Meloniové balancování mezi EU a USA čeká zkouška v Bílém domě

Meloniová je první zástupkyní evropské země, která se setká s Trumpem od chvíle, kdy oznámil na zboží z EU uvalení 20procentních cel, jejichž platnost následně odložil, ale nechal v platnosti 10procentní tarify. Vzhledem k přátelským vztahům Meloniové s prezidentem a několika představiteli jeho administrativy mohla Evropa těžko vybrat lepšího politika nebo političku k jednání, míní server Politico.

„To, že s (Trumpem) bude Meloniová jednat a že s ním bude probírat i situaci okolo cel a okolo obchodní války jako takové, je důležité. Může to být jeden díl skládačky v rámci širšího jednání, o které se snaží Evropská unie,“ přiblížil výkonný ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Martin Vokálek.

„Osobně si myslím, že i ona si uvědomuje, že jednání s Trumpem a s jeho administrativou je v této chvíli velmi složité. To, co administrativa Donalda Trumpa a sám Trump předvádí, je extrémně nepředvídatelné,“ upozornil.

Sympatie nestačí

Pokud Meloniová bude chtít Trumpa přesvědčit, tak přistoupí na obchodování s USA podle jeho podmínek, míní Politico. Na to se italská vláda již připravuje, ministr zahraničí Antonio Tajani například minulý týden prohlásil, že nejlepší exportní strategií pro Itálii „je více nakupovat ve Spojených státech, především plyn, a více investovat ve Spojených státech“. Trump již dříve vyzval EU, aby nakupovala více amerického plynu.

Politico upozornilo, že ani vřelé vztahy s Trumpem nezaručují výsledky. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu – další pravicový vůdce, s nímž Trump dobře vychází – během osobní návštěvy v Bílém domě nedokázal prezidenta přesvědčit, aby snížil cla vůči Jeruzalému.

Místo toho Netanjahu po schůzce slíbil, že vymaže obchodní deficit své země se Spojenými státy, i když Trump mu na oplátku nic nenabídl.

Most Meloniová

V posledních několika měsících se Meloniová pečlivě stavěla do pozice Trumpova nejbližšího spojence v hlavním proudu evropské politiky. Prezentovala se jako „most“ mezi novou americkou administrativou a Evropou.

Meloniová byla jedinou vysoce postavenou političkou velkého unijního státu, která byla pozvána na Trumpovu lednovou inauguraci. Následně ho v témže měsíci navštívila v jeho floridském sídle Mar-a-Lago, kde o ní Trump hovořil jako o „fantastické ženě“, která „skutečně vzala Evropu útokem“, připomněl server The Foreign Policy.

Po schůzce v Mar-a-Lago Meloniová sdělila, že společnost SpaceX vlivného amerického podnikatele Elona Muska se přiblížila převzetí zajišťování bezpečné telekomunikace pro italskou vládu. Americký viceprezident JD Vance se v druhé polovině dubna chystá navštívit Itálii. Bude to jeho třetí cesta na kontinent v nové funkci, upozornila agentura Bloomberg.

V konkurenci jaderných velmocí

S rostoucím napětím mezi Evropou a USA však Meloniová balancuje mezi svou ideologickou náklonností k Trumpovi a potřebou Itálie posílit bezpečnost a ekonomiku kontinentu, napsal server The New York Times.

Není jasné, zda Trump, který vůči Evropě podnikl razantní kroky, stojí o prostředníka, kterým se Meloniová snaží být. Navíc představitelé Velké Británie a Francie, které jako jaderné mocnosti převyšují Itálii, se sami snaží sehrát roli spojky mezi Evropou a Bílým domem.

Každá nová krize mezi EU a USA – kvůli možné mírové dohodě s Ruskem, kvůli NATO, kvůli clům – podle analytiků dále podtrhuje slábnoucí pozici Meloniové. „Chytře se nestaví ani na jednu stranu, dokud k tomu není donucena. Doufá, že k tomu nikdy donucena nebude,“ řekl vedoucí katedry politologie na Univerzitě Luiss Guido Carli v Římě Giovanni Orsina.

Před Trumpovým vítězstvím udržovala Meloniová úzké vztahy s administrativou bývalého amerického prezidenta Joea Bidena. Při setkáních s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským vyjádřila neochvějnou podporu západním sankcím vůči Rusku a vojenské pomoci Ukrajině. V listopadu 2024 prohlásila, že Itálie nikdy neustoupí od své podpory Ukrajině.

Začátkem března po roztržce mezi Trumpem a Zelenským v Oválné pracovně se však Meloniová nepřipojila k ostatním evropských lídrům v podpoře ukrajinského prezidenta. Místo toho vyzvala k uspořádání americko-evropského summitu. „Je velmi, velmi důležité, abychom se vyhnuli riziku, že se Západ kvůli Ukrajině rozdělí,“ řekla tehdy.

Doma za hranou, v Evropě v mainstreamu

Meloniová se během své politické kariéry posunula od lídryně pravicové strany s poválečnými neofašistickými kořeny více do středu ke konzervativním postojům. Změna nastala především v zahraniční politice poté, co se stala premiérkou. Její kariéra se stala symbolem toho, jak se populistická pravice může po nástupu k moci stát fungující vládní silou.

Meloniová našla balanc mezi unijním a domácím vystupováním. Na domácí scéně může jít za hranu běžnějšího evropského mainstreamu, ale v rámci Evropské unie Meloniová vystupuje jako premiérka, která se snaží najít kompromis, míní Vokálek.

Meloniová dlouhodobě vystupovala jako kritička Evropské unie, kterou dříve pranýřovala za vměšování do národních záležitostí a podkopávání národní identity, ale později se snažila své unijní spojence ujistit, že nebude v rámci EU působit jako destabilizující síla.

„V rámci evropské integrace a spolupráce s dalšími evropskými partnery má Meloniová úplně jiné vystupování, než má třeba slovenský premiér Robert Fico,“ přiblížil Vokálek.

Významným úspěchem pro ni bylo získání podpory předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové při boji proti nelegální migraci ze severní Afriky do Itálie. Řím před dvěma lety od EK získal finanční podporu pro Tunisko výměnou za to, že severoafrická země bude provádět účinnější kontrolu svého pobřeží.

Podle Vokálka frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR), ve které působí strana italské premiérky Bratři Itálie nebo česká ODS, v Evropském parlamentu pomohlo, že vznikla pravicově populistická skupina Patrioté pro Evropu. Vedle ní je podle Vokálka ECR vnímaná mainstreamovou koalicí jako potenciální partner.