Odešel výjimečný státník a obhájce míru, reaguje svět na Cartera

Carter, který stál v čele země mezi lety 1977 až 1981, zemřel v neděli ve věku 100 let více než rok po nástupu do hospicové péče ve svém domě v Plains ve státě Georgia. Ve Washingtonu se už spustila na řadě míst vlajka na půl žerdi.

Vrcholní politici z USA i ze zahraničí oceňují Cartera nejen jako státníka, ale také jako skromného bojovníka za mír, lidská práva a humanitární práci v dlouhém období po odchodu z Bílého domu.

Jimmy Carter chtěl mít vládu tak dobrou, jako je americký národ. Republikánského prezidenta Geralda Forda porazil slibem, že zahojí šrámy v americké společnosti. Zvlášť po traumatu z vietnamské války. „Musíme se přizpůsobit měnící se době a zároveň se držet neměnných principů,“ řekl 20. ledna 1977.

„Za čtyři roky toho stihl hodně. Třeba nesmírně posílil roli žen, kdy jmenoval soudkyni, která poté skončila v Nejvyšším soudu USA, v době, kdy bylo ženských soudkyň jen pár. Posílil také postavení Afroameričanů v době, kdy jich řada žila v zajetí segregace. Založil navíc ministerstvo školství. Navíc byl bývalým prezidentem 43 let, což je nepoměr, a i proto častěji vyznívají ty jeho činy v postprezidentské době,“ konstatovala zpravodajka Deníku N Jana Ciglerová.

Z obou politických stran, které jsou v USA v této době značně rozdělené, zaznívají podle ní nebývale jednotné reakce o tom, že Spojené státy ztrácí v Carterovi velkého státníka. „Všichni projevují velkou velkorysost a lítost nad tím, kdo odešel,“ informovala z USA zpravodajka.

„Zastával se o občanská práva, lidská práva celou svoji kariéru, i jako guvernér jižanského státu Georgie, kde tato témata nebyla úplně oblíbená, tak i na úkor ztráty voličů je prosazoval. Až do roku 2019 působil ve svém rodném městě v baptistickém kostele a učil tam nedělní školu. Byl i skromný, celý svůj politický život žil v relativně skromném domě, který sám postavil na začátku 60. let,“ uvedl amerikanista Jan Hornát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Přátelství s Bidenem

„Dnes Amerika a svět přišly o mimořádného lídra, státníka a humanistu,“ uvedli Bidenovi, kteří označili politika za „drahého přítele“. Každý, kdo chce vědět, co znamená žít smysluplný život, by se měl měl učit u Cartera, „muže zásad, víry a pokory“, zdůraznili Bidenovi.

Americký prezident vyhlásil den národního smutku za Cartera na 9. leden. „Vyzývám Američany, aby se v ten den sešli ve svých místech pobožností a uctili tam památku prezidenta Jamese Earla Cartera,“ uvedl v oficiálním prohlášení.

„Carter a Biden byli přátelé. Biden tehdy ještě jako mladičký senátor byl vůbec prvním demokratickým senátorem, který podpořil Carterovu prezidentskou kandidaturu,“ připomněl zpravodaj ČT v USA Bohumil Vostal.

Rovněž Trump uznal, že „výzvy, jimž Jimmy jako prezident čelil, přišly v rozhodující době“ pro USA a že „udělal vše, co bylo v jeho silách, aby zlepšil životy všech Američanů“. „Za to vše mu všichni dlužíme uznání,“ dodal nadcházející 47. prezident Spojených států.

Inspirace pro další generace Američanů

Slova uznání našli pro Cartera i další bývalí prezidenti USA jako Bill Clinton či George W. Bush. „Podle Baracka Obamy zosobňoval hodnoty a učil, co znamená spravedlnost, služba vlasti a důstojnost,“ citoval politika Vostal. Podle Bushe bude Carter „inspirovat generace Američanů“.

Francouzský prezident Macron v prohlášení na síti X uvedl, že zesnulý exprezident byl po celý život „neochvějným obhájcem práv těch nejzranitelnějších a neúnavně bojoval za mír“. „Věrně sloužil veřejnosti a zasvětil svůj život podpoře míru a lidských práv,“ reagoval pak britský král Karel III.

Německý kancléř Olaf Scholz konstatoval, že Spojené státy ztratily odhodlaného bojovníka za demokracii a svět ztratil velkého prostředníka pro mír na Blízkém východě a bojovníka za lidská práva.

