podle ní otázkou, za jak dlouho bude obyvatelstvo v pozici, kdy bude moci převzít kontrolu na situací v zemi. To také považuje za cíl USA. Ty podle expertky nechtějí americké vojáky na íránské půdě. „Cílem je oslabit režim a oslabit jeho vojenskou kapacitu v tuhle chvíli natolik, aby civilní obyvatelstvo mohlo převzít vládu a ten převrat svým způsobem dokonat,“ sdělila odbornice.
Převzetí vlády demokratickým hnutím by Bříza považoval za ideální scénář. Pravděpodobnost ale podle analytika není příliš vysoká. Další alternativou podle Břízy je, že by vládu mohl převzít bývalý korunní princ Rezá Pahlaví, který žije v americkém exilu. Jeho podpora v íránské společnosti ale není taková, jak to vypadá například ze západních metropolí, míní.
Poslední variantou, která je podle Břízy nejpravděpodobnější, je, že se moci chopí mocenské struktury typu revolučních gard, tedy že by začala zemi ovládat vojenská diktatura nebo polodiktatura. „Otázka je, jestli je to pro svět přijatelnější, protože ta by ve své podstatě mohla být ještě tvrdší a nejevit žádnou ochotu jednat s vnějším světem o jaderném programu, než tomu je teď,“ uvedl Bříza.
