Moskevské metro „darovalo“ cestujícím repliku reliéfu se Stalinem

„První dárky cestujícím od moskevského metra, které slaví devadesátiny!“ komentoval instalaci repliky na sociální síti Telegram moskevský dopravní podnik.

Dílo odhalili nedlouho po oslavách vítězství ve druhé světové válce, které si Rusové připomínají 9. května, a zároveň k devadesátému výročí moskevského metra, které bylo otevřeno za Stalinovy vlády. První linka metra v ruské metropoli začala fungovat 15. května 1935.

Z reliéfu vystupuje v životní velikosti Stalin, který stojí na Rudém náměstí obklopen sovětskými dělníky, kolchozníky a dětmi s květinami. Na pozadí je vidět profil vůdce bolševické revoluce a zakladatele Sovětského svazu Vladimira Iljiče Lenina.

Ve spodní části jsou pak vyobrazení Petrohradu (Leningradu), Volgogradu (Stalingradu), Sevastopolu a Oděsy, tedy čtyř měst, kterým diktátor na konci války udělil titul Město-hrdina.

Stalin v metru

Původní dílo neslo název „Vděčnost lidu vůdci a veliteli“ nebo „Stalin a mládež“ a v moskevské podzemce stálo od roku 1950, kdy byla otevřena celá stanice Taganskaja.

V této dekádě byla v moskevském metru odkazů na Stalina celá řada, ať už jde o názvy stanic – například Stalinská či Stalinův závod – básně oslavující diktátora či jeho další sochy a vyobrazení, popsal exilový ruský web Meduza.

Většinu z několika tisíc Stalinových pomníků po celém někdejším Sovětském svazu i odkazy v moskevském metru úřady odstranily poté, co diktátorův nástupce Nikita Chruščov přednesl v roce 1956 svou zprávu o „kultu osobnosti“. 

Na konci padesátých let tak byl Stalin z reliéfu ve stanici Taganskaja odstraněn a nahrazen buď sovětskými státními znaky, či portrétem Lenina, píše s odkazem na textové popisy Meduza. Příslušnou fotografii se podle ní dohledat nepodařilo.

Dílo se pak nově jmenovalo „Vítězný pozdrav na Rudém náměstí,“ než bylo v roce 1966 úplně odstraněno kvůli budování přestupu mezi dvěma linkami metra.

Jedna noha kratší než druhá

Autoři repliky pracovali podle médií s archivními záběry, neboť originál se pravděpodobně nedochoval. Moskevský dopravní podnik i dopravní odbor metropole tvrdí, že obnovené dílo je přesnou kopií originálu, podle expertů to ale není pravda.

Podle historika architektury Alexandra Zinovjeva nejsou stejné například ornamentální detaily nebo materiál. „Vzniklo spíše ideologické gesto, kde není hlavní obnova historické architektonické podoby,“ napsal Zinovjev na Telegramu.

Další historici upozorňují podle Meduzy na to, že tvůrci nové sochy zřejmě „nejsou obeznámeni s lidskou anatomií,“ neboť „Stalin má jednu nohu kratší než druhou,“ a hovoří o „amatérské práci“, jejímž výsledkem je „odfláknutá plastová skořápka z 3D tiskárny hrubě natřená tak, aby napodobovala glazovaný porcelán“.

Aktivisté připomněli Putinovu kritiku stalinismu

Návrat Stalina do moskevského metra vzbudil rozporuplné reakce. Hned druhý den po odhalení u něj rozmístili neznámí aktivisté plakáty s někdejšími výroky ruského vůdce Vladimira Putina a bývalé hlavy státu Dmitrije Medvěděva, ve kterých kritizovali stalinismus a jeho zločiny.

Na plakáty se dostal kupříkladu Putinův výrok z televizní besedy se spoluobčany, vysílané v přímém přenosu v roce 2009: „Všechny pozitivní věci byly dosaženy za nepřijatelnou cenu. Dosahovat výsledků cestou represí je nepřijatelné. V té době (Stalinovy vlády) byl nejen kult osobnosti, ale i masové zločiny vůči lidu,“ prohlásil Putin, který tehdy byl šéfem vlády.

Medvěděv, jak připomněl plakát, na den památky obětí politických represí v roce 2012 uvedl: „Za to, co se tehdy dělo, si nejen Josif Stalin, ale i celá řada dalších vedoucích představitelů zaslouží to nejpřísnější odsouzení. Nemohou být voláni k odpovědnosti, ale je to tak.“

Pracovníci metra mezi oběťmi stalinismu

Předseda nevládní organizace Memorial Jan Račinskij připomněl, že mezi oběťmi Stalinova teroru bylo více než 750 stavebních dělníků a zaměstnanců moskevského metra.