Britský premiér Keir Starmer prohlásil, že Carterovo prezidentství zůstane v paměti díky historickým mírovým dohodám z Camp Davidu mezi Izraelem a Egyptem a že svou celoživotní oddaností míru si vysloužil Nobelovu cenu za mír. „Motivován svou silnou vírou a hodnotami znovu definoval postprezidentství pozoruhodnou oddaností sociální spravedlnosti a lidským právům doma i ve světě,“ zdůraznil Starmer.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj poznamenal, že Carter byl lídrem v době, kdy Ukrajina ještě nebyla nezávislá, „ale jeho srdce stálo pevně při nás v našem pokračujícím boji za svobodu“.

Maďarský premiér Viktor Orbán upozornil, že vzpomínka na Cartera bude v jeho zemi vždy ceněna. „Tím, že na konci 70. let vrátil maďarskému lidu Svatou korunu, dal svobodymilovným Maďarům naději v beznadějné době. Rád bych vyjádřil Carterově rodině a americkému lidu svou nejhlubší soustrast.“ Orbán tím připomněl vrácení Uherské koruny, známé také jako Svatoštěpánská a v Maďarsku jako Svatá koruna, zpět do Maďarska z USA v roce 1978.

Role mírotvorce

„Carter v roce 1976 vyhrál i díky tomu, že americká společnost měla po aféře Watergate, poté, co Gerald Ford udělil milost Richardu Nixonovi, pocit, že Amerika je v určité morální krizi. A vnímaná zásadovost Jimmyho Cartera, jeho velice silná baptistická víra a zásady významně přispěly k tomu, že se stal prezidentem,“ míní amerikanista Jiří Pondělíček.

Jako šéf Bílého domu se musel potýkat s nedobrým stavem ekonomiky nebo také krizí kolem rukojmích v Íránu na přelomu 70. a 80. let minulého století. Podílel se však i na dojednání míru mezi Izraelem a Egyptem, dohody o odzbrojení SALT II nebo dohody o navrácení Panamského průplavu Panamě.

Nakonec svůj post neobhájil. Podle Pondělíčka se sešlo několik faktorů, které jeho znovuzvolení ztížily. „Tím hlavním byla stagflace. V roce 1979 přišla revoluce v Íránu a při následném ropném šoku vyskočila inflace asi na 13,5 procenta. HDP pak v roce 1980 kleslo, byť jenom mírně. Tato kombinace vedla k tomu, že voliči se rozhodli svěřit důvěru někomu jinému, věřili, že změna přispěje k obnovení ekonomického růstu a snížení inflace,“ podotkl amerikanista.

„Jeho prezidentství bylo bezprostředně po jeho odchodu z úřadu vnímáno spíše jako negativní, podprůměrné. Až v posledních letech bylo částečně přehodnoceno, že byl jedním z prvních prezidentů, který se aktivně angažoval v tématu lidských práv,“ upozornil politolog Jakub Dopieralla z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

„Jeho prezidentské období není považované za kdovíjak úspěšné, protože se neodehrálo v prosperujícím období amerických dějin,“ řekl profesor politických věd na Georgia State University Jeffrey Lazarus. Dodal však, že Carterův odkaz „je definován mnohem víc humanitární činností než obdobím, kdy vykonával úřad.“

Carterova administrativa se zastávala československých disidentů po podepsání Charty 77. Ke zlosti Moskvy podporoval modernizaci vysílačů Rádia Svobodná Evropa, jehož poslech Husákův režim znemožňoval rušičkami. Po sametové revoluci Česko navštívil. „Dlouhodobě obdivuji prezidenta Havla. ČR má nyní velmi dobrou pověst, co se týče ochrany lidských práv,“ řekl v červnu 1993.

Generální tajemník OSN António Guterres v reakci na exprezidentovo úmrtí připomněl Carterovu „oddanost světovému míru a lidským právům, která se také naplno projevila poté, co opustil prezidentský úřad“. „Hrál podstatnou roli ve zprostředkování při urovnávání konfliktů, v monitoringu voleb, v podpoře demokracie, v prevenci a mýcení nemocí,“ dodal mimo jiné Guterres.

Panamský prezident José Raúl Mulino zase připomněl, že Carterovo prezidentství bylo zásadní pro to, aby Panama vyjednala a podepsala dohody z roku 1977, které předaly Panamský průplav do panamských rukou a podle Mulina učinily zemi skutečně suverénní.

Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí uvedl, že významná úloha při dosažení míru mezi Egyptem a Izraelem „zůstane vryta do historických análů“. Slova soustrasti a uznání do USA zaslali také například venezuelská vláda nebo kubánský prezident Miguel Díaz-Canel. Hlubokou soustrast nad úmrtím bývalého amerického prezidenta vyjádřila rovněž Čína.