Japonsko nově umožňuje rozvedeným rodičům dosáhnout společné péče o děti – jde o největší právní změnu v této oblasti za sto let, která vyvolala v zemi smíšené reakce. Kritici dosavadní praxe, tedy výhradní péče, argumentovali psychickou újmou i častými únosy dětí. Podle průzkumu z roku 2021 třetina dětí úplně ztratí kontakt s druhým rodičem, napsal list The Guardian. Odpůrci změn se obávají, že stát nedokáže ochránit oběti zneužívání.
Novela občanského zákoníku vstoupila v platnost začátkem letošního dubna poté, co ji v roce 2024 schválil japonský parlament. Změna přichází v důsledku tlaku ze strany kritiků, kteří upozorňovali na psychickou újmu způsobenou přetahováním o potomky a následným odstřižením jednoho z rodičů, většinou otce.
Nový zákon teď vyzývá rodiče, aby respektovali postoje ostatních a spolupracovali „v nejlepším zájmu svého dítěte“, píše deník Guardian.
Podle japonských úřadů skončilo v roce 2024 rozvodem přibližně 38,5 procenta manželství. Ženám zůstaly děti v péči ve více než 86 procentech případů. Celkem bylo v Japonsku více než 164 tisíc dětí mladších 18 let, jejichž rodiče se rozvedli a které toho roku ovlivnily dohody o péči, upozorňuje server BBC News.
Odříznutý rodič
Dříve se rozvádějící páry v Japonsku mohly mezi sebou dohodnout ohledně péče o dítě, ale když to řešil soud, péče mohla být svěřena pouze jednomu z rodičů, popisuje BBC.
Nový zákon uznává, že děti mohou často těžit z udržování vztahů s oběma rodiči a zároveň pomáhá rovnoměrněji rozdělit rodičovskou odpovědnost. Největší změna rodinného práva za dekády nabízí určitou naději lidem, kteří mají pocit, že byli od svých dětí odříznuti.
To je i případ Johna Denga, jenž pochází z Hongkongu a přestěhoval se do Japonska, kde se stal otcem osmiletého syna a desetileté dcery. Jeho manželství se ale rozpadlo a bývalá partnerka mu bez varování odebrala děti. „Cítil jsem se bezmocný – smutný a zároveň naštvaný na systém, který to dovoluje. Znamenají pro mě celý svět,“ řekl BBC Deng.
Jeho příběh přitom není v zemi vycházejícího slunce ničím výjimečným. Rozvod v Japonsku po celá desetiletí často znamenal, že dítě zcela ztratilo kontakt s jedním z rodičů. V podobných případech byla péče o dítě obvykle svěřena tomu rodiči, který s dětmi odešel jako první.
Podle starého systému výhradní péče totiž měl po rozchodu právní odpovědnost pouze jeden z rodičů. To znamenalo, že bez ohledu na dosavadní vztah k dítěti mohl být druhý rodič nucen zcela zmizet z jeho života – pokud mu tedy rodič, který měl dítě v péči, neumožnil přístup, popisuje předchozí praxi britský server.
Japonci, kteří se rozvedli podle starého systému, mají nyní nárok na přezkoumání dohody o svěření dětí do péče rodinným soudem. Novela občanského zákoníku rovněž nařizuje placení výživného na dítě po rozvodu, což umožňuje rodiči žijícímu s dítětem požadovat od svého bývalého manžela či manželky měsíčně v přepočtu asi 2600 korun. Úřady částku považují za „nezbytné minimum“.
Mezinárodní standard
„Jsem si stoprocentně jistý, že je to dobrá změna pro naši společnost, zejména pro děti. Pro ty, kteří už si spolu vycházejí vstříc a dokáží společně rozhodovat, je velmi dobré mít možnost zvolit si společnou péči. Myslím, že je to velký krok vpřed,“ komentoval novelu pro BBC japonský advokát Seija Sató.
Před schválením zákona parlamentem v roce 2024 bylo Japonsko jedinou zemí G7, která neuznávala právní koncept sdílené péče. „Vždycky mě šokovalo, že pokaždé, když mluvím s právníky v USA a Velké Británii, říkají, že nejde o výhru nebo prohru. Jde jen o nejlepší zájem dětí,“ poznamenal právník.
Změna přichází v době, kdy Japonsko čelí klesající porodnosti a rychle stárnoucí populaci. Demografický trend zesílil volání po tom, aby vláda lépe podporovala rodiny a snižovala finanční zátěž pro samoživitele.
Obavy z nedostatečné ochrany
Nová legislativa sice Japonsko více sbližuje se západním světem, ale zároveň vyvolává vážné obavy. Kritici varují, že společná péče by mohla oběti a přeživší domácího násilí a zneužívání vystavit většímu nebezpečí nebo je donutit k pokračování či obnovení kontaktu s násilnickými partnery.
Některé rodiny proto vnímají změny silně negativně. Nyní osmnáctiletý Taro Suzuki uvedl, že sledovat, jak jeho otec matku roky zneužívá, jej traumatizovalo. „Přál bych si, abych na tomto světě neexistoval. Dokonce si přeji, aby se moji rodiče nikdy nepotkali a abych se nikdy nenarodil,“ řekl BBC mladý Japonec. „Opravdu si myslím, že tento zákon by neměl existovat,“ dodal.
Jeho matka popsala, jak ji partner škrtil a tahal za vlasy. „Je to opravdu děsivé. Když jsem dostala výhradní péči, říkala jsem si, že odteď už to bude v pořádku, ale teď existuje možnost, že bychom mohli být svázáni dohromady,“ podotkla žena, která má s dotyčným ještě patnáctiletou dceru a nyní má strach z budoucnosti.
Soudy budou podle ní vyžadovat pádné důkazy fyzického týrání, přičemž řada pachatelů, jako její manžel, si může dávat pozor, aby po sobě nezanechala stopy.
Lidé jako Deng ale doufají, že jim nový zákon umožní být opět součástí každodenního života svých dětí. „Skutečnost, že tu se mnou nejsou fyzicky, mě prostě rmoutí. Je to něco, s čím by se žádný rodič neměl potýkat,“ prohlásil otec dvou dětí.
Dosavadní praxe budila kritiku na domácí i mezinárodní půdě. Často docházelo k únosům dětí rodiči, kteří k nim měli zapovězený přístup. Řada obvinění se týkala párů, kde byl jeden z manželů cizinec.
Během tokijské olympiády v roce 2021 zahájil francouzský otec žijící v Japonsku hladovku, aby upozornil na údajný únos svých dětí svou bývalou manželkou. V roce 2023 pak tchajwanský exmanžel obvinil japonskou hvězdu stolního tenisu Ai Fukuharaovou z únosu jejich syna. Uvedl, že s ním přerušila kontakt a odmítla syna přivést zpět na Tchaj-wan. Později se dvojice dohodla na vyrovnání, zmiňuje BBC.