„Více než 140 jich bylo popraveno, včetně prvního ředitele metra Petrikovského (jeho jméno se objevuje na stalinském seznamu popravených z 20. srpna 1938). O těchto lidech se dnes v metru nikde nezmiňuje, ale muž zodpovědný za jejich smrt je uctěn sochou v životní velikosti,“ komentoval podle Meduzy návrat plastiky Račinskij.

Odhalení reliéfu kritizovala také liberální mimoparlamentní strana Jabloko, která krok podle CNN označila za „plivání do tváře historii a akt zesměšnění potomků utlačovaných“ a sepsala proti němu petici. Zhruba týden po instalaci plastiky se pod ní ale podle Meduzy sešlo jen zhruba patnáct set podpisů.

Návrat díla na své původní místo naopak přivítala komunistická strana, která ho podle Meduzy označila za „znovunastolení historické spravedlnosti“ a vyjádřila naději, že v Moskvě přibydou další restaurovaná vyobrazení Stalina.

Stalinův návrat

Stalinův obraz se v posledních letech postupně vrací do veřejného prostoru v celém Rusku a čím dál více Rusů ho vnímá pozitivně.

„Tento muž (Stalin) toho stvořil hodně,“ řekl CNN obyvatel ruského hlavního města Jevgenij Ivanov. „Má být na co hrdý. A není na nás, abychom to bourali. Ten člověk něco dokázal – musíme respektovat, co udělal.“

Kirill Frolov, další obyvatel hlavního města, uvedl, že souhlasí s tím, že Stalinův odkaz je nejednoznačný a že ho nelze nazvat „dobrým“. Řekl však, že Stalinova role vítěze ve druhé světové válce a jeho úspěšná industrializace SSSR znamenají, že dosáhl skutečných výsledků a zaslouží si být připomínán.

„Tento muž udělal pro naši zemi víc než kdokoli jiný. Proto si myslím, že tento (nový památník) je dobrý a mělo by jich být víc… Protože generace, řekněme, z prvního desetiletí tohoto tisíciletí a později vlastně vůbec nechápe, o koho jde.“

Oslava Stalina jako válečného vůdce

Putin dříve excesy stalinismu odsoudil, ale nynější politická linie Kremlu tuto stránku opomíjí. Zmínky o politických represích a obětech byly v učebnicích dějepisu zredukovány na minimum, a naopak dochází k rehabilitaci diktátora.

„Školní učebnice a výuka již více než deset let zobrazují Stalina stále pozitivněji a proměňují ho z represivního monstra v milovanou veřejnou osobnost, která jménem ruského lidu vyhrála takzvanou Velkou vlasteneckou válku. Stalin je proto vykreslován jako zásadní – ne-li nejdůležitější – prvek kultu války, který utváří velkou část putinovské historické paměti,“ uvádí Ian Garner z Pileckiho institutu ve Varšavě.

Putin v dubnu podepsal dekret, který vrací letišti ve Volgogradu historický název Stalingrad. V novém muzeu, obklopujícím státem financovaný Chrám ozbrojených sil v Moskvě, si pak mohou lidé mimo jiné vyslechnout „moudrá slova Stalina, velkého vůdce, promlouvajícího na Rudém náměstí“, dodává ironicky Garner.

Návrat Stalina je podle něj produktem jak určitých vrstev obyvatelstva, které touží po době vnímané národní velikosti pod silným vůdcem, tak projektem shora, který vymysleli strůjci Putinovy propagandy.

Stalin je představován především jako hrdina, který umožnil vítězství Sovětského svazu ve válce. „Putin má zájem oslavovat Stalina jako válečného vůdce, nikoli jako masového vraha,“ zdůrazňuje Garner.

Většina Stalinů přibyla za Putina

Nestátní média podle webu The Moscow Times odhadují, že ze zhruba 120 Stalinových monumentů v současném Rusku jich 105 přibylo během pětadvaceti let Putinovy vlády.

Například v roce 2009 byl podle Meduzy na jednom z vchodů do stanice metra Kurskaja obnoven verš z druhé sloky sovětské hymny, který Stalina zmiňoval a který byl odstraněný v roce 1961: „Stalin nás vychoval k loajalitě k lidu, inspiroval nás k práci a k ​​hrdinským činům.“

Jen v posledních letech vzniklo několik desítek Stalinových monumentů a pouze letos v květnu byly odhaleny tři nové Stalinovy ​​památníky včetně plastiky ve stanici metra Taganskaja.

Režim současně se Stalinem oslavuje geopolitickou a vojenskou moc někdejšího Sovětského svazu – zejména po útoku na Ukrajinu – s cílem vyburcovat nadšení.

„Příběh je jasný: v tomto vysoce patriarchálním autoritářském systému neotřesitelný vůdce chápe a předvídá nejlepší cestu, jak národ dosáhne vítězství nad nepřáteli. Obklopeni obrazy Stalina, vyprávějícími příběh pragmatického vedení, jsou Rusové neustále postrkáváni k myšlence, že (i) dnes potřebují otcovskou postavu – Vladimira Putina,“ uzavírá Garner.